Snící drahokamy
Theodore Sturgeon
Snící drahokamy představují neobvykle vyzrálou románovou prvotinu a jsou působivým romanetem o postatě „lidskosti“ v kreaturách, které si ještě troufají nazývat se lidmi…
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno: 1994 , Winston SmithOriginální název:
The Dreaming Jewels, 1950
více info...
Přidat komentář
Skutočne zaujímavý príspevok do galérie mimozemských civilizácií, ktoré (aspoň teda v literatúre) navštívili našu planétu a žijú medzi nami.
Silný príbeh o priateľstve v komunite ľudí vyčlenených z majoritnej spoločnosti.
Spíš než do sci-fi, bych knihu zařadil do fantasy. I když je mi jasné, že mezi těmito žánry je dost neostrá hranice. Každopádně se jedná o docela dojemný příběh o bytostech stvořených zvláštními svým způsobem živoucími krystaly a o typicky lidské snaze jejich schopnosti ovládat a zneužívat jich.
Neurazí, ale ani nenadchne. Za chvíľu zabudnete, o čom to vlastne bolo a za nejakú dobu si ani nespomeniete, že ste to vôbec čítali.
Se Sturgeonem jsem se setkal v několika horrorových antologiích coby s horrorovým autorem, i když jsem věděl, že psal fantastiku obecně. Snad proto jsem se po jeho další tvorbě (ač se mi obě povídky líbily) nějak více nepídil. Setkání s touhle knihou bylo v podstatě doslova rande naslepo. Čekal jsem prakticky cokoliv, ale jednoduchý, svým způsoem prostý, nijak opulentní příběh z cirkusového prostředí mě mile překvapil. Ve své jednoduchosti je hodně zajímavý, určitě své dělá jak prostředí, tak doba, kdy byl příběh napsán a v níž se odehrává. 3.5*
Taková nenásilná fantasy jednohubka a zároveň mé první setkání se sérií Mistrovská díla science fiction od Laser-books. Theodore Sturgeon měl bezesporu dar vypravěče. Navíc si myslím, že tato kniha přinesla řadu zajetých pravidel kolem cirkusů, které postupem času využil kde kdo, až přešli ke kolorit tohoto prostředí. Chvílemi mi totiž ta atmosféra cirkusu až okatě připomínala seriály Carnivale nebo jednu ze sérií American Horror Story. Příběh se snícími drahokamy pak působí trošku navíc. Atmosférou ale solidní, ač druhá polovina už začíná trošku slábnout. Ale pro svojí délku pořád kousek, který si v knihovně určitě nechám.
Poměrně originální příběh se sci-fi prvky. Baví mě cirkusové prostředí, takže díky tomu u mě má kniha mírné plus. Děj nebyl nějak převratný, i když zde byly originální nápady. Hlavní problém byla předvídatelnost, za půlkou už jsem věděl, jak celá kniha dopadne. Na druhou stranu se nejednalo o moc dlouhé čtení, takže měl děj příjemný spád a nezačal nudit.
Přiznám se, že dokud jsem si úplnou náhodou nekoupil tuhle knihu, o jejím autorovi jsem ani neslyšel. A musím bohužel říct, že se zas tak moc nedivím. Snící drahokamy od Theodora Sturgeona mají dobrý nápad a zhruba do půlky novela i dobře funguje... Jenže pak se děj tehle útlé knihy změní v akční a zároveň nezáživný, (nadto někdy i zmatený) výčet toho, co si čtenář již dávno domyslel dřív, než mu to autor skrze postavy oznámí... A bohužel to pro jistotu ještě ony postavy často opakují, aby ani pomalejším čtenářům nic neuniklo... Výsledek je tedy poněkud rozpačitý. Na jednu stranu tu máme dobrou zápletku a sympatický nápad záhadných kamenů propojených s živými organismy, které na rozdíl od nich známe (stromy, lidi, ale i různí lidští mutanti)... Na druhé straně stojí podivná druhá půlka románu, dál dějově až hloupě a naprosto neuvěřitelně propojené události (zkrátka příliš moc velkých náhod) a občas ne zrovna dobře zvládnuté postavy. Celkově bych řekl, že autor využil potenciál vlastního textu tak na třicet procent a místo románu, který by se právem mohl stát klasikou žánru, naservíroval nenáročnou jednohubku, na níž asi velmi brzy zapomenu...
Souhlasím už výše napsaným:
Louza píše: Z dnešního pohledu je možná trošku sporné, zda dílo řadit do zlatého fondu literatury. Až o tak zásadní věc se podle mého názoru nejedná. Pravdou ale je, že ze zaběhlých klišé rozhodně vybočuje i po dosažení svého šedesátiletého výročí.
Kniha v ničem nelže a už její název je přesným popisem pointy díla. Čekal jsem něco jiného, co mi tento styl vyprávění nemohl dát a proto jsem nebyl z čtení moc rozradostněn. Kniha na mne působila jako první verze románu, který ještě čeká na přepsání a na zapracování poznámek od betačtenárů.
Zajímavé dílko, ke kterému se jednou budu asi muset vrátit, abych ho celé pochopil.
Tohle se mi prostě nelíbilo. Je to celé nepravděpodobné, nedotažené, postavy taky jen nahrubo nahozené...
Podle mého názoru hodně přehodnocená věc a ztráta času to číst.
Někdy mám pocit, že Theodore Sturgeon měl hodně výborných nápadů, které zajímavě rozpracoval, ale tak někdy v polovině knihy ho práce přestala bavit, téma se mu zošklivilo a tak potom text klopotně dopsal, aby rychle mohl spěchat zase k jinému tématu. Námět Snících drahokamů je - nejen vzhledem k době vzniku knihy - opravdu originální. Mimozemskou civilizaci nepředstavují zelení mužíčkové s paprskometem v ruce, ani chobotnice s jedním okem nebo hubené šestimetrové kobylky s obřími kusadly. Naopak - je to entita, která zde existuje, aniž by to člověk tušil, která nemá o lidstvo vůbec žádný zájem a jejíž myšlení je dokonale jiné než naše. V případě, že dojde k nějakému (i nechtěnému) kontaktu s lidmi, vznikne jakýsi lidský hybrid, který má netušené vlastnosti a schopnosti. To je skvělé východisko, a také umístění děje do prostředí cirkusu, který je sám o sobě velmi podivný, byl dobrý nápad. Ale v druhé polovině knihy se děj podivně komplikuje, autor vytahuje jednu pointu za druhou, čtenář čeká nějaké jednoduché, logické a přitom omračující řešení, a místo toho dostává těžkopádné zakončení, které příliš neoslní. Ale celkově to není špatná kniha, některé úvahy a pasáže docela stojí za to, aby se k nim čtenář ještě vrátil. V žánru sci-fi rozhodně netradiční, těžko zařaditelné a místy i lehce provokující. Prostě Sturgeon.
Chyba je asi ve mně :-) Asi nějak netíhnu k cirkusovému prostředí. Tohle opravdu nebyl muj šálek... Jedna z mála,která mě neoslovila.
Mám pocit, že bych si knihu asi měla přečíst ještě jednou, protože mi zřejmě něco uteklo. Nějaký wow efekt. Nějaký zlomový okamžik. Proto moje průměrné hodnocení. Ale jinak musím přiznat, že to, co tyto drahokamy dokáží, je pro mě dost originální myšlenka a cirkusové prostředí příběh ještě víc ozvláštňuje. Celkově dobrá kniha, která podle mě za přečtení stojí. Jen tomu prostě ještě něco chybělo. Asi zkusím i nějakou jinou knihu od autora.