Smuténka

Za stížnost sám sobě, že trpím neznalostí poezie, dostal jsem darem Smuténku. Knihu mám neustále při sobě, má své čestné místo v tašce přes rameno a jezdí se mnou vlakem do práce a zpět. Trpělivě čeká na mé duševní rozpoložení a čas od času na mě zavolá a vezme mě s sebou do krajiny poezie, do země tajemné a mnou dosud neprobádané. Do země, ve které ještě asi dlouho budu cizincem, ale jako cizinec v každé nové zemi budu chodit se smysly nastraženými a připravenými vstřebat příliv nových podnětů. A ty přicházejí ve stále větších dávkách...ale hodnotit ještě nemůžu.

17.08.2012

Ty verše jsou krásný, sice kolikrát nevím, co chtěl básník říci, ale strašně mě to učarovalo.

Smuténka byla mým prvním setkáním s tvorbou Jana Skácela a mám za to, že ne posledním. Poezie netvoří nijak výraznou část mé knižní sbírky, ale Skácel mě doslova a docela nadchnul. V jeho slovech je obsaženo cosi, cosi... ano, obsáhlého a hlubokého, ač řečeného na velmi malém prostoru několika řádků. A tím něčím si mě Smuténka (a snad i on) k sobě připoutala.

27.12.2011

Pro mě to byl velmi zvláštní zážitek, neboť s takovouto poezií se nesetkávám přilíš často, naopak se jí spíš vyhýbám. Ale v tomto případě mi nějak přišla k chuti, ač jsem mnohokrát při čtení stál opodál s údivem a nechápavostí ve tváři. Je to poezie neuchopitelných pocitů a takřka nevyslovitelných dojmů. Velmi stručná, zároveň však podivuhodně obsáhlá. Zřejmě se k ní budu v budoucnu vracet, přestože autor vše neservíruje tak, jak jsme v dnešní době zvyklí a nutí čtenáře k vlastní akci, což může být otravné, ale také docela zajímavé.

18.06.2011

Smuténka je kouzelná, plná krásných slov krásného významu. Krásná při své melancholii a něžnosti dotýkající se lidského srdce.