Šňůraři
Chris Panatier
https://www.databazeknih.cz/img/books/52_/520202/bmid_snurari-64c7f30801946.jpg
4
12
12
Nevšední sci-fi román plný absurdního humoru. Ben sice není žádná bedna, ale pokud jde o chrlení kuriozit ze světa broučích genitálií nebo starožitných hodinek, vyrovná se i nejvěhlasnějším expertům. Problém je, že nemá ponětí, odkud se v něm všechny ty znalosti berou. Ví také ledacos o Tónu, tedy až na to, co to je a proč po něm kvůli tomu pase snad půlka lovců odměn v galaxii. Poté co s kámošem Pattonem skončí v manikúrovaných spárech extravagantního masorobota, se Ben dozvídá, jakou má vlastně cenu a jak nebezpečný ve skutečnosti může být. Snad mu Patton vyzbrojený sklenicí nakládaných okurek pomůže z téhle patálie vyváznout, protože znalosti sexuálních praktik pisivek brazilských jim ke spáse nejspíš stačit nebudou.... celý text
Přidat komentář
Divím se, kolik málo hodnocení Šňůraři mají. Nejenom český překlad, ale i originál.
Šňůraři byli fajn oddechové sci-fi počtení. Pravda, humor byl chvílemi dost puberťácký, ale co čekat od hlavních aktérů, kteří rádi trávili čas s návykovými látkami a vyhýbání se veškerým pozemským dospěláckým povinnostem? Občas to působilo jako parodie na klasické povídačky o mimozemských únoscích v obřím létajícím talíři, kteří pozemšťanům vkládají do těl anální sondy (na nějakou tu sondu v příběhu taky dojde), ale s každou další stranou se odhaloval poměrně dobře vystavený a originální příběh, který měl všechny fajn věci: nepravděpodobného hrdinu, nesourodou partu složenou ze samých podivínů a vizi, že pokud se něco neudělá, skončí to obřím průserem.
Trochu mě mrzelo, že autor nevyužil stejnou představivost při vykreslování mimozemského města jako při představování různých emzáků, cizí prostor tak působil ploše a skoro jak klasické pozemské město, ale to je jen drobná výtka. A ke konci už mě vyloženě iritovaly četné číslované poznámky, které byly až mnohdy zbytečné (latinský název pro nějakou potvoru) nebo rádoby humorné. Ale já nikdy nebyla fanda poznámek pod čarou, pokud jich je moc. Ale převažuje dobrý pocit po dočtení a Šňůraři mě naladili do sci-fi čtecí nálady, takže se ve vesmíru s emzákama asi ještě chvilku zdržím.
Vtipný začátek: neuvěřitelná záplava informací o hmyzí reprodukci, postupně nejen hmyzí, velmi přesné, informativní, zajímavé a zábavné. V první čtvrtině jsme však již uneseni do vesmíru a setkáváme se nejen s všemožnými mimozemšťany (baví mne, jak si autoři vizuálně vymýšlejí), ale hlavně s jakýmisi abstraktními šňůrami vědomí až někam k pavučině. A toho ještě ten Tón... Příliš mnoho neuchopitelného.
To už bylo poněkud nad mé síly, krom toho ten původní nášup informativních vtipů poněkud mizel...a byl nahrazován rádoby puberťáckými komentáři.
Zavařený mozek a oči šejdrem. Sice mám pocit, že jsem větší část příliš nepobrala, ale moc jsem se bavila.
Mám ráda knížky, které se neberou příliš vážně, tahle navíc byla plná encyklopedických znalostí, z nichž mi tu a tam některá uvízla v hlavě. Leč, jsou převážně ve společnosti nepoužitelné :-D
Prostě "Don't Mess with Texas"
Z mého pohledu výborná sci-fi, psaná lehce humorně. Sáhl jsem po knize na základě kladného hodnocení z lednového čísla XB1 a nebyl jsem zklamán.
Šňůraři
Šňůraři aneb chvála antihrdinů bylo poněkud ujeté čtení, to mám ráda. Člověka vždycky potěší, když má někdo ještě divnější fantazii než on. ;) Hvězda dolů za fekální a vomitální humor, toho bylo až až. Na druhou stranu kolik hrdinů scifi řeší, jak to dělaj kosmonauti? Závěr byl parádní... Ty tak trochu mrtvej jsi... Kdo nejsme? Pěkný výlet celkově za čtyři nablýskané hvězdy.