Sobí lidé
Teki Odulok
život Imtěurgina staršího, příslušníka kmene Evenů z Verchojanského pohoří v západním Jakutsku. Zde se nachází nejchladnější obydlené místo planety, kde by lidé nemohli přežít bez svých čtyřnohých společníků - sobů. Dobrodružné příhody, zvyky, organizace života.
Literatura světová Cestopisy a místopisy Příroda, zvířata
Vydáno: 1936 , ČinOriginální název:
Žizn’ Imteurgina staršego
více info...
Přidat komentář
...V dálce splývá cosi tmavého se sněhem...to je nebe. A na nebi dírky,úplně prozářené...to jsou hvězdy.Mezi hvězdami se prochází cosi velikého a bílého...to je měsíc.
A kam odešlo slunce ? ptá se Kutuvja...Slunce spí na horní zemi v černém stanu...brzy se však probudí a potom budeme mít hojně světla a ptáci přiletí....
Takto rozmlouvajíce šli Imtěurgin se synem hledat sobí stádo.....
....no nie je to nádhera ??
... poprvé jsem knihu četla (jako jednu z první mnou "vlastnoručně??" ... ???? ... sorry) cca v roce 1978, tzn. ve druhé třídě, spolu s detektivkami E.Fikera, A.Christie a jiných autorů tohoto údajně pokleslého žánru to byla jedna z mála knih na naší chatě, bylo to něco jiného než detektivky, než mnou v Praze v té době čtené a dodnes oblíbené sci-fi povídky a romány Julese Vernea ... bylo to prostě ... jiné ... ... ... dodnes si pamatuji jména celé Imtěurginovy rodiny i jejich více či méně, ale většinou více těžké osudy ... a řeknu vám ... ???? ... dneska by jste to asi 7-8leté holčičce nečetli na dobrou noc ... ???? ... ... ...
... přesto se těším, jak si tuhle knihu opět přečtu ... a ne jen jako vzpomínku, ale ono se mi to fakt líbilo ... ... ...
... hodně hezkýho počtení přeje ...
... ewaCZka. ...
Kniha je velice velmi zvláštní, ale to už koneckonců knihy z dálného severu bývají. Ta kultura je prostě diametrálně odlišná, v mnohém velmi syrová a pragmatická. To ale neznamená, že je špatná. Proto mě hrozně vytočil ten socialistický epilog. Žili jste jako zvířata než jsme vám zabili soby a dali vám školy, že je to takhle lepší?