Sochařka
Minette Walters
Psychologický román s detektivní zápletkou, v němž se hrdinka snaží nalézt kořeny justičního omylu. Spisovatelka v tíživé osobní situaci se na naléhání vydavatelky rozhodne znovu otevřít případ vražedkyně, odsouzené za zabití matky a sestry. Nepůvabná a všemi opovrhovaná dívka se ke zločinu přiznala a není ochotna podat komukoliv žádné vysvětlení. I když je naděje na prokázání její neviny velmi malá, vydává se hrdinka po stopách a svědcích tragédie za spolupráce bývalého policisty a společně se jim podaří osvětlit rafinovaný a nedbale vyšetřovaný případ.... celý text
Literatura světová Detektivky, krimi
Vydáno: 1999 , Ikar (ČR)Originální název:
The Sculptress, 1993
více info...
Přidat komentář
zajímavá, čtivá, ale místy zmatečná..možný výskyt spoilerů...:
Sochařka, obět justičního omylu, a nebo dobrá herečka ?? podivná, nesympatická nadprůměrně inteligentní žena, sedící za vraždu sestry a matky...je s podivem, že nakonec z ní vyleze, že kryla - ani sama asi neví koho ??? nebo to rychle odkývla pod vidinou talíře jakožto jediného ventilu ?, a až ve vězení si konečně zjednává kýžený respekt....
její obstarožný milenec je zároveň milencem jejího otce. A milá mladší sestra vlastně manipuluje celým okolím, a ve finále ji všichni nenávidí....No psychiatr by se vyřádil.
A všeho se chytne traumatizovaná Roz, jištěná sestrou Bridget (mimochodem, ta mi asi byla nejsympatičtější, hned po Gweniné matce...), a rozplétá justiční omyl ?
přitom se velmi zajímavou zápletkou zaplete s pochybným policistou - a tady ta linka mi teda přišla pěkně přitažená za vlasy, a moc se mi nelíbila...záhadné přepadení restaurace, která kr\chuje, stále je prázdná, Roz o policistovi a jeho problémech nic neví, netuší, on se chová divně, to jí ale nebrání, aby vzplanula vášní ( a on teda taky) a došlo i na žhavý sex... vždyť klidně mohl být taky psychopatickým vrahem, no ne ??
a pak to Roz rozmotá, policista zjistí, kdo zadupává jeho restauraci, a koná se happy end..který se autorka snaží znejistit potměšilým zlověstným Socharčiným úšklebkem... tak 70%
Velké překvapení vzhledem k tomu, že jsem čekal romantickou detektivku a cenu Edgar bral čistě jako úlet akademiků. Trest třiadvaceti kliků mě nemine.
V první řadě se mi Minette Waltersová přesně trefila do vkusu, co se stran ženských thrillerů týče. Motiv odsouzeného vraha, který možná vrahem není a zpětné rozkrývání hrůzného zločinu, to je prostě voda na můj mlýn. Plus atypičtí hrdinové a skvěle zvládnutá psychologie postav, přičemž se autorka kupodivu nerozepisuje u věcí, které nikoho nezajímají. Navíc oceňuji závěr, který není úplně směrodatný a nechává čtenáře na pochybách, jestli náhodu všechno nakonec nebylo úplně jinak - ale zároveň to není laciná vypočítavost, protože indicie k jasnému výsledku tu jsou. Vúdú motiv v pozadí pak vůbec není na škodu, a i když v příběhu nakonec nehraje roli, dává vyprávění atraktivně mystický nádech. Vlastně kdyby nebylo odbytého policejního vyšetřování, šel bych s čistým svědomím na 100 % a toho malého bronzového Poea bych spisovatelce odnesl sám.
Štítky knihy
vraždy rodinné vztahy psychologické thrillery
Autorovy další knížky
2019 | Poslední hodiny |
2020 | Nejtemnější půlnoc |
1999 | Sochařka |
1997 | Sklípek |
2001 | Tajemné záblesky |
Poutavé čtení, které mi zalezlo do hlavy podobně jako hlavní hrdince Roz dětská říkanka.
„Líza Bordenů sekeru vzala a matku svou jedinou čtyřicetkrát ťala.“
Výborně, nezvykle zadané role.
„Roz zjistila, že jí dělá potíže dívat se na Olive. Její dobré vychování spolu s šeredností té ženy předem vylučovaly jakékoliv zírání a neforemný obličej Martinové byl tak prázdný, tak nečitelný, že Rosalindě po něm neustále sklouzával pohled jako máslo po horkém bramboru.“
Perfektně načasované upouštění informací, kterým si mě autorka vodila jako loutku. Neujasněnost faktů a jejich přelévání, které mě pokaždé tak krásně znejistělo – protože to vždycky bylo logické a možné.
Střet našeho „normálního“ uvažování, pohodlného schématu, a života v mnohem barevnější podobě; dialogy Roz a sestry Bridget, např. o souvislosti krásy fyzické a duševní, byly až filozofické.
A nakonec spojení inteligence a vtipnosti.
Tohle všechno mě zajímalo a bavilo. Jsem já to ale dítě čtenářské štěstěny. Už podruhé během dvou týdnů píšu, že se mi knížka ohromně líbila.