Sochař duší
Raphaël Cardetti
Někteří vyřezávají ze dřeva, jiní tesají sochy z kamene. Takeši Ono používá jiný materiál - lidské tělo. V Paříži právě probíhá jeho anatomická výstava Ars Mortis, když Valentine Saviová, mladá umělecká restaurátorka zaměstnaná tajemnou nadací Stern, přijme znepokojující telefonát. Její nejlepší kamarádka, jejíž manžel zmizel před devíti lety v Čečensku, věří, že mezi vystavenými mrtvolami poznala tělo svého muže... Aféra, která se odehrává právě na Valentýna, zároveň spustí stíhání geniálního padělatele, jehož díla jsou rozptýlena v nejvýznamnějších sbírkách po celém světě. Elias Stern, který má na této tragické záležitosti osobní zájem, se rozhodne vynaložit veškeré úsilí, aby tohoto muže zastavil. A prostředky jeho nadace jsou neomezené... Po předchozí knize (Vasalisův paradox) je Sochař duší druhým dílem v sérii nového žánru, který spojuje umění a vzrušení, poznání a dobrodružství, historii i moderní dobu. Díky perfektním znalostem tématu Raphaël Cardetti mistrně odkrývá temné stránky fascinujícího světa: světa umění.... celý text
Literatura světová Detektivky, krimi
Vydáno: 2012 , MetaforaOriginální název:
Le Sculpter d´ames, 2010
více info...
Přidat komentář
Po první knize Vasalisův paradox jsem se těšila na volné pokračování. Tentokrát jsem ale byla zklamaná. Zápletka sice nebyla špatná, ale ani ne dost dobrá na to, aby mne jako čtenáře dostatečně zaujala. Omlouvám se, ale na víc než na tři hvězdičky to fakt není...
Volné pokračování Vasalisova paradoxu. Celkem průměrná detektivka, plusem je ale zasazení do prostředí umění, problematiky obchodu s obrazy, padělků slavných obrazů. Pro zápletku použit i námět obdobný putovní výstavě mrtvých těl Bodies, The Exhibition. Trošku morbidní… Váhala jsem mezi tři – čtyři, nakonec slabší 4*.
Naprosto perfektní kniha, bavila mne více než Vasalisův paradox. Skvěle propletené různé dějové linie, které spolu zdánlivě nesouvisí, ale nakonec jsou velmi úzce spjaty :-) knihu jsem přečetla jedním dechem a rozhodně ji mohu všem doporučit.
Kniha přímo nenavazuje na předchozí Vasalisův paradox, proto je možné obě knihy číst nezávisle na sobě. Tato se mi líbila o něco méně, ale jsem ráda, že jsem si ji přečetla.