Sny bez přístřeší
Markéta Procházková - Lutková
Tato sbírka je lyrickým deníkem z období dospívání a dětství. Dílo je přijímáno velice hluboké vyjadřující velice dobře lidské prožívání
Přidat komentář
Tuhle drobnou a skoro bych řekla křehkou knížečku beru do rukou často, v jakékoliv době a náladě. Asi nejradši z ní mám báseň Malý princ:
Malý princ (po četbě Saint-Exupéryho)
V duši máš celé nebe
ty maličký
Co chvěje se v ní slz -
já znám ty hvězdičky
Nahlas si nenaříkáš
že neumí tě pochopit
a jak já těžko zvykáš
v tom jejich světě žít
Někdo přec chránit musí
růže a beránky
Sbohem můj malý princi -
nevidím na stránky...
str. 23
A protože je zrovna doba Slunovratu a Vánoc, přidám ještě tři ukázky na zimní téma:
Slunce
Nejstarší bůh
Zlatohlav
Symbol a život
Dárce i ničitel
Žhavý výkřik vesmíru
co doznívá
miliardy let
Stále dost silný
aby mu naslouchaly planety
A nejhlubší semena
drala se vstříc...
str. 43
Poselství Vánoc
Stříbrné čekání
daleké volání
hvězdná pláň
tají dech nebe
Bludičky srdce
a věčné hledání...
Jak dlouho už hvězda
ukazuje cestu
Beránci vlci a pastýři
jste slepí k znamením
jen smrt vás usmíří
po letech zbytečných štvanic
A přece od města k městu
od země k zemi
neznaje hranic
dále zvon vyzvání
jediný zákon:
LÁSKU
str. 69
Zlaté rouno
Takový mírný zimní den
něžný jak beránek
toulá se krajinou
rolniček plný –
A slunci nedá to
hladí ho po hřbetě
z hebounké vlny
str. 15
Autorovy další knížky
1984 | Na prahu lásky |
2000 | Podej mi ruku... |
1981 | Vítání světla |
1979 | Sny bez přístřeší |
2008 | Abeceda pro mrňousky - Říkanky pro prvňáčky |
Dala bych asi 4,5 *. Líbila se mi. Tehdy tak mladá autorka, dneska už bohužel po smrti. Krásná poezie, které zatím moc nerozumím, jelikož ji nečtu. Vždycky by mě hrozně zajímalo, co měl autor v době psaní v hlavě, jak se cítil, jak co přesně myslel. To se nikdy nedozvím a tak to má být. V tom je tajemství každého autora a literatury samotné. Děkuji za zážitek.