Snad v pekle čepujou
Tucker Max
Povídky amerického humoristy… Kniha povídek amerického humoristy Tuckera Maxe patří mezi ty, kterým se buď zasmějete, nebo je budete z duše nenávidět. Autorovi je 32–33 let (webové stránky se neshodují v datu jeho narození), je to bílý heterosexuální právník, který sice práva vystudoval, ale dle svých vlastních slov se jimi neživí, nýbrž se dal na psaní. Příběhy, které popisuje, se odehrály v době, kdy mu bylo od 20 do 29 let (nebo si je vymyslel). A jsou nekončícím proudem alkoholu, sexu, průjmů, zvracení… Měli byste se obrnit zvlášť dobrým žaludkem, až je budete číst, a vypnout mozek. Tuckerův smysl pro humor rozhodně není pro citlivější a sofistikovanější povahy. A varování pro ženy: Chcete-li si uchovat dobré mínění o mužích, rozhodně si tuto knihu nekupujte! Vám na ní nebude připadat směšného nic, snad až na to, že spisovatel je neuvěřitelný hulvát, a přesto se najdou dívky, které to k němu přitahuje. Nebo je to spíš smutné?... celý text
Literatura světová Povídky
Vydáno: 2009 , Columbus (ČR)Originální název:
I Hope They Serve Beer in Hell, 2006
více info...
Přidat komentář
Lehké čtení pro zábavu. U některých pasáží jsem se hlasitě smál, četl jsem třeba celou stránku a hlasitě se u ní celou dobu smál. Na té stránce byla každá věta perla, respective každá další věta zesilovala původní srandu. Takhle vtipný umí být málokterý autor. Samozřejmě to není duchovní literatura, je to prostě oddechovka, ale hodně dobrá!
Pohodové čtení, u kterého je možné zcela vypnout mozek. Oprava: U kterého musíte vypnout mozek! :)
"A varování pro ženy: Chcete-li si uchovat dobré mínění o mužích, rozhodně si tuto knihu nekupujte! Vám na ní nebude připadat směšného nic, snad až na to, že spisovatel je neuvěřitelný hulvát, a přesto se najdou dívky, které to k němu přitahuje. Nebo je to spíš smutné?" Ano, je to smutné..nedalo se to číst
Občas to byl opravdu humus (a to nejen z hlediska množství fekálií na stránku, ale i z hlediska lidského a morálního), přesto mě kniha neskutečně bavila a párkrát jsem se od srdce zasmál. Nedoporučoval bych to číst lidem s perfektní představivostí a slabým žaludkem.
Nevím z jaké části jsou příběhy Tuckera Maxe pravdivé, ale to je věc druhořadá. Důležité je, že u jeho vyprávění jsem se vždy pořádně zasmál (což se nejspíš nedá říci o lidech, kteří byli cílem jeho vtípků), ale může se stát, že slabším povahám se to může zdát odporné.
Byla jsem v šoku, styděla jsem se, ale hlavně jsem se smála. Byla to fajn jízda a nelituju...:-)
Patřím k té polovině lidí, kterou kniha pobavila. Je pravda, že autora bych nechtěl mít za souseda a jsem rád, že je až za mořem. Nicméně některé příběhy byly velice vtipné, málokdy jsem se u knihy takhle nasmál. Ještě dodám, že mám silný pocit, že povídky jsou minimálně silně nadsazené, nemůžu uvěřit, že by byly všechny pravdivé (ale to nic nemění na jejich zábavnosti). Knihu by v žádném případě neměly číst děti a slabší povahy, někdy jsou to fakt prasárny.
Knihu jsem dostala jako dárek, velmi povedený dárek. Vlastně nemám důvod, abych autorovi nevěřila, od srdce jsem se zasmála a nejednou! :)