Snídaně u Tiffanyho
Truman Capote
https://www.databazeknih.cz/img/books/30_/30542/mid_snidane-u-tiffanyho-4vO-30542.jpg
4
1487
1487
Capotova novela Snídaně u Tiffanyho je sice prózou nepříliš rozsáhlou, svým významem se však řadí k základním dílům moderní americké literatury. V jistém smyslu může být její skromný objem známkou kvality; je to právě omezená plocha krátkého literárního útvaru, co se stává prubířským kamenem spisovatelova talentu a dovedností - schopnosti rychlé a výstižné charakteristiky, psychologické kresby, smyslu pro dějový spád…... celý text
Literatura světová Novely
Vydáno: 2009 , OdeonOriginální název:
Breakfast at Tiffany's, 1958
více info...
Přidat komentář
Snídani u Tiffanyho jsem považovala za kultovní knihu, za jednu z těch klasik, které by si člověk měl přečíst.
Po přečtení bych novelu zařadila do "knihovničky oddechovek", kam řadím třeba i ságu Stmívání - zkrátka nenáročné čtení. Nijak mě nenadchla, prostě takové milé a rychlé čtení.
Něčím výjimečný příběh? Ne. Sympatická hrdinka? Ne. (Je vůbec u knihy důležité, abychom hlavní postavy milovali?) To, v čem tato kniha vyniká, je způsob, jak ji Truman Capote napsal. Čtivě, hravě. Nic víc, nic míň.
Krásné vyprávění o jedné mršce, kterou i přes její chyby miloval... Stojí za přečtení!!!!
Ikdyž hlavní hrdinka působí trochu nesympaticky, mně se moc líbila (je to pravděpodobně způsobeno i poutavým stylem psaní).
Ano, Holly byla sobecká vůči druhým, využívala své nápadníky a jen si zahrávala... ale přesto přeze všechno se mi líbilo, že dokázala žít. Dokázala si užít tento svět a dokázala vždycky udělat to co chtěla, bez toho aniž by měla výčitky svědomí. Nepropadala chmurným náladám a byla statečná i v těch zapeklitějších chvílích.
Moc pěkná kniha, ale FILM S AUDREY V HLAVNí ROLI JE OPRAVDU GENIÁLNÍ!!!!!
- vyjímečně mohu říci, že film je lepší než kniha.
Ačkoliv mi byla hlavní hrdinka celkem nesympatická, celkový dojem z knížky byl skvělý. Líbil se mi hlavně způsob vyprávění z pozice dívčina souseda, skrze něj čtenář odkrýval informace z Hollyina života postupně a vlastně jen částečně, tomuto modelu dávám přednost před "vševědoucím vypravěčem". Taktéž pěkně popsaná atmosféra válečného NY.
Přečetla jsem si ji na doporučení kamarádky, je to její nejmilovanější kniha, ale pro mě docela zklamání, čekala jsem víc. Zkusím si ji přečíst znova za pár let.
Tahle kniha, to je jako krásná dívka s temným tajemstvím - odvážíte li se nahlédnout do jejího komplikovaného nitra - tam za líbivou tvářičkou - je z toho devastující láska na celý život; pod onou něžně zfilmovanou romantickou linkou jsou další vrstvy, temnější, než kolik dokáže hollywoodský šlágr pozřít aneb pokud chcete se stát skvělým spisovatelem, čtěte tuhle knihu dokola, dokud ji nebudete znát nazpaměť, neboť pak každý svůj napsaný řádek budete moci srovnávat s genialitou. Tehdy, kdy jsem poprvé posnídal u Tiffanyho, jsem se zamiloval do dokonalých útlých knih... s temnotou pulzující mezi řádky.
Klasika, na ktorú som sa tešila a dúfala vo výnimočný príbeh, ale moja predstava bola veľmi vzdialená od skutočnosti.
Holly, okúzľujúca mladá žena, túžiaca po sláve, bezstarostnom živote a nákupoch u Tiffanyho. K dosiahnutiu svojho sna využíva starších a zároveň bohatých chlapov, čím sa stáva ženou ľahších mravov.
Capot výborne vystihol charakter hlavnej postavy, ktorá mne osobne imponovala v tom, ako ľahko a bezprostredne dokázala vychutnávať život a vziať si to najlepšie z toho, čo jej ponúka. Aj napriek tomu som si Holly neobľúbila, vzhľadom k jej sobeckosti a nevšímavosti k ľuďom okolo seba.
Nevím, jakými slovy popsat dojem, který Snídaně u Tiffanyho zanechává. Je jakýmsi vyprávěním části vyjmuté z celku, ze splašeného newyorského běhu věcí. A dá se chápat i jako charakteristika. Charakteristika jedné komplikované, snad příliš mladé dámy prahnoucí po svobodě a nevázání se. A zůstalo po ní ono snové něžné nic.
Tuto knihu jsem četla dlouho po shédnutí filmu. Obojí mě velmi nadchlo. Kniha dokonce až tak, že jsem si jí musla pořídit. Capoteho styl na mě působí lehce a poutavě.
Moc hezká novela. Truman Capote dokázal velmi sugestivně zachytit atmosféru New Yorku čtyřicátých let a rozhodně jsem se u Breakfast at Tiffany's nenudila. Holly mi připomínala spoustu jiných, podobně ztracených mladých žen (románových postav i skutečných), které na venek září a oslňují, jsouce vždy středem pozornosti, jakoby kolem nich tančil celý vesmír, ale ve skutečnosti vlastně tápou ve tmě, stále na útěku a strašně samy. Film jsem neviděla, ale po přečtení anotace rozhodně nedoporučuji jako náhradu za knihu, byť může být jinak docela dobrý (na ČSFD hodnocen poměrně kladně).
Z této knihy mám velice smíšené pocity. Snídaně u Tiffanyho je americká klasika, které asi ani nemůžu pořádně porozumět. Když sem do ní poprvé letmo nahlédla, lekla sem se, že není přeložená. Knížka je přímo protkaná americkými názvy a jmény. Děj přirozeně plyne, není to žádná bomba, což mi zrovna tolik nevadí. Naopak to na ní oceňuji - na té nenucenosti je něco, co upoutalo moji pozornost. New York z ní přímo dýchá, ale kniha mého srdce to asi nikdy nebude.
Film se mi líbil více než kniha, ale byla taky krásná. Četla se dobře. Někomu se takový příběh prostě nezalíbí, ale pro mě je jeden z nejlepších. Knihu jsem si dokonce po přečtení koupila a nelituji. :)
Nezajímavý, krátký příběh. I když je kniha strašně krátká, už v půlce se mi nechtělo dál, jak mě to nudilo. Poprvé, kdy si říkám, že je lepší film.
Dodnes nechápu, proč se tahle knížečka stala tak slavnou... Jedním slovem: NELÍBILO!
Na knihu jsem se těšila, protože film je bezvadný. Jen nevím jestli to je jen můj problém, ale kniha se mi těžce četla. Písmenka mě nechtěla vůbec poslouchat a všelijak mi skákala před očima. Chvíli jsem nevěděla co vlastně čtu. Ale jinak příběh je to krásný.
Štítky knihy
New York zfilmováno 20. století americká literatura USA (Spojené státy americké) novelyAutorovy další knížky
| 2006 |  Chladnokrevně |
| 2019 |  Snídaně u Tiffanyho |
| 1965 | Luční harfa |
| 2001 | Jiné hlasy, jiné pokoje |
| 1992 | Ručně vyřezávané rakvičky |
Toto zrejme bude jedna z tých večných kníh, ktoré buď milujete alebo ste nepochopili autorov zámer a tým pádom sa vám nepáčila. Ja to mám takto trebárs s knihou Kto chytá v žite (pre mňa úplne zbytočná kniha).
Raňajky som čítala tento rok druhý raz, pretože prvý raz som tuším knihu zhltla za dve hodiny a nič to so mnou neurobilo. Ako je toto možné, hovorila som si vtedy, keďže ide zrejme o jednu zo zásadných kníh v literatúre, no povedala som si aj to, že tomu dám čas a že sa k nej niekedy opäť vrátim.
Ten čas prišiel nedávno a kniha ma neskutočne očarila. Možno som len na ňu dozrela a dokázala som ju oceniť a pochopiť až teraz...Nečítala som ju jedným dychom, pomaly som si dávkovala strany, odkladala knihu a potom sa k nej vracala. Na malej ploche autor povedal oveľa viac ako povedia niektorí pseudoautori na na 600 stranách nejakého aktuálneho bestselleru bez duše. A na margo podaktorých príspevkov - v žiadnom prípade by som si nedovolila knihu označiť za nenáročné čítanie či oddychovku a porovnávať ju s Meyerovej "knihami" je nanajvýš urážlivé (nie však pre moju osobu...).