Šógun (I. díl)
James Clavell
https://www.databazeknih.cz/img/books/61_/61861/bmid_sogun-i-dil-MVY-61861.jpg
5
210
210
Asijská sága série
První část první knihy Asijské ságy o Japonsku v prvních desetiletích 17. století je inspirována historií objevných cest a zápasů o vládu nad mořem.
Literatura světová Historické romány
Vydáno: 1991 , OdeonOriginální název:
Shógun, 1975
více info...
Přidat komentář
Absolutní fantazie. Podobné pocity jsem měl naposledy při čtení Egypťana Sinuheta. Mix pestrých kultur, skvěle vykreslených postav, vycizelovaných dialogů a k tomu velmi čtivý příběh na pozadí historických událostí. S radostí se vrhnu na další části tohoto skvostného majstrštyku.
Fantastický Clavellův román, který v ranném mládí podnítil můj celoživotní zájem o Japonsko. Vážným zájemcům doporučuji skutečný příběh předobrazu Andžina , Williama Adamse, jehož příběh se v zásadě kryje s příběhem Andžina z knihy. Jmenuje se Na dvoře japonského vládce.
Šógun patří mezi ty knihy, které jsem si chtěla přečíst už strašně dlouho. A proč teď přišel po letech ten správný čas? Kvůli letošní adaptaci. A jelikož jsem poslední dobou líná číst tlusté knihy, tak jsem se pustila do čtení verze, kde je první díl Asijské sági rozdělen na dvě knihy. Protože...tím se přece počet stran zmenší, že...
A jak dopadla první kniha?
Číst tuhle knihu bylo strašně moc příjemný. Nechci se až moc rozepisovat o ději, protože tohle si každý musí projít sám. Napíšu jenom, že to bylo napsané strašně dobře a chytlavě. Chci předvším zmínit tu cestu poznávání nové kultury, kde je to napsaný vážně dobře. Protože o tom je tahle kniha (tenhle začátek) především. Opravdu mě to tam přeneslo a cítila jsem se v příběhu jako doma. V krásném a příjemném doma. Protože Clavell to napsal naprosto luxusně. Tím myslím především ty momenty, kdy se spisovatelsky umě kloubí klasická beletrie s tím popisem historickým bez toho, aby to působilo jako když to tam nepatří. A zároveň se postupně vystavuje příběh, kde na každém záleží, protože jednotlivé motivace dávají smysl. To je důvod, proč teď Clavella přidávám mezi své top podobné literatury společně s Folletem a Rutherfurdem.
A co si budeme, první část končí v hodně dobrém momentu. Tak šup sem s druhou knihou. Protože tohle byl evidentně zatím jenom slabý čajíček zbytku...
Nebudu s tímto komentářem první, ale četl jsem kvůli novému seriálu.
Plán je: knihy - starý seriál - nový seriál. A zatím mohu říct, že jak starý, tak nový seriál(podle traileru ) se knih věrně drží.
Příběh je v podstatě nenáročný, ale tím prolínáním dvou různých kultur je čtivý a čtenáře upoutá. Postav je zde tak akorát, že se dají všechny zapamatovat.
Velmi se mi líbí to postupné "učení se" japonského jazyka, jelikož jak se postupně učí Blackthorne nová slova a výrazy, tak stejně s ním postupuje i čtenář.
Stejně jako jazyk jsou čtenáři předkládány japonské/samurajské zvyklosti, jak už ty mírné, tak ty ostřejší jako třeba bezmezná věrnost, činnost ženy v domácnosti, strava atd.
Čtu verzi, kde je Šógun rozdělen na dvě knihy, takže celkové zhodnocení bude až v komentáři u druhé knihy.
Brzy vyjde seriál, jehož předlouhou je tato kniha. Proto jsem si ji chtěl přečíst dřív než seriál vyjde. Navíc Clavella mám rád a jeho knihu Král krysa zbožňuju. U této knihy mi chvíli trvalo než jsem se začetl a zvykl si na styl, kterým je napsána. Nicméně děj je fantastický a vůbec se nedivím tomu, že má být zfilmován.
Mám tento díl ráda, pak už se to víc točí kolem politiky. Zajímavý střet obou civilizací a přizpůsobivost i sebevědomí Lodivoda, vztah Evropanů a místní zvyky.
Jsou knihy, které přečtete a okamžitě zapomenete, o čem byly. A pak jsou k knihy, ke kterým se pravidelně vracíte. A právě takovou knihou je Šógun. Byl to právě Clavellův román (společně s hrou Shogun: Total war), který mě přivedl k zájmu o Japonsko a jeho dějiny. Od té doby jsem k tématu přečetl spoustu jiné literatury a s odstupem beru některé věci v knize s nadhledem a s pousmáním. Prostě Japonsko, které nám Clavell vykreslil, bylo ve skutečnosti trošku jiné. Ale to neubírá nic na zajímavosti a čtivosti. Právě tím, jak extrémně autor japonskou kulturu popsal, vynikl rozdíl s tou evropskou a je radost sledovat, jak Blackthorne nejdříve tápe a pak postupně proniká do života Japonců. Věřím, že Šoguna jsem nečetl naposledy a takových deset let se k němu vrátím opět.
Nějak jsem se do knihy nemohl pořád začíst. Je to hodně rozvláčné, zajímavé a čtivé pasáže se střídají s méně zajímavými a méně čtivými. Bohužel to byl pro mě typ knihy, ke kterému jsem se spíš nutil ke čtení než se na čtení těšil. Až v závěru mi přišel děj víc poutavý. Autor se hodně snaží čtenáři poskytnout co nejširší obrázek o Japonsku (a s tím souvisejících Španělech, Angličanech a Portugalcích) kolem roku 1600, za což mu chvála, ale v tomto případě bych asi spíš uvítal více čtivý, dobrodružný a stručnější příběh. Necelých 70%, 29. 5. 2022.
Kniha je plná politiky, intrik a úskoků. Krve, rýže a konkubín. Všechny čestné sebevraždy bych za těch dvanáct set stran ani nespočítal. A nemá smysl popisovat vše, co se v knize děje. Je toho opravdu hodně a stojí to za přečtení. Šógun mě nadchl, zcela pohltil a Clavell si mě jako autor definitivně získal. Po dočtení jsem hned začal studovat skutečný běh japonských dějin. Zejména bitvu u Sekigahary, jež byla výsledkem děje románu Šógun. Měl jsem ke knize spoustu poznámek, chtěl bych toho k ní hodně říct, ale sám cítím, že je to zbytečné. Knihu si sežeňte, přečtěte a nebudete litovat těch kvant hodin, jež s ní strávíte. Já ten čas rozhodně nepovažuji za ztracený. Knize dávám bodnutí nožem do levé části hrudi, pak další bodnutí do slabin, z kterého pevným řezem směrem vzhůru otevřeme břicho bez vydání jediné hlásky. Vše následováno pevným seknutím mečem pohotového sekundanta. Wakarimasu? Hai? Sayonara.
Výborná studie japonské historie. Čtivý román od začátku do konce. James Clavel je super.
Kdo má rád romány vystavěné na bázi historických událostí ať neváhá a Šuguna si přečte. Nebude litovat. Autor, který zná osobně japonskou mentalitu nám Evropanům težko pochopitelnou, sestrojil vynikající příběh z japonských šlechtických kruhů.
Nebyla to pro mně úplně kniha kterou jsem přečetla jedním dechem,ale moc hezky popisovaná kultura Japonska,jejich mentalita a zvyky.Trošku jsem se ztrácela v popisování politických intrik a jejich jmen.Dostal se my do rukou zatím jen 1.díl ,klidně bych si přečetla i pokračování.
První kniha od tohoto autora, kterou jsem přečetla na doporučení kamarádky. Přišla mi velmi poutavá (doslova - občas jsem měla problém se od knihy odtrhnout), i když jsem se místy ztrácela v politických pletichách. Kniha podrobně popisuje kulturu naprosto odlišnou od naší - a toto porovnání a uvědomění si rozdílů bylo asi to nejlepší, co mi kniha dala. Máte-li chuť na dobrodružnou knihu, určitě doporučuji.
Po vynikajícím Krysím Královi bylo nevyhnutelné sáhnout po další Clavellově knize, ale v tomto případě to ani zdaleka nebylo takové nadšení. Zajímavé pro mě byly jedině popisy "žaponské" kultury, chování mužů, manželek, konkubín a samurajů. Potud výborné, ale mizérie je, že zbytek předlouhé knihy jsou politické intriky jednotlivých knížat a to prostě není můj šálek čaje, navíc když už se těmi 1200 stránkami prokousáte, nedostanete ani pořádně zakončení - 65 %
Když jsem to četl někdy před 20 lety, tak jsem byl úplně unešený. Dnes to jsem trochu kritičtější, nicméně stále za mě hodně dobře napsaná kniha s neuvěřitelným rozhledem autora ve spoustě oborů, děj je strhující a postavy uvěřitelné, snadno se s nimi sžívá.
Váhal jsem mezi 4 a 5 *, ale nakonec jsem dal 4 ze dvou důvodů - trochu pomalý začátek a nekonečné politické úvahy v podstatě všech postav. Beru to, že psychologické pochody postav jsou důležité, ale místy to je už trochu moc, a hlavně se to dost opakuje.
Každopádně knihu rozhodně doporučuji japanofilům, dobrodružným povahám a čtenářům, kteří mají rádi střet kultur. V tomto případě doslovně.
Skvělá kniha, která Vám přiblíží feudální Japonsko a mentalitu tamních obyvatel. Tato trilogie je nejlepší čtení od pana Clavella!
Začátek - zápas na moři - mě uchvátil a já se s chutí pustila do knihy. Jsem ráda, že jsem si ozřejmila některé vědomosti o japonských zvycích (např. seppuka) a mohla trochu nahlédnout do jejich myšlení a způsobu života. Jinak je román na mě dost syrový a plný zbytečných sprostých slov. Do konce knihy nevím, kdo je pro mě pozitivní postava knihy, připadá mi, že se tam každý koupe ve svém bahně.
Nádherná, nesmírně obohacující kniha, která ve mě zanechala hluboký zážitek.
Dech-beroucí, úžasně vybarvené prostředí a postavy, napínavý příběh, který nepostrádá romantiku a spád. U této knihy se nudit nebudete, doufám :-)
Velice kvalitní čtení, leč obsáhlé, všechny tři díly stojí za přečtení !!!
Moc příjemné čtení. Četl jsem kdysi, ale uvedení seriálu mě zlákalo ke znovu přečtení. A nelituju. Pořád super.