Snář Anny Novákové ze Lhoty

24.11.2024

Na této knize je už z předmluvy cítit, jakou sondou do starších časů je. Autorka se tam odvolává na mýty a historky tak notoricky známé, že v jistých obměnách přetrvaly až do dnešních dob. Tohle - a taky mé vzpomínky na dětství, kdy jsme ve snáři hledali význam svých snů - jsou však jedinými klady, které knihu ještě drží nad vodou. Ne snad proto, že si dnes sny jsem schopný vyložit racionálně. Pokud v nich někdo chce hledat víc, je to zcela v pořádku; byť mě trochu mrzí, že už předmluva čarodějné nauky připisuje jen ženám, přestože mužům magie nikdy nebyla zapovězena.

Skutečným problémem, souvisejícím s jejím stářím, je neaktuálnost jednotlivých odkazů. Tuhle se mi zdálo o „neonovém nápisu nad barem“, což byl dost výrazný prvek snu - ale „neon“ zde nenajdete. Zato zde kraluje spousta výrazů, které jsou sice jazykově krásné (namátkou: drnomistr, hudlař, ozhřivka, atd.), ale pokud je neznám a nejsou příznačné pro mou dobu, asi stěží je vyhledám. Brnění, meče a měšce tomu nepřidávají. Logika tedy říká, že s evolucí okolního světa mnoho výrazů i samotné snění zažije obměnu, kterou tato kniha nepřežije. Snění je nadčasové, Snář nikoli.

Tuto knihu by měli vyhledat ti, kdo ji potřebují.