Snídaně na refýži

28.03.2024

Nepodbízivé povídky, které mě vtáhly. Antihrdina mě bavil, líbivost nevyhledávám.

06.12.2021

Nechápu tak nízké hodnocení. Tak sugestivní zážitek jsem si neodnesla z mnoha povídek. Většinou kloužou po povrchu. Tyhle ale ne.

03.02.2020

Při čtení 6. povídky (Noc s manekýnou) jsem měl pocit, že vypravování amatérského fotografa mi je povědomé. Tak jsem koukl do obsahu Vzpomínek na jednu vesnickou tancovačku (https://www.databazeknih.cz/knihy/vzpominky-na-jednu-vesnickou-tancovacku-207123)...
I napodruhé mě Jiří Hájíček přesvědčil, že také v povídkách dokáže mistrně vykreslit beznaděj, naivitu, snění. Postavy nikterak neheroizuje.
Autor dokonale vystihuje atmosféru konce 80. let a začátku 90. let. Některé povídky vyústí ve vtipnou pointu - demokratickou \"volbu\" z povídky Snídaně na refýži jsem znal, ale nedohledal jsem, kde byla povídka publikována.

\"...tenhle příběh umře s námi dvěma, protože příběhy umírají jako lidé. Jen některé znám, které přežily staletí, třeba ty od Shakespeara, které se dodnes hrají v divadlech, jenže ty se nikdy nestaly.\" (s. 75, Baladička)

21.01.2019

Když jsem tady na DK, díky uživatelům přišla na pana Hájíčka, byla jsem jím trochu zaslepena a první jeho knihy, co se mi dostaly do rukou jsem hltala. Jak však praví klasik.... "Nic netrvá věčně". Popřeji panu Hájíčkovi širokou čtenářskou základnu, ale mě už jeho knihy nic nedávají. Z úcty k jeho práci je mi však hloupé napsat "nudí."