Sny utkané sluncem
D.J. Blackmore
Emma odjíždí do Austrálie s příslibem výhodného sňatku s mužem, o kterém toho moc neví a s nímž se nikdy nesetkala. Jenže naděje jsou bohužel klamné a Emma si po nevyhnutelných zásnubách stále bolestněji uvědomuje, že pouta nemusí být ukována jen ze železa. Když se pak zamiluje do mladého trestance, zdá se, že její osud je zpečetěn…... celý text
Přidat komentář
Nic horšího jsem zatím neměla tu smůlu číst. Nějaká jasná psychologie postav neexistuje, hlavní hrdinka je chvíli naivní a hloupá mrcha, která s netečností přihlíží, jak se kolem ní válejí mrtvoly (pardon, mrtvola), pak se stane přemoudřelou a začne citovat bibli. Nad duševními pochody postav se vám chce plakat. Dialogy jsou vedeny podivným archaickým jazykem, navíc bez valného smyslu. Člověk má pocit, že se potácí od jednoho nesmyslu k druhému. Děj je krajně neuvěřitelný.
Dočetla jsem v chabé naději, že to snad konec zachrání. Nezachránil.
Nečekala jsem žádné světoborné a převratné dílo, ale za mě na léto dobré. Jasný klaďas, nevinná mladá dívka, starý krutý záporák - a pohádka je hotová.
Je dusno, hodila by se nějaká příjemná četba, u které se nemusí moc uvažovat. Ale co je moc
je moc! Po pár stránkách zjišťuji, že bych musela opravdu vypnout mozek, abych brala vážně to, co mi autorka předkládá k uvěření. Výmysly a nesmysly, hlavně, že jde o romantiku a velkou lásku, ta všecko omluví! Milovníci červené knihovny prominou, ale tohle je opravdu převeliká blbost! To, co vyvádí "trestanec", aby se dostal ke své vyvolené, je naprosto za vlasy přitažené a je čirá fantasmagorie autorky románů pro paní a dívky, která o nebezpečí pouze čítávala a sama nešla ani potmě parkem.
Kdo má rád knihy typu Tamary Mckinley, tak se bude líbit. Romantika z doby osidlování Austrálie.
Nemohu tuto knihu úplně zatratit, protože své čtenáře si najde. Mám několik známých, kterým by se určitě líbila. Mne nalákalo na přečtení prostřední Austrálie, ale zdaleka to nebylo to, na co jsem se těšila. Příliš jednoduché - příběh i styl.