Snídaně u Tiffanyho
Truman Capote
Capotova novela Snídaně u Tiffanyho je sice prózou nepříliš rozsáhlou, svým významem se však řadí k základním dílům moderní americké literatury. V jistém smyslu může být její skromný objem známkou kvality; je to právě omezená plocha krátkého literárního útvaru, co se stává prubířským kamenem spisovatelova talentu a dovedností - schopnosti rychlé a výstižné charakteristiky, psychologické kresby, smyslu pro dějový spád…... celý text
Literatura světová Novely
Vydáno: 2009 , OdeonOriginální název:
Breakfast at Tiffany's, 1958
více info...
Přidat komentář
Jedna z nejlepších knih, které jsem v poslední době četl. Není v ní ani jedno zbytečné slovo. Přestože se autor nijak zvlášť nezdržuje popisem a charakteristikou postav ani budováním atmosféry (na tak krátkém prostoru na to nemá ani čas), všechno si lze krásně plasticky představit. Dějová linka naní nijak košatá, přesto musí být čtenář do poslední chvíle napnutý, jak to dopadne. A dopadne to přesně tak, jak má. Ze začátku jsem měl chvíli problém sympatizovat s hlavní hrdinkou, neboť jsem ji viděl optikou dnešních podobných profesionálních partnerek. Ale časem se Holly od tohoto arychetypu oddělila a začal jsem jí fandit. Když budu mít možnost, podívám se rád i na film, i když Audry Hepburnovou jsem při čtení před očima rozhodně neměl.
Kniha, které věřím. Děj je okouzlující, spádný a postavy realistické. Kupodivu mi nevadí poněkud smutný konec. Viděla jsem film, ale jaksi mi s knihou nesplynul, vytvořila jsem si dva lehce se dotýkající příběhy, každý existuje sám o sobě v dokonalé shodě s protější verzí a přesto odloučenosti.
Tahle novela patří k mým oblíbeným. Stejně jako film, který jsem viděla jako první. A upřímně mi knížka a její konec přijde mnohem více reálný než ve filmu. Holly by podle mého názoru nebylo tak snadné ochočit.
Asi prvýkrát v živote sa mi stalo, že mi bola hlavná hrdinka vrcholne nesympatická. Inak mi príbeh nijako zvlášť neutkvel v pamäti. Už si ani nespomínam ako skončil..
Nejsem si tak úplně jistá, jestli jsem příběh pochopila správně. Možná to je i důvod proč se mi hůře četla a nesplnila moje očekávání, které byla asi až moc vysoké.
Holly jste si mohli buď oblíbit nebo ji nesnášet. Já sama jsem si jí docela oblíbila. Nicméně celkově mne příběh, až tak nezaujal. Ale jsem ráda, že mám přečteno. Taková zajímavost na konec je, že i když jsem neviděla filmové zpracování, Holly jsem si představovala jen jako Audrey.
Kniha se mi moc líbila, četla jsem ji v angličtině, takže hlavně kvůli zdokonalení jazyka. Nečekala jsem, že se bude číst tak dobře.
Skvělá kniha. Já si nemůžu pomoct, já v tom prostě celou dobu viděla Audrey a cítila z toho tu její eleganci a energii a nadchlo mě to. Přečetla jsem to ani ne za dvě hodiny a strašně se mi to líbilo. Určitě jsem ji nečetla naposledy a i když ji lidi hodnotí spíše negativně, já bych ji doporučila všemi deseti.
Asi za to může Holly. Holly, no jo. Holly je... ona je... Dlouho jsem přemýšlela nad tím slovem a už ho mám - Holly je ztracená. Snaží se ignorovat své city a pocity, protože už jim nevěří. Nevěří lidem. Hledá své místo. Touží po ochraně , ale v obavách dalšího zklamání a bolesti má svou ulitu a bojí se si někoho připustit k sobě blíž. Chce být nezávislá. Je volná jako pták. Jenže vlastně neví, kam by měla letět. A teď mám pocit, že jsem vlastně popsala sebe. A proto ji mám ráda, protože jí rozumím a protože jsme až tak stejné.
Zvláštní a jiná kniha, taková osobitá, prozaická, tajemná, chladná, těžko si někoho pustí k tělu, ale právě tím na mě zapůsobila a dostala se mi pod kůži.
Bohužel mě knížka moc nebavila a protože jsem od ní měla celkem vysoká očekávání, zklamala mě..
Ale rozhodně se to řadí mezi klasiky a pokud na to máte chuť, hurá do toho :)
str. 61:
...divokému zvířeti nemůžete dát své srdce - čím víc si ho zamilujete, tím je pak silnější a silnější. Až je už tak silné, že vám uteče do lesa. Nebo ulítne na strom. Pak na ještě vyšší strom. A pak až do nebe. Takhle to nakonec dopadne, jestli se zapomenete a zamilujete si divokého tvora. Skončíte tak, že se očima zabloumáte po nebi.
Je len málo kníh pri ktorých si poviem, že je film lepší ako kniha a táto je jedna z nich. Príjemné čítanie. Nič viac, nič menej.
Tato kniha mě zklamala..ač se příjemně četla, nebylo to žádné velké haló..neurazí, ale nenadchne..
Po přečtení jsem měla z knihy pozitivní dojem. Krátká, rychle přečtená, sympatická hrdinka.
Dnes si ani nevzpomínám, o čem to vlastně bylo.
Tuhle knihu jsem četla před pár lety a dodnes si pamatuju, že jsem z ní byla hotová. Malá novela o velkých věcech. Přečtu si ji znovu.
''Mám veliký strach, kamaráde, Mám, konečně. Protože by to takhle mohlo jít věčně. Nevědět, co je moje, dokud to nezahodím. ''
Úpřímně soucítím s Holly, že nedokáže v dnešním světě najít jistotu a pomyslný domov. Občas mám stejný pocit, protože ve světě světě, kde jsou základní hodnotou peníze a ctižádost namísto přátelství a rodiny se domov a jistota hledá těžko. Doufám, že Holly svoji snídani u Tiffanyho nakonec našla, ať už v Africe, nebo jinde, stejně jako její milovaný kocour a doufám, že ji jednou najdu i já.
Úžasné a americké. Nedokážu si představit, že by se měl děj odehrávat jinde než v New Yorku. Je potřeba si trochu zvyknout na vypravěčův styl, ale poté vás kniha vtáhne úplně. Ten rozpor, který v sobě Holly cítí, se přesouvá i na čtenáře.
Ale jedna hviezdička naviac z nostalgických dôvodov. Neskôr som videl i film a - prekvapujúco - obstál, hoci to trošku sploštil a postave Holly trošku vylepšil profil, ale asi to bolo nevyhnutné, veď kto by uveril Audrey, že je tak prehnitá. ;-)
Štítky knihy
New York zfilmováno 20. století americká literatura USA (Spojené státy americké) novelyAutorovy další knížky
2006 | Chladnokrevně |
2019 | Snídaně u Tiffanyho |
1965 | Luční harfa |
2001 | Jiné hlasy, jiné pokoje |
1992 | Ručně vyřezávané rakvičky |
No, nějak jsem čekal víc... Ten příběh by docela dobře zapadl do nějaké jihoamerické telenovely. Jakési literární kvality by se našly, ale ne zase takové, aby splnily moji představu o próze, jež se - dle textu na obalu - "řadí k základním dílům moderní americké literatury". No téda, chudáci Američani, chtělo by se říci... Osobně si myslím, že tuto "klasiku" stvořilo až filmové zpracování s okouzlující Audrey Hepburnovou. A jen tak mimochodem, ty dva Oscary, které film získal, byly ... za hudbu :-)
Ten film ovšem, to je jiná třída. Mimo jiné, díky Audrey, vytvořil styl "chic" ženy šedesátých let. Polovina z nich (včetně třeba mé tchýně - viděl jsem fotky) se snažila - klobouky, brýlemi, pózami - alespoň se Audrey přiblížit (a ne všem se to dařilo...) :-)
Čili ano, Snídaně u Tiffanyho je významná záležitost, ovšem jako film. Ne tak úplně kniha. Ta měla kliku, že byla vzápětí skvělým způsobem zfilmována.