Šóá, šóá, šóá : zpráva o velikém neštěstí
Claude Lanzmann
https://www.databazeknih.cz/img/books/82_/82767/bmid_soa-soa-soa-zprava-o-velikem-nestes-2Zu-82767.jpg
5
32
32
Knižní verze dokumentárního filmu, který na základě výpovědí očitých svědků vypovídá o hrůzách v ghettech a táborech smrti třetí říše. Autor po 12 let vyhledával očité svědky vyhlazovacích akcí za 2. světové války. Kniha s předmluvou Simone de Beauvoir je přepisem rozhovorů, které vedl autor ve svém dokumentárním filmu z roku 1985 Shoah. Spisovatel a režisér dokumentarista Claude Lanzmann na něm pracoval od roku 1974. Shoah představuje mimořádné dokumentární dílo zabývající se holocaustem. Více jak devítihodinový snímek neobsahuje žádné dobové záběry z války a skládá se výhradně z výpovědí očitých svědků holocaustu. Ti, kteří přežili masové vyvražďování, zde mají možnost zprostředkovat své zkušenosti a uchovat je pro budoucí generace, přičemž jejich vzpomínky mnohdy ožívají při návštěvě místa činu (např. tábor Treblinka), často to však není vůbec třeba. Lanzmannem zachycené výpovědi patří k základním a dnes už klasickým zdrojům pro poznaní největšího zločinu v evropských dějinách, jimž bylo nacistické vyhlazovaní Židů.... celý text
Literatura světová Literatura faktu
Vydáno: 1991 , SvobodaOriginální název:
Shoah, 1985
více info...
Přidat komentář
Knížku jsem četla prakticky na jeden zátah, skládá se z nejrůznějších výpovědí přeživších koncentračních táborů, ale také těch, kteří se na uskutečňování konečného řešení podíleli. Výpovědi ukazují smýšlení lidí, případně odhalují lži příznivců nacistů, kterým dodnes chtějí věřit. Některá svědectví mě naprosto šokovala, například ta, která zobrazují nenávist poláků k židům, i přestože jsou seznámeni se vším, čím si museli projít, zkrátka jsou někteří bohužel rádi, že se většina židů po válce již nevrátila. Opravdu velmi zajímavé čtení, které mi více pomohlo pochopit, proč se holokaust mohl odehrát.
Jeden ze základních dokumentů o holocaustu. Neuvěřitelně zpracované svědectví trpících, mlčících i vraždících.
Pokud už máte na toto téma přečteno více knih, je Šoa nejlepší volbou. Tato kniha se totiž liší v tom, že se zde (nejspíš) dozvíte něco (spoustu) nového. Ostatní knihy na toto téma jsou si velice podobné, a tak bývá těžší je po nějaké době umět oddělit/zapamatovat si, která byla která.
Šoa je jiná. Jde o komplexní pohled, kde neni vynecháno svědectví i z druhé strany, s čímž jsem se také doposud nesetkala.
Zpočátku mi vadilo, že překladatel (jak vysvětluje v pozn. pod čarou) používá 3. osobu namísto 1. a 2. osoby (kniha je napsána formou rozhovoru). Mě osobně to vadilo.
Ale podrobnější a tak kvalitně zpracovanou knihu těžko objevím.
Drsná, ale skvělá kniha. Podává jeden z nejkomplexnějších pohledů na téma vyhlazování Židů za války.
Myslela jsem si, že už jsem o těch hrůzách přečetla dost a moc mě toho nepřekvapí, ale tahle kniha rozhovorů mě přesvědčila o opaku. Z jakých různých pohledů se lze na vše kolem dívat...
Nejdrtivější jsou ty opakující se scénáře skepse odsouzených na smrt, kterým někdo chce pomoci a oni nevěří,... A též lhostejnost všech kolem, klidně i za plotem tábora, za hranicí ghetta...
Rozhodně doporučuji přečíst. Tohle nelze všechno domyslet.
Kniha Claudeua Lanzmanna ŠOÁ má výnimočné postavenie medzi knihami s tematikou Holokaustu. Po novembri 1989 sa začalo zdať, že je tejto literatúry prebytok. Tento pocit vznikol prístupom minulého režimu k tejto problematike. Boľševici pestovali falošnú predstavu, že úctu si zaslúžia len tí, ktorí bojovali so zbraňou v ruke a tí ktorí sa nechali „bez odporu likvidovať“ sú „len“ obeťami. Súčasťou tejto zvrátenej optiky bolo aj skresľovanie štatistiky. Zo židovských martýrov sa stávali nič nehovoriace obete na civilnom obyvateľstve. Jednoducho na mŕtvych Židov akosi súdruhovia zabúdali. Preto je dobre, že táto kniha vyšla. Je to literatúra faktu, ale je to zvláštny dokument, je to doslovný prepis filmu, teda dialógov v dokumentárnom filme. Ďalšou zvláštnosťou je, že vo filme nie je ani jeden archívny záber, celý „dej“ sa odohráva v súčasnosti a pozostáva s rozhovorov, ktoré vedie Claude Lanzmann s „protagonistami“ holokaustu, presne podľa delenia Raula Hilberga vystupujú v dokumente tri skupiny ľudí: Vrahovia, Pozorovatelia (svedkovia) a Obete. Najsilnejšou stránkou sú priam sokratovsky vedené rozhovory. Lanzmann je majster dialógu a jeho exaktne kladené otázky s presnosťou „chirurga“ odhaľujú „biedu“ tvora zvaného Homo sapiens. Vrahovia nie sú zvrátené monštrá, sú to malí ľudia z mäsa a kostí, ktorí sa s odstupom času až príliš snažia racionalizovať a marginalizovať svoje konanie. Svedkovia (Poliaci) nie sú len pasívnymi divákmi sú to často aj „aktívni“ svedkovia, ktorí v duchu, ale často aj činmi sympatizujú s vrahmi a dodnes z nich „presvitá“ zle maskovaný antisemitizmus. V podstate až na výnimky sa tešia z toho, ako to dopadlo a spokojne bývajú v domoch po zavraždených Židoch. Film ŠOÁ má neuveriteľných 544 minút preto sa zdá zvláštne, že sa všetky dialógy zmestili do tejto relatívne útlej knihy. Čo je najzvláštnejšie, kniha vôbec nestráca dych voči filmu a číta sa veľmi dobre, ak teda abstrahujem od smutnej témy. Holokaust sa nedá pochopiť, ale táto kniha dokáže sprostredkovať čosi čo je ťažké už len myslieť, nieto ešte o tom zmysluplne hovoriť, alebo písať.
Kniha je výtah výpovědí některých, žijících svědků holocaustu z filmového dokumentu Shoah z roku 1985, který trvá 9 hodin a byl hodnocen kladně i záporně, neuvěřitelně roztahaný dokument se špatnou kamerou i když téma dokumentu je zajímavé. Přečteno za 3 hodiny na toto téma jsou mnohem lepší knihy, třeba Svědkové z továrny na smrt. Lanzmannova kniha byla ale jedna z prvních , vyšla v roce 1991 , která se zabývá holocaustem.