Sny

Eseje v knize Sny se noří hluboko do času. První z nich vznikly už v padesátých letech a odrážejí pocity autora dusícího se v atmosféře tehdejší doby. Je z nich patrné, že v té době u nás nežili jen nadšenci mávající rudými prapory, autor textů prožíval tehdejší bídu, podlost a balamucení velmi bolestně. V mezích možností se chtěl bránit. Na jednom místě například čteme: Jak je to všechno uboze stejné, stále se to opakuje… Ačkoliv autorovy možnosti byly omezené, nechtěl se vzdát všech krás světa, v mnoha směrech však neměl bohužel šanci. Další část souboru pochází z období autorova zralého věku, vytvořil ji na skaliscích Rovinju, ale ač se poměry uvolnily, stále bylo třeba si mnohé vysnít, představit a přetvořit. Sny nejsou jen výplodem fantazie a hrou se slovy. Poetika by měla mít smysl, kreativita by neměla sloužit jen k prázdnému experimentování. Texty proto zprostředkovávají poznání, jež je důsledkem hlubokého přemýšlení, často přemýšlení obrazného, založeného na vzpomínkách, dojmech a představách. Několik textů ze Snů bylo v šedesátých letech uvedeno v pražské Viole a pak v devadesátých letech na rozhlasové stanici Vltava.... celý text