Šok z ekologie aneb Politické systémy v rozpacích

25.11.2016

Následující komentář neberte moc vážně, protože se budu vyjadřovat z pozice neznalosti a naivity. Sečtělé čtenáře prosím o shovívavost.
Po přečtení marně přemýšlím co se nám profesor Keller vlastně snažil říct. Až se skoro domnívám, že jsem tuto esej nepochopil. Rozhodně si nechci hrát na žádného politologa. Jen mě možná knížečka zklamala, protože jsem v závěru čekal nějakou pořádnou pointu a ta nepřišla. Další věc, která se mi pořád drala na mysl je poplatnost době, kdy byla tato esej napsána. Mám totiž pocit, že hlavně reflektuje první polovinu 90. let. A o čem knížka je?

Keller vysvětluje jak liberalismus, konzervatismus a socialismus nedokáží úspěšně vyřešit otázku ekologického přístupu k životnímu prostředí. Popisuje jak se tyto tři směry zaměřují hlavně na ekonomický užitek, každý svým vlastním způsobem. Jak se liberalismus snaží hájit svobodu člověka na úkor přírody, protože není nucen přiznávat stejnou měrou svobodu ostatním živočišným druhům, natož prostředí jako takovému. U konzervatismu si všímá jeho nejednoznačnosti, protože není přesně dané co jsou vlastně konzervativní hodnoty a všímá si jeho strnulosti v čase. Tato strnulost je demonstrována reklamami na nové výrobky. Možná to byl v 90. letech trochu kulturní šok, že pan Vajíčko odešel do hlubin reálného socialismu a byl nahrazen zářivými barevnými reklamami, které náhle nabízely užasné výrobky, bez kterých nemůže být moderní spotřebitel šťastný. A socialismus? No v kontextu knihy se spíš jednalo o náš minulý režim. Takže zatímco u předchozích politických ideologií Keller mluvil spíše obecně, zde náhle otáčí pohled čistě na naši republiku a vysvětluje jak kuponová privatizace poskytla jen iluzi jakési občanské rovnosti. To že se to nepovedlo, dnes už víme.
Tahle jen v závěru na příkladu jaderných elektráren demonstruje jak všechny tři politické ideologie selhávají nejen z pozice ekologie, ale i schopností reflektovat technologický vývoj. Koho zajímá kritika výše zmíněných směrů a shoduje se názorově s Kellerem bude možná nadšen. Mě také často Keller mluví z duše, ale mám zkrátka dojem, že je tohle malé dílo přece jen příliš svázáno se svou vlastní dobou. Možná tak tím hlavním poselstvím je skutečnost, jak současný systém postupně ztrácí svou lidskost, když vyžaduje přepočítat lidský život na peníze, aby bylo možné vyčíslit náklady na ochranu životního prostřední, které je dál poškozováno. 80%