Sojčák
Jaakko Ahonen , Lauri Ahonen
https://www.databazeknih.cz/img/books/28_/283003/bmid_sojcak-00k-283003.jpg
4
295
295
Jak Disney potkal Kafku. I tak se dá definovat skvělý finský komiks, který se dostal do nejužší nominace Eisnerovy ceny ta rok 2015. Sojčák žije sám se svou matkou ve velkém honosném domě v naprosté izolaci. Nikdy jej neopustil, a dokud k tomu má jeho matka co říci, rozhodně to tak zůstane. Krásná výpravná kresba vás okouzlí, melancholický i zlověstný příběh uhrane. O této moderní pohádce pro dospělé budete přemýšlet ještě dlouho po jejím dočtení.... celý text
Přidat komentář
Tíživá atmosféra, skvělá kresba, skoro žádná slova. A těch se nenachází ani po konci knihy, spíše hodně zvláštní pocit, kterého se nemůžete dlouho zbavit.
užasna věc
minimum textu jen do sebe zapadajici obrazky a sojčak ten je tááák rozkošnej Ale.
30minutova knižka.
Zvláštní kniha. Neohromila mě tak moc jako většinu lidí, které jsem o ní slyšela mluvit, ale i tak ve mně zanechala zvláštní pocit.
Ilustrace nemají chybu.
Sojčák je minimalistický a neobsahuje moc slov. Příběh tak stojí hlavně na grafickém ztvárnění a přávě ta kresba, která se vyznačuje tmavými tóny, skvěle vystihuje celou atmosféru.
Příběhovou myšlenku si můžete vyložit různými způsoby dle vlastních zkušeností. Se mnou nejvíce rezonovala ptačí matka, protože takovou znám i z reálu. A když něco takového znáte, tak vás i rychle přejde tohle číst. V mých očích se tak ptačí matka stala matkou, která nedovolí svému dítěti žít. Sojčák ji poslouchá na slovo, nemá žádnou svobodu a neuvědomuje si, že nežije vlastní život. Chudák ptáček...
POZOR SPOILER! Nejhorší ale je, že ani po smrti matky není ptáček zbaven pout. Naopak tím stále žije, aniž by to tušil. Jediným řešením by byla smrt matky sojčákovou rukou. Dal by tak průchod něčemu v sobě, vzepřel se a tím se osvobodil. KONEC SPOILERU
Spíš něž smutnej a v depresi, jako mnozí čtenáři, jsem se díky tomu cítil nasranej. Tenhle komiks mi dal něco jiného. Místo delíria se prodral na povrch vztek. Z tohodle důvodu mě to rozhořčilo, ale možná šlo autorovi přesně o tohle - vyvolat ve vás silné negativní pocity a na něco poukázat. Nejspíš jsem nezvolil nejvhodnější čas pro četbu. Možná bych to jindy viděl celé jinak.
Přečteno za deset minut.
Hodnotím 6/10
neskutečně silný příběh na "pár" obrázcích. Nemám, co bych k tomu více dodala. Opravdu jsem nečekala, do čeho jdu, až dokud jsem opravdu nezhlédla celý komiks. Především jsem se nikdy nesetkala s tímto typem, kde je maximum obrázků a minimum textu. Trošku mě to zarazilo, ale nakonec jsem to i pochopila, tam není třeba nic dodávat, obrázky mluví za vše a perfektně vystihnou celý děj.
Sojčák je dobrý komiks.Ocenuju hlavně jeho estetickou stránku.Jinak je trochu krátký...
Lítosti, tvoje jméno je Sojčák. Malý ušmudlaný opeřenec, který si před hlasem matky a pohledem hrdinných předků na portrétech připadá ještě menší a ušmudlanější. Až jednou… Působivý komiks, který by se bez těch pár dialogů obešel, když už potlačil zvukové efekty (nebo je šlo vést v ptačí řeči – za mě by stačilo nechat to ve finštině). A škoda, že pointa je až příliš jednoznačná. Jinak Kafku tam moc nevidím, to spíš Freuda – myslím, že Sojčák si pravdu uvědomí, ale vytěsní ji za zatlučené a zrušené dveře, jak metaforicky, tak doslovně. A ostatně ta matka…
Tohle nebylo jenom prohlížení obrázků. Tohle bylo mistrovské dílo, které mě ve výsledku neskutečně emočně vyšťavilo. Klidně bych i těch pár vět úplně vyhodila. Jako zbytečné.
Od Sojčáka jsem moc nečekala, ale opak byl pravdou. Nakoukla jsem do něj v knihkupectví a nemůžu říct, že by mě to moc nadchlo. Nakonec se z toho ale vyklubal originální komiks se zajímavým závěrem. Nemohu souhlasit s anotací komiksu, kde se praví: „jak Disney potkal Kafku“. Možná je to marketingové zařazení, aby čtenáři nemuseli tápat s tím, kam to zařadit? Ale opravdu potřebuje každé nové dílo automatickou nálepku? Ano, je to depresivní, ještě mohu souhlasit s tím „kafkovstvím“, Disneyho mi to však nepřipomíná ani náhodou. Sám Sojčák je ale povedený, temný a ten závěr stojí za to.
Je až neuvěřitelné, že i prakticky beze slov může komiks vyvolat tolik emocí.
Je zajímavé, jak v nás tak málo slov může zanechat takový zážitek. Kresby jsou hodně sugestivní a podtrhují ponurou atmosféru celého děje.
Byť je Sojčák poměrně útlá kniha čítající pouhých 128 stran, může se chlubit už tím, že se dostal do nejužší nominace Eisnerovy ceny za rok 2015. Příběh je zde sice jednodušší, ale na daném rozsahu dostačující, a ač může některým čtenářům vadit různorodá interpretace některých načatých témat či nejednoznačností, základní linka je poměrně přehledně daná a jasná. Pro finální efekt však nejde ani tak o příběh samotný, ale spíše o temné vyznění a propracovanost psychologické stránky. Psychologický aspekt komiksu je jeho největší předností. Cílovou skupinou ani přes líbivé postavičky pochopitelně nejsou děti, ale dospělí a dospívající čtenáři. Sojčák je takovou melancholickou hororovou miniaturou, komorním lehce psychologickým dramatem, u něhož máte opravdu chvílemi pocit, že jste ve vzdálené ozvěně pocítili Kafku nebo díla od Philipa K. Dicka. Jak si vyložíte závěr a souvislosti, pak ponechávají autoři jen na vás. Možností jak knihu číst je hned několik, můžete se ji pokoušet šťouravě rozebírat a vymýšlet alternativy nebo si říct, že autorům se nechtělo promýšlet epický příběh s poselstvím, a tak načrtli jen neurčitý mustr, anebo se prostě nechat pohltit, knihu si užít a po dočtení zírat do zdi.
"Sojčák" je zajímavou ukázkou trochu jiného komiksu, je to depresivní cesta a v tomhle směru jsou zvířecí, respektive ptačí postavičky jen umocněním tíživé atmosféry, která na vás dopadne. Více: http://www.comics-blog.cz/2016/07/1224-sojcak-65.html
V dnešní době vychází velmi málo knih s ilustracemi, tak proč si nepořídit knihu jen s obrázky bez textu, respektive jen s minimem nezbytného, možná úplně zbytečného textu? A tahle ve mě zanechala tolik různých myšlenek a pocitů, že se to dá jen stěží popsat. Cokoli napíšu, sebesilnější význam slov se ani trochu nepřiblíží síle pocitů. Při hrubém prolétnutí Sojčáka na nás z krásně malovaných obrázků vykukuje roztomilý ptáček ve velkém honosném sídle, v různých místnostech plných zarámovaných obrazů, žádný neklid z toho nečiší.. Ani když se dáte do podrobného sledování příběhu, z počátku nic nenasvědčuje jeho ponurosti a zoufalosti. Poměrně rychle ale atmosféra příběhu houstne a ochlazuje se a člověku až běhá mráz po zádech z tak prudkého zvratu. Možná jen dobře, že si Sojčák nikdy neuvědomí krutou pravdu, emoce doprovázející tuto pravdu si za něho prožije čtenář. Kresby dokonale vykreslují atmosféru i děj, při každém zatahání za signální lano u postele, se mi v hlavě rozezvonily stovky plechovek, s příchodem smrti jakoby vše kolem mě potemnělo.. Sice tenká, ale silně emotivní kniha, kterou přečtete za čtvrthodinku, mnohonásobně déle ale o ní budete přemýšlet. Mě kresby uhranuly natolik, že jsem si ji prolistoval hned několikrát.
Velmi zajímavý příběh o kterém člověk víc přemýšlí,když si jen prohlíží obrázky.Na to,že jsem to měla přečtené za pár minut,má to něco do sebe.
Opradu dobré. Jednu hvězdičku dávám dolů hlavně proto, že znovu už bych to asi "číst" nechtěla. Vzalo mě to za srdce, ale taky mě opravdu zamrazilo. Je to taková horrorová Rapunzel. Vřele doporučuji, pokud chcete přečíst něco, co Vás donutí nad příběhem se sevřeným žaludkem přemýšlet ještě dlouho po zavření knížky.
Ale jo, příběh je to hezký ... chybí mi tam ale víc textu, v podstatě jsem tu knihu přečetla za pár minut. Dávám hvězdičky za to, že ve mně zůstal aspoň trochu nějaký dojem a za to, že je to fakt pěkně graficky ztvárněné. Ale jinak znám mnohem lepší komiksy ... za mě možná příliš povyku kolem ...
Naprosto úžasné ilustrace a příběh, z něhož mrazí. I s minimálním počtem promluv byly charaktery postav tak sugestivní, že jsem se ještě pár hodin po "dočtení" sem tam přistihla, že o nich pořád ještě přemýšlím.
Za mě určitě velká spokojenost. Dětem však nedoporučuji :-)