Sňatek mezi Východem a Západem

20.09.2022

Cesta, jakou ke mě přišla tato kniha je spletitá a tento souhrn je mým záznamem pro pozdější potřebu:
Na počátku bylo slovo, a poté Calvinovy Kosmické grotesky, které zjitřily můj zájem o vesmír a fyziku. Objevil se Rovelli a následoval návrat k Teorii morfické rezonance, o níž podrobněji píšu v samostatném komentáři.
V tomto komentáři také, velmi směle, vyslovuji jistou myšlenku, na základě věnování celé Sheldrakovy knihy právě Bede Griffithsovy, o zásadním vlivu východního, konkrétně indického učení na genezi celé této teorie; proto jsem si musel Bedeho přečíst...
Bede je boží! Jeho knihu o sňatku východu se západem lze vnímat jako běžnou komparativní studii o mnoha podobách světových náboženství, nebo, A TO JE PODSTATNĚJŠÍ, jako podhoubí, či jako předivo, pro velmi rozsáhlý náhled do našeho vnímání reality na pomezí kvantové fyziky a duchovní mystiky.
Bede na straně 97: "Je chybou naší mysli, že musíme v ustavičně se měnícím světě postupovat od bodu k bodu, od jedné věci ke druhé. Kdybychom měli dokonalé poznání, poznávali bychom celek se všemi jeho částmi i všechny proměnlivé jevy přírody v neměnném obraze dokonalé jednoty." Rovelli v Sedmi krátkých přednáškách z fyziky, Dokořán 2016, str. 56: "Svět popsaný touto (kvantovou) teorií je tudíž hodně vzdálen světu, který dobře známe. Už v něm nenajdeme prostor "obsahující" hmotný svět, a nenajdeme v něm ani čas, "ve kterém" se události odehrávají. Existují v něm pouze elementární procesy, skrze něž spolu navzájem bez ustání interagují kvanta prostoru a hmoty. Iluze spojitého prostoru a času kolem nás není nic jiného nežli naše rozmazané vidění onoho hemžení elementárních procesů, tak jako zcela poklidné průzračné alpské jezero je ve skutečnosti zběsilým tancem myriád nepatrných molekul vody."
O tento celkový vhled jde v Bedeho knize především. Měli bychom, tedy pokud chceme, opustit naše zápaďácké rácio, budované skoro přes dvě tisíciletí, podporované renesanční sebestředností, a v současnosti aplikované na veškeré vědecké poznání, a pokusit se nahlédnout pod pokličku životní lehkosti, která se rozprostírá v Klidu východní pospolitosti, v závanu věčného (i věcného) nadhledu, jenž na nás fouká od břehů Gangy.
A nemusíme cestovat přes půl světa - stačí odhalit ženský, intuitivní (intuice patří k zásadnímu stavebnímu kameni Bedeho myšlení), princip, nejen v partnerce, manželce, milence, stojící pevně vedle nás, ale hlavně sami v sobě, neboť jsme tvořeni oběma, mužským i ženským, principy...
Díky tomu, nejen že potlačíme své racionální ego, ale nahlédneme do samé podstaty vesmírného bytí.
"Jediné bytí", jak píše Bede, "je tím, co v nás vidí, slyší a poznává. Každá jednotlivá forma lidského vědomí je odrazem tohoto jediného vědomí."
V této větě jako by si pánové Heidegger a Platón podávali ruce...