Královský vozataj
Vladimír Neff
https://www.databazeknih.cz/img/books/76_/76209/bmid_kralovsky-vozataj-6UG-76209.jpg
4
137
137
Sňatky z rozumu série
< 5. díl
Královským vozatajem Vladimír Neff svou pětidílnou románovou epopej o nástupu, rozmachu a úpadku pražské buržoazie uzavírá. Tomuto poslednímu svazku předcházel velký časový oblouk, sahající od prvních dnů naší národní samostatnosti roku 1918 až do květnového povstání roku 1945. Léta, jež v tomto mezidobí uplynula, a pohnuté události, které je naplňovaly, učinily konec někdejšímu vdovskému veselí Marie Nedobylové. Otřásly také její vírou ve správnost otcovy životní filozofie, kterou převzala a se zdarem vštěpovala svým dětem – nyní zestárlým, neúspěšným, zahořklým. Marie Nedobylová, která vytrvale odolávala času i ranám osudu, bylo souzeno dočkat se, jak její rodina morálně i finančně chátrá, jak se její svět hroutí a kácí… Zároveň tu končí dlouholetý svár mezi Nedobyly a Pecoldy, živený po tři generace, který zatím ztratil osobní rysy a nabyl znaků vysloveně třídních. Střetnutím vnuka Martina Nedobyla se synem Růženy Pecoldové na posledních stránkách knihy tento konflikt symbolicky vrcholí.... celý text
Přidat komentář
Jak už napsali jiní, tento díl je asi z celé pentalogie nejslabší. Nejslabší mezi úžasnými knihami.
K tomu, co není zmíněno v předchozích komentářích:
S ohledem na dobu vydání oceňuji celkem plasticky vykreslený vztah starého Vaculíka a nejmladšího Nedobyla. Oba jsou nedokonalí, oba chybují, každý stojí na jiné politické straně (Nedobyl kapitalista, Vaculík proletář), ale dovedou jeden na druhém najít pozitiva.
Oceňuji i názory starého Šnajberka na SSSR, které vycházejí z jeho vlastních zkušeností a jsou poměrně tvrdé a otevřené. Narozdíl od Cyrilovy manželky, která je poměrně naivní.
Závěrečný díl pentalogie Vladimíra Neffa o rodech Bornů a Nedobylů Královský vozataj vyšel v roce 1963. Časově se po prologu, který zachycuje vznik Čs. republiky v roce 1918 a první literární pokus ani ne desetiletého Cyrila Borna (tedy vlastně Vladimíra Neffa), přeneseme do let 1929–1933 a dále a následně pak až k druhé světové válce a ke květnovému povstání v roce 1945.
Pátý díl je slabší než předchozí, ale naštěstí ne tolik, jak jsem se bál, spíš je trochu jiný: jsou tu jiné postavy (ze "starých" je tu už jen Marie Nedobylová, "veselá vdova" po Martinu Nedobylovi, která už veselá není ani trochu, spíš zahořklá), jiná doba, Neff postupuje v čase rychleji než v předchozích dílech (přitom je tento díl nejkratší, jen 250 stran)... a s novou dobou jsou tu také jiné problémy. "Kouzlo" Rakouska-Uherska a starých časů se vytratilo, více nastupuje problematika sociální a nejednou i tragické osudy některých postav a samozřejmě houstnoucí atmosféra druhé poloviny 30. let a pak válka...
Když Marie pozoruje svou rodinu u stolu, píše Neff: "Jak jsou všichni šerední! myslila si Marie bezmála s údivem, jako by je právě teď viděla poprvé. Šerední, zestárlí, chudí, neúspěšní, zklamaní. Ani jedna osobnost mezi nimi. Jediný Viktor je osobnost. A Viktor je daleko." To Marie ještě netuší, co se s jejím synem, bývalým důstojníkem a nyní ředitelem textilky, stalo...
Je tu ale třeba také zábavná část o Cyrilově působení jako lektora románů na pokračování v nakladatelství Melantrich. Těch románů tu ročně vycházelo v různých tiskovinách až 130, pak až 190! A přirozeně šlo o romány zábavné. Když Cyril dovolí otiskovat Zweigovu Marii Antoinettu, dostane vynadáno od šéfredaktora, protože čtenářky byly pohoršeny kapitolou o impotenci Ludvíka XVI. "Život je samou svou podstatou nemravný, a my proto nemůžeme tisknout literaturu, která o věcech života říká pravdu," trvá na svém cynický a pragmatický šéfredaktor. "Člověk nestojí ani tolik o to, aby byl klamán, jako o to, aby byl zpitomován. To je jasné jako násobilka."
1600 stran pentalogie Sňatky z rozumu mám tedy skoro za sebou a jsem moc rád, že jsem se k ní konečně dostal. Byla to nádherná četba, zvláště první dva díly, taková šťavnatá a plná živě a plasticky vykreslených nečernobílých postav a skvělé ironie, ale i další dva, které byly jen o malý stupínek slabší. Pátý díl už je jen takový přívažek či "dovětek", který snad ani nemusel být, oproti předchozím možná i trochu odbytý, ale i ten čtu nakonec docela s chutí a zvědavostí... Pentalogie určitě patří k tomu nejlepšímu, co jsem kdy z české literatury četl.
A zpětně musím ocenit, jak povedený je první tv seriál Sňatky z rozumu (1968) a o trochu méně pak i Zlá krev (1986). Je čas si je po četbě zase připomenout...
Ta baba Nedobylova mi lezla strašně na nervy. Jak jsem ji v Císařských fialkach a Zle krvi litovala, ve Vesele vdově ji fandila, tak teď jsem si říkala, dobře se ji stalo.
Celá pentalogie se mi moc líbila. Podepsala bych se pod komentář lucie 2169 .
Pro mě ,jen víc takových knih.
Přiznám se, že ze začátku knihy jsem byla trochu na rozpacích: nápad využít vlastní dětskou prvotinu pro vylíčení tolikrát popsaných historických událostí je překvapivý, ale literárně tím začátek díla trochu dostává na frak. I když záměr autora chápu, po pravdě jsem byla ráda, když citované dílko skončilo. To ale neznamená, že by se mi poslední díl pentalogie nelíbil, právě naopak: příběh se odehrává v průběhu bezmála třiceti let, takže je jeho děj velice pestrý a i z hlediska historického zde opět najdeme spoustu pozoruhodných momentů – od netradičního náhledu na období po založení republiky, přes vylíčení méně známých událostí z období krize, až po léta válečná a jejich vliv na jednání hlavních i vedlejších postav. Je až s podivem, že mohla být kniha vydána v roce 1963 – např. líčení neutěšené situace v poválečném Rusku nebo pasáž věnovanou Španělákům bych v knize z počátku šedesátých let asi nehledala. Opět nepostradatelná součást každé české knihovny.
Už to úplně není ono, politická korektnost na tehdejší dobu (ano, to už přece známe z doby tzv. komunistického režimu, ne), ale je zde jedna úžasná ministory, která je nadčasová. Ona do Norska provdaná mladá dáma, která pláče, když se dozví o okupaci Československa a její norská tchyně jí říká: "Proč pláčete, má drahá. Vždyť je přece dobře, když pan Hitler bere vaši zemi pod ochranu." Když potom někdy v tom dubnu 1940 se Němci vylodí v Norsku a obsazují ho, těší ona snacha svoji norskou tchyni slovy: "Proč pláčete, maminko, vždyť je to pro malé Norsko štěstí, když ho mocná německá říše na čele s panem Hitlerem bere v ochranu." I kdyby tady nebylo nic jiného, jen kvůli téhle scéně stál poslední díl za to.
Pro mě už zbytečný díl, odehrává se po delším časovém období. Postavy jsou pro mne již cizí...
Po slabé Veselé Vdově příjemné překvapení. Moc se mi líbila postava Cyrila Borna. Neffovi se podařilo na 260 stranách zobrazit období končícího Rakouska-Uherska, první republiky, druhé republiky a protentokrátu. Už to samozřejmě nejsou Sňatky ani Císařské fialky, ale určitě se k pátému dílu vrátím. Za zmínku stojí třeba debaty postav a úvahy o ruské revoluci, teroru a o Stalinovi. Je tam mnoho provokativních myšlenek, které lze číst z mnoha pohledů a různě chápat. Právě ta nejednoznačnost a volnost pohledu je na posledním dílu sympatická a odkazuje na mnohoznačnost prvních dvou vynikajících částí.
Skvělá je celá série Sňatky z rozumu. Neff umí krásně zachytit historickou atmosféru doby. V příběhu se posunujeme dál. Dostáváme se konečně na závěr série.
Poslední díl Sňatků z rozumu už je bez počátečních hrdinů a připadá mi také trochu odfláknutý.Jako kdyby toho autor měl už dost a chtěl to nějak rychle ukončit.Ale přesto příběh dotáhl až do konce a já lituji,že nikdo už nenapíše další pokračování osudů našich hrdinů.
Poslední, nejtenčí, nejrychleji přečtená. Ale nezklamala,naopak, i když to bylo vzato hopem, líbilo se mi, jak pan Neff dokázal zareagovat i v knížce na nové časy. Jako člověku, který pracuje s knihami, mi do noty padla část, kdy Cyril pracuje v nakladatelství. Jen škoda, že už se s rodinami loučím. Tak zase za pár let znovu opáčko. :)
Přečíst takhle v zátahu pět knih bylo chvílemi vyčerpávající, ale rozhodně nelituji. Naprosto výjimečná literární věc. Vladimír Neff byl dokonalým pozorovatelem, glosátorem a hlavně ironikem. Jeho psychologické ztvárnění jednotlivých postav je fantastické. Motivace jejich jednání dávala perfektní smysl, i když ne vždy jsem se s nimi jako čtenář ztotožnil. Navíc k tomu ony geniální ilustrace Cyrila Boudy, jež byly pro ty knihy maximálním obohacením.
Tento díl mě z celé série bavil nejméně. Všechno je horzně rychlé a moc pesimistické. Hodně tomu přidává i fakt, že období Rakouska - Uherska je mi příjemnější než První republika. Ta mě nikdy moc nezajímala.
U předchozích dílů jsem měla ráda optimismus. I když postavy nebyly někdy zrovna moc příjemné, celkově se mi líbilo sledovat, jaké pokroky dělá Praha a český národ. Obrovská změna za 50 let. V posledním díle se vezme dalších 30 let šmahem a optimismus není. Všechno, co hrdinové předchozích dílů budovali a na co byli právem pyšní jde do kopru. Co se mi ale hodně líbilo byly úvahy hrdinů, kteří byli různého třídního potavení, smýšlení a bohatsví. Nemám ani pocit, že by šlo jenom o dělnickou propagandu, každý dostal svoje místo :-)
Když to ale shrnu, stejně se mi nejvíc ze všeho líbí seriál Sňatky z rozumu. :-) Asi i on způsobil to, že dává pouze čtyři hvězdičky. Nějak jsem prostě nemohla rozdýchat knižní Hanu a Borna, hlavně Hanu, které v seriálu mám tak moc ráda.
Tak proletáři mě už až tak nebavili, ale zkusila jsem uvařit cibulovou omáčku podle jedné Anky.
Závěrečný díl Neffovy pentalogie se oproti předešlým dílům odehrává v podstatně rychlejším tempu, trošku mě zklamalo, že první světová válka je téměř přeskočena. Odlišná dynamika děje však může odrážet i skokové změny doby, kdy se život vnuků první generace Bornů a Nedobylů tak moc liší od časů svých předků.
Tato skvělá histrorická sága, která je dobově přesná, umí věrně vystihnout atmosféru dané éry i prostředí různých postav a zároveň je jako román velmi čtivá a autentická, vlastně vystihuje zformování a vývoj archetypálních představitelů moderní české elity, jejichž osud se v Královském vozataji uzavírá, stejně jako s druhou světovou válkou v podstatě skončil i ve skutečnosti.
Asi to bude tím, že má radši období Rakouska-Uherska, než dějiny 20. století. Ale musím říct, že tenhle poslední díl mě bavil výrazně méně než zbytek ságy. Přesto ale celá série patří k mým zamilovaným (i v podobě seriálu), takže dávám 5 hvězdiček.
Po Vesele vdove kniha opet odsypala a bavila. Souboj a nenavist mezi Pecoldy a Nedobyly trvala. Nejlepe dopadl Albert Nedobyl. Co se asi stalo s Bornovymi ? Ladislav se zbavil firmy, Cyril mozna prozrel.......
Štítky knihy
20. století Československo úpadek první republika, 1918-1938 ságy historické romány sňatky z rozumu
Autorovy další knížky
| 1997 |  Sňatky z rozumu |
| 2000 | Královny nemají nohy |
| 1979 | Třináctá komnata |
| 2000 | Prsten Borgiů |
| 1986 | Císařské fialky |
(SPOILER) Poslední díl Neffovy pentalogie je zvláštní, formou i nebývalou rychlostí, s jakou prolítne delší časový úsek. Obě ústřední rodiny nedopadnou nic moc, Marie Nedobylová je zahořklá stará paní, která nemá ráda nově vzniklou republiku, a její zbývající děti tak nějak nemají rády život, až na Emánka, který je jako běžný úředník nejspokojenější. To, jak se chovají k Theodorově ženě, je vyloženě strašný, to, jak mluví Babila o svém manželovi a synovi jakbysmet. Pasáž s Cyrilem Bornem je ale nakonec aspoň nejzábavnější, kdy pracuje pro Melantrich a vymýšlí si překlad románu, který nečetl, a publikuje ho, načež se milá překladatelka konečně vrátí z lyží a řekne mu, že to mělo dopadnout úplně jinak. Nic moc víc mi po pár týdnech od přečtení neutkvělo, přikláním se k názoru, že poslední díl série je nejslabší.