Šógun

15.01.2012 5 z 5

Jedna z nejlepších knih v mé knihovně. Na to jak je tlustá jsem ji přečetl jením dechem. James Clavell zde barvitým jazykem popisuje historii Japonska. Hned když jsem četl první knihu od tohoto autora „Král Krysa" a seznámil se z jeho mistrovským vypravěčským uměním jsem si řekl, že chci rozhodně jeho další knihy a druhá byla Šógun. Po přečtení jsem na knihu myslel ještě nejméně dva roky, takový to byl zážitek.

12

22.03.2011 5 z 5

Minas

Perfektní kniha o Japonsku. Člověk by řekl, že tohle bohatě stačí k popisu, ale nedá mi to, abych se trošku nerozepsal. Četl jsem verzi, která je rozdělena na 2 knihy (1 díl a 2,3díl), přičemž první díl je rozdělen na dvě knihy a 2. a 3. díl na knihy čtyři. Rozsahem je to více než 1200 stran a to už je co říci. Toť k té formálnější stránce.
Co se týče obsahu, prvních 100 stránek jsem se musel knihou prokousávat, zvláště jelikož mě nechytl popis cesty po moři - samozřejmě je to tím, že se o tuto tématiku vůbec nezajímám a tak mě v tu dobu děj nijak nepřitahoval. Nejen první čtvrtinu knihy jsem měl problém zorientovat se v charakteristikách postav, ale to pouze tím, že se mi ze začátku všechna jména zdála stejná. Stejně tak jsem se moc neorientoval v zeměpisných oblastech.
To by snad ale bylo ke kritice vše. Kniha je naprosto opojná a kdo se prokouše začátkem, na toho musí patřičně zapůsobit. Vykreslení jednotlivých postav je skvěle propracované, ať zpracované do vlastních myšlenek nebo jejich jednání. Dobové pozadí nejen Japonska neskutečně věrné a místy až neuvěřitelně detailně propracované. Musím říci, že mě uchvátilo číst, jaké byly vztahy oné doby mezi Španělskem, Portugalskem, Holandskem či jinými zeměmi, nebo lehké vsuvky třeba ve vyprávění o objevu eskymáků. Zpočátku knihy je autorem vyvoláváno znechucení nad všemi účastníky děje (japonce i barbary), což se ale průběhem knihy mění, stejně tak jako se mění hlavní hrdina myšlením v Japonce. Ač se může zdát, že Japonci jsou zcela nevypočítatelní (a bude to především tím, že ze začátku o jejich chování a způsobu života vůbec nic nevíme), postupem času jsou postavy vykreslovány jako figurky na šachovnici, které mají každá svou vlastní úlohu a jsou omezeny právě svou vlastní čitelností - naproti tomu se Andžin japoncům jeví jako nevypočítatelná bytost.
Chvíli jsem si také připadal jako bych měl před sebou slovník japonštiny (případně holandštiny, portugalštiny či španělštiny), protože autor nám dává možnost pocítit se samotným hrdinou pocit neznalosti (nejen jazykovou) a notně nás v ní vymáchat.
Za sebe musím říci, že se pro mě Clavell stal novým objevem mezi spisovateli a těším se až si přečtu další jeho romány, které jsou podobně objemné a troufám si tvrdit, že i neméně objevné.

17