Sobí mafie
Mikko-Pekka Heikkinen
https://www.databazeknih.cz/img/books/39_/397520/bmid_sobi-mafie-ofq-397520.jpg
4
25
25
Utsjoki, nejzazší kout severního Finska, kraj sobů, Sámů a polární záře. Chudý a zastrčený kout země, kde vládnou rodové klany a kde má zákon jen poradní slovo. Zní poslední věta povědomě? Podobnost se Sicílií není náhodná. Chovatelům sobů v Utsjoki vládne železnou rukou Rouku, patriarcha sámského rodu Nelihanků, který jako by z oka vypadl Puzovu Kmotrovi. Konkurence v rajónu je zlikvidována, malochovatelé platí výpalné a se skřípěním zubů trpí Roukova přemnožená stáda, která spásají tundru na holou zem. Roukova vláda se zdá neotřesitelná – dokud se proti němu nevzbouří jeho vlastní syn Jouni-Sammeli zvaný Jyppyrä. Co se stane, když se do sebe pustí sámský boss a motorkářský gang (který má ale místo motorek sněžné skútry)? Obyvatel v Laponsku je příliš málo, aby tekly potoky krve, přesto budou padat hlavy (sobí), létat kulky (a dřevění medvědi) a dvoučlennému policejnímu týmu bude (jediná) cela v Utsjoki praskat ve švech. Místo vína vodka se sobí krví, místo motorek sněžné skútry, ale jinak je to mafie tak, jak ji známe a máme rádi.... celý text
Přidat komentář
Tuhle knihu jsem nedocetla. Není nijak špatná, ale prostě mi nesedla. Námět mě velice nalákal, ale žádná postava mě nezaujala, ani v pozitivnim, ani v negativním slova smyslu.
Krstný otec na sámsky spôsob. Akurát namiesto Sicílie mrazivý sever a ako protivník hlavy rodiny vodca Hells Angels na skútroch (Rosomák Forever Forever Rosomák).
Od Heikkinena ma zaujala už Zkáza prodejny s alkoholem v jednej zo zbierok severských poviedok. Severský humor a jeho neobvyklosť (na naše pomery) mám rád, tak som prirodzene hľadal iné české preklady autorovej tvorby.
Sobí mafie sa čítala dobre, dej ubiehal. Každý z dvoch hlavných hrdinov reprezentoval iné vnímanie sveta: Chrochta ako železnou rukou vládnuci patriarcha najmocnejšieho rodu chovateľov sobov v Utsjoki a zástanca tradičných sámskych hodnôt; Frňas ako "rebel", vodca gangu a inovátor. Starý verzus nový svet.
Nebolo postavy, ktorú by som nemal rád, možno až na Virpi.
V záverečnej kapitole je vidieť, že Chrochta svoje mafiánske spôsoby neopustil, iba ich prispôsobil novému prostrediu.
To takhle vezmete hell´s angels, místo harlejů jim dáte skůtry a místo road 66 nekonečné bílé pláně finského severu, ze Shakespeara si vypůjčíte znepřátelené rody a místo místo camorského boje o bílý prášek se bojuje o soby. Rozmáchlé a přitom strohé, epické se silnými postavami, kdy žádná není až tak dobrá. Jako severofil, který se jezdí opalovat k Severnímu moři oceňuji hlavně krásný a přesný popis severské přírody. Sámové mají cca 50 označení pro bílou a to řezání uší je je fakt základem rodokmenu.
Parádní kniha, jakou jsem ještě nečetla, takové finské pohlazení z divočiny. Akorát ta scéna, kde měli policisté postřílet stádo bizonů, mi trochu víc pocuchala nervy.
Přiznám se, že se mi to četlo dost ztuha. Svoje udělala náročná finská jména i věcný až strohý styl jazyka románu. Přesto hodnotím úžasný přínos, který se čtenáři dostane. Kolik toho víme o životě Sámů? Pohled na ně je možná až příliš romantický zkreslený. Je vidět, že kmotrovské způsoby nenajdeme jenom v Palermu a v jiných "civilizovaných" oblastech.
Mám ráda příběhy ze sámského prostředí, stejně dobrá kniha jako Vlčí úžina nebo Poslední Laponec, boj staré a mladé generace, tradice a byznysu, bylo to poučné, vtipné, napínavé, kdo má rád tenhle kolorit, doporučuji...
Bohužel se mi špatně četla a dlouho jsem s ní bojoval. Nicméně vidím problém spíš ve svém současném rozpoložení a schopnosti soustředění než v knize samotné.
Jedna hvězdička se dá přimyslet.
Sobí mafie
Výborné: nakonec jsem dospěla až ke špičkovému hodnocení, moc jsem si knihu užila. Zpočátku to chvíli vypadalo jako taková finská satira, ale nakonec se z toho vyklubal vcelku věrohodný příběh (snad až na ty bizony, ale kdo ví...) současného Laponska, sobařů a jejich problémů, klanových skupin a vůdčích rodin. Současná Mafie po Sámsku.
V knize bylo vše: moc, peníze, boháči a chuďasové, podnikatelské plány a touhy, velmi odlišný severský život, rodiny a jejich závazky a jejich porušování a související násilí, skútry a čtyřkolky a jejich gang, romantika, příroda, sobi a rosomáci...
S finskými/laponskými jmény tady zas takový problém nebyl, protože překladatel nám pěkně počeštil přezdívky (podle sobích značek) hlavních rodin, Čtyřpatků a Uťánků, i přezdívky hlavních hrdinů, Chrochty a Frňase, a o ty šlo především.
Autor je satirik, tak i trocha (severského) vtipu se našla.
Čtivé, napínavé a nesporně zajímavé.
"Shledávám, že v kocovině je obtížné udržet si pozitivní pohled na věc."
"Málokterý chlap se odváží nosit byť jen řetízek, ale jakmile ozdoba parkuje v garáži, polyká benzín a kvílí v otáčkách, je to v pořádku. Takový šperk i ten největší macho opatruje s láskou a hrdostí a vystavuje všem na odiv."