Sni svůj bláhový sen
Johannes Mario Simmel
https://www.databazeknih.cz/img/books/37_/37883/sni-svuj-blahovy-sen-37883.jpg
4
86
86
Robert Faber, stárnoucí osamělý spisovatel, který se jedné květnové noci roku 1994 rozhodne skoncovat se životem, se náhle ocitne tváří v tvář své minulosti. Nečekaný telefonát z Vídně mu připomene Miru, ženu, s níž kdysi v Sarajevu prožil nádherný milostný vztah. Faber má přijet do Vídně, aby pomohl Goranovi, svému i Miřininu patnáctiletému vnukovi, o jehož existenci neměl ani tušení. Těžce nemocný chlapec leží v Mariánském špitálu, kam ho převezli z obsazeného Sarajeva, poté co mu přestala pracovat transplantovaná játra. Cesta do rodného města představuje pro vyhaslého Fabera, který od smrti své ženy Natálie není schopen psát, nejen setkání s dávno zapomenutou láskou a neznámým vnukem, ale vyvolá v něm i živé vzpomínky na prožité hrůzy nacismu, neboť ve Vídni se začíná hlásit ke slovu neonacismus a on sám se stane terčem několika vražedných útoků. Goranovo dramatické uzdravování ho přivádí i do báječného "světa mimo", na dětskou kliniku, v níž lidé do úmoru bojují o životy svých pacientů a kde Faber poznává lesk i bídu současné transplantační medicíny. Muž, který chtěl zemřít, je zase schopen tvořit a prožívat štěstí. Na sklonku života se Mira a Faber znovu sblíží. Má však jejich vztah ještě naději?... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2000 , Ikar (ČR)Originální název:
Träum den unmöglichen Traum, 1996
více info...
Přidat komentář
Příběh vlastně začíná už v knize "Divím se, že jsem tak veselý".
Děj knihy se odehrává v lékařském prostředí, kde lékaři bojují o život chlapce, kterému jeho vlastní játra vypověděla službu. (A je tam i spousta dalších, vedlejších příběhů)
Takže se dozvíme spoustu odborných věcí ohledně transplantací.
A i když místy to bylo hodně odborné, styl J.M.S. mě prostě baví.
Dvacátá osmá kniha Johannese Maria Simmela. Co mě po přečtení této knihy napadne jako první. Doufám, že někdo napsal životopis JMS, protože strašně rád bych si jej přečetl. Co všechno v této knize, ale i v jiných knihách je autobiografické. Jak málo vím o autorovi, jehož knihy za chvíli budu číst dvacet let. Čím více se blížím ke konci jeho tvorby, přemýšlím, co bych měl číst dalšího, protože už jsem se několikrát zapřísahal, že dokud nepřečtu všechno od JMS, nebudu číst nic jiného. A právě historie nebo životopisy byly to první, co mě napadlo. Je možná trošku škoda, že právě toto nebyla poslední kniha JMS, protože kruh by se uzavřel, a to není jen tvrzení frází z knihy. Hned když jsem knihu začal číst, začal jsem tušit, že to bude úžasná kniha, která se vrací k první knize JMS a je vlastně jejím pokračováním po padesáti letech. Jen jsem odhadoval, že ona srbská stará žena bude spíše ona mladá krásná žena ze sklepa ve Vídni. Kniha se velmi dobře čte a jak se někdy s tlustými knihami trápím i dva měsíce, 14 dní a bylo přečteno, ale je to opět zajímavým dějem, který vás nutí a nutí číst dál, bohužel mi postiženi tvorbou JMS stále očekáváme, kde se co zase kousne, kde dojde ke zvratu, kdy idylku, která zalila vše sluncem, nahradí velká bouře, která vnese další chaos. Čtete, mermocí se nechcete podívat na žádné slovo dalšího odstavce, protože očekáváte onu bouři a na jednou přijde pouze klidný konec, který se dal očekávat, protože už JMS dostatečně znáte.
Kniha je písaná starším mužom o staršom mužovi, ktorý sa vcelku dosť zaoberá svojou minulosťou. Táto dejová línia mi veľmi nesadla. Našťastie sa pomedzi to vošli aj zaujímavé pasáže (či už z prostredia detskej nemocnice alebo bulváru), ktoré mi už sadli lepšie a vďaka ktorým knihu hodnotím skôr kladne.
Monk, ktorého možno sem tam zahliadnuť u nás v telke, mi je sympatickejší.
Přečteno již před slušnou řádkou let, nicméně z paměti se to nevytratilo, takže dobré a za přečtení to rozhodně stojí.
Robertu Faberovi zachrání život telefonát,pár minut předtím než spáchá sebevraždu.Zjišťuje že má chlapce,Gorana,o kterém ani něvěděl.
Musí se rozhodnout a toto mu změní život,začne ho znovu prožívat,ne jen přežívat.
Volné pokračování knihy Divím se že jsem tak veselý.
Výborný Simmel, jako vždy, jen konec byl trochu rozpačitý - proto o 1 hvězdičku míň.
Zatím mám přečteno od J.M. Simmela asi jen osm knih a ještě hodně jich zbývá, ale s jistotou vím, že je PANEM spisovatelem. Nikdy mě nenudí a hluboké myšlenky ukryté v ději i mimo řádky, mě nutí přemýšlet a utvářet si vlastní názor a pohled. Pana Simmela budu vždy doporučovat, všechna jeho díla jsou zárukou kvality a ohromného zážitku.
Velmi obdivuji autory, kteří dokáží psát poutavě a přitom do děje vpravit i odbornost tak, aby nebyla čtenáři na obtíž. A to se Simmelovi povedlo. Tato kniha není určena pro odpočinek, ale pro přemýšlení a uvědomění si hodnoty nejen svého života. Opět jedna z knih, která mi dlouho po přečtení zůstala v hlavě. Ráda doporučuji.
Tato kniha me bohuzel skoro vubec nebavila :-( preskakovala jsem pasaze, to normalne nedelam, ten konec si mohl pan autor odpustit.. U teto knihy se nedostavi takovy ten pocit na konci jako u jinych jeho knih. Proste takove nemastne, neslane, nezazivne..
Nezmyselnosť vojny. Obchodovanie s ľudskými orgánmi. Simmel je vždy výzvou. Ukazuje nám pravú tvár sveta, v ktorom žijeme. A veru nie je to pekný pohľad... Núti nás premýšľať. Práve to sa mi na ňom páči.
Už som si zvykla na jeho "nečakané" závery. Že sa to vždy nejako zvrtne a veľa vecí zostáva otvorených. Preto ma tento záver neprekvapil.
U pana Simmela nejde nikdy počítat s úplným happyandem. Tím je originální, ale už začíná být hodně čitelnej od počátku děje. Hlavního hrdinu klidně v posledních třech větách románů popraví. Knížka je úžasná, ale konec je prostě tristní. Začínám ho mít nerad...
Pan spisovatel Simmel mne opět zaujal, dojal, přinutil k zamyšlení a dovolil mi, abych s ním strávil příjemných pár hodin čtením jeho příběhu. Příběh je dosti smutný, až depresivní, ale je v něm současně vyjádřena naděje a touha žít klidný a štastný život. Knihu si budu pamatovat i po letech a to je pro mne vizitka toho, že je kniha skvělá.
J. M. Simmel - opět nezklamal. O kolika autorech můžete říci, že ve vás jejich knihy zanechaly dlouhodobou stopu!? Přečetla jsem spoustu kniha u mnoha z nich si po pár měsících nemohu vybavit o čem byly. Bohužel. Sice se dobře četly, poutavě, ale ta stopa ... nikde. To o knihách pana Simmela říci opravdu nelze. Sni svůj bláhový sen je sice "opět" poněkud ponurá a smutná (možná více než některé jeho ostatní) kniha, ale vím, že si už navždy budu pamatovat o čem byla. Možná si právě tuhle znovu již nepřečtu, jako některé jeho jiné, ale vím bezpečně, že děj si pamatovat budu. Doporučuji, i když to není právě lehké téma.
Já bych naopak řekl, že tato kniha patří mezi Simmelovy lepší romány (četl jsem čtyři).
Musím povedať, že zatiaľ najslabšia Simmelova kniha. Zlákal ma názov, ale kniha s ním nemá absolútne nič spoločné. A ževraj je z veľkej časti autobiografická, čo je možno pravda, aj keď Simmelov život nepoznám, ale nepáčilo sa mi, že je zameraná na viacero problémov, čím kniha pôsobí rozhádzane a dej sa zdá umelo vykonštruovaný. K tomu všetkému nemilo očakávaný záver, vďaka čomu Simmelovo renomé v mojich očiach výrazne kleslo.
Autorovy další knížky
| 1976 |  Láska je jen slovo |
| 1998 | Všichni lidé bratry jsou |
| 1992 | Nemusí být vždycky kaviár |
| 2001 | Svůj kalich hořkosti |
| 2007 |  A s klauny přišly slzy |
Prvotina JMS Divím se,že jsem tak veselý má své pokračování.Hlavní hrdina je zde o pár desítek let starší a v momentĕ kdy se rozhodne zaplatit hotelový ùčet a odebrat se do přírody spáchat sebevraždu zazvoní telefón a on je žádán o pomoc .....Kdo četl romány Aféra Niny B.a Svůj kalich hořkosti a bude pozornym čtenářem jistĕ zde zaznamená pár postav z tĕchto románů.