Smutek poručíka Borůvky
Josef Škvorecký
https://www.databazeknih.cz/img/books/74_/74859/bmid_smutek-porucika-boruvky-0P4-74859.png
4
300
300
Poručík Borůvka série
1. díl >
Kriminální povídky spojené postavou hlavního hrdiny, sympatického staršího vyšetřovatele. Splňuje všechny nároky na logický základ zápletky. jednou z předností knihy je příjemný nadhled a smysl pro dobromyslný humor.
Přidat komentář
Dvanáctero případů smutného poručíka Borůvky, vydaných v pro mě tak trochu tajemné edici Smaragd z pera, nebo spíše z psacího stroje autora, s nímž mě pojí rodné město. Čtení je to příjemné, zachycující dobu dávno minulou. Některé povídky jsou lepší jiné, zase slabší. Za nejlepší považuji dvojici Vědecká metoda a Smrt na Jehle. Kniha obsahuje různé plánky i náčrty, což hodnotím kladně. Doporučuji čtenářům starých českých detektivek.
Tak dneska by se podobný detektiv v knize rozhodně neobjevil:) Nejdřív má mechtle s žákyní a pak, když je odklizen na VB, má techtle se soudružkou :), takový kádrový profil by 21.století neuneslo!
Taková pěkná detektivní jednohubka. Poručík Borůvka je sympatický detektiv a pěkně mazaný ;-) Tyhle detektivky bez potoků krve a drastických scén mám ráda.
(SPOILER) SPOILER!!!!! Na poručíka Borůvku jsem narazila úplnou náhodou při hledání knížek do čtenářské výzvy. Pan Škvorecký odvedl skvělou práci. Poručíka si člověk zamiluje hned od prvních řádků. Jen jsem litovala jeho podřízeného. Ten si připraví důkazy pro usvědčení pachatele (je to spousta stránek textu) a poručík mu to shodí jedinou větou. :D :D
Od pana Josefa Škvoreckého jsem už dlouho nic nečetl, tak jsem se rozhodl pro starého dobrého poručíka Borůvku. První kniha příběhů obsahuje několik povídek, některé jsou parádní a pár trošku slabších. Jako celek tuto knihu hodnotím kladně, mám ji rád.
Skvělé povídky. Originální zápletky jednotlivých případů. Sympaťák Borůvka.
Asi nejvíce mě bavila povídka Aristotelská logika-smrt manekýnky na módní přehlídce.
Vědecká metoda-smrt tanečnice ve sprchách. To jsem byla opravdu zvědavá, kdo vraždil.
Smrt na Jehle-také originální.
Povídky jsem si dávkovala pomalu, moc mě bavily číst.
Detektivní povídky zhruba z 50. - 60. let 20. stol., v nichž si můžete vyzkoušet své detektivní schopnosti. Povídky jsou různé kvality. Některé nudily, u některých jsem se i zasmála, některé mi přišly nějak zmatené. Poručík Borůvka mi občas "nesedl". Měl by být zhruba čtyřicátník, má zálusk na mladá děvčata, byl učitelem tělocviku, ale je popisován jako tlustý, neohrabaný a vzteklý děda. Uvidím, jak se bude vyvíjet v dalších knihách.
Knížku jsem si v loni stáhla z Databáze knih a teď jsem ji četla, hodila se mi do výzvy,ráda bych si přečetla i další knížky od Škvoreckého. Seriál Hrochy pro Patera Knoxe jsem kdysi viděla.
Povídky měly sestupnou tendenci. Nejdříve jsem byla nadšená a litovala jsem, že jsem detektivky Josefa Škvoreckého neobjevila dříve, ale už v té Itálii přestávaly mít příběhy správný šmrnc a často v nich byla omáčka, která mi vůbec nesedla. Ale celkově hezká čtyřka. Určitě se podívám i na další díly.
Detektivní příběhy smutného poručíka Borůvky, který je řeší jen svým důvtipem, logikou a inteligencí. Jen ten svůj mu vyřeší jeho kolegyně.
A asi se zkusím podívat na filmové zpracování, jak si s tím poradili režiséři v povídkovém filmu.
Klasika. Detektiv, který detektivem být nechtěl, řeší problémy i případy.
Ačkoliv byly detektivní zápletky velice zajímavé, nemohla jsem se dočkat, až kniha skončí. Poručík Borůvka je velice nesympatický. Všechny ženy jsou portrétovány jako sexuální a hysterické objekty. Třešinka ma dortu je závěr-sexuální poměr mezi učitelem a žákyní střední školy popsaný jako romantický příběh. Četla jsem do výzvy.
Oproti drsné severské škole to byl příjemný balzám na duši. A v některých částech jsem se i dost zasmál. Naprosto úžasnou postavou je Jaroslav V. Klíma, tam jsem až slzel.
Sice se jednalo o detektivky, kterýžto žánr mě moc nebere, páč nikdy neuhodnu pachatele, ale přesto dávám velmi vysoké hodnocení. Zejména kvůli omáčce či vatě obalující ty kriminální příběhy, kde Škvorecký plně prokázal svoje geniální spisovatelské schopnosti a smysl pro humor. Navíc poručík Borůvka je díky svému nekonečnému smutku záhadná bytost. Proč vlastně byl smutnej?
12 povídek ze světa zločinu, všechny mají stejnou strukturu : krátký úvod s popisem zločinu a pak hledání a úspěšné usvědčení vraha. Zásluhu na tom má hlavně bystrý úsudek poručíka Borůvky, jeho pomocník je příliš zbrklý a příslušnice s drdolem nemá v týmu dobrou pozici. Proti jiným detektivkám je tu jedna odlišnost, autor se moc nevěnuje důvodům, proč ke zločinu došlo, většinou to odbude jednou, dvěma větami o žárlivosti, nenávisti nebo jiným zjištěním, žádné psychologické pitvání se nekoná. Hlavní postavou je pořád poručík Borůvka, kterému autor přidal vlastnost : je pořád smutný. A já si pořád říkala : ano, je takový lidský, pochopil, nebyl lhostejný, soucítil se všemi, viděl do lidských duší, proto ten smutek. Ale pak se našel ještě jeden důvod, nenápadně se skrze ty příběhy posouval až k překvapivému finále.
“To už křičel na dámina záda.
Třebaže se jí ňadra dmula potlačovaným vzrušením, zachovala na rozdíl od poručíka dekorum a vyplula z kanceláře jako pravá dáma, ačkoliv jí vlastně nebyla. Nebo byla. Poručík se v dámách nevyznal.”
…tohle jsem si opravdu užila, přestože povídky nepatří mezi moje nej…
Pořád nevím, jak postavu poručíka Borůvky pojmout... ale je to fajn chlap s normálním pohledem na svět. A jeho řešení zapeklitých příběhů stojí za to si přečíst...
Štítky knihy
detektivní a krimi romány zfilmováno detektivní a krimi povídky české detektivky a krimiČást díla
 |
Aristotelská logika 1966 |
|
Čí dedukce? 1966 |
|
Dobrá stará daktyloskopie 1966 |
|
Horizontální vražda 1966 |
|
Jeho nejlehčí případ 1966 |
Autorovy další knížky
| 1964 |  Zbabělci |
| 1990 | Prima sezóna |
| 1990 | Tankový prapor |
| 1991 | Mirákl |
| 1965 | Legenda Emöke |
Milé, klidné a brilantním jazykem napsané pohádky pro dospělé. Pohodová četba.