Šoková doktrína

17.04.2023

jasný, jasný.

za prvý: je to argumentačně ohnutý. ve chvíli, kdy člověk kritizuje neoliber/kapitalismu je zřejmě nevyhnutelný, že něco (to dobrý) vypustí.

za druhý: něvěřim konspiraci, že za vším je pár velkejch monster a velkejch společností, který ohnou celou společnost svým směrem.

za třetí (to nejpodnětnější pro vás všechny): šoková doktrína nepochybně existuje. teď: je to základní aspekt kapitalismu jako takovýho, nebo je to součástí neoliberální transformace kapitalismu, tj. vziká/řídí se sama tržní logikou?

22.09.2021

Knihu jsem četla cca v roce 2013, mám ji znovu připravenou, teď jsem četla znovu Bez loga. Tehdy jsem knihu zhltla, mám nějaké povědomí o světových dějimách, ale nejsem moc schopná si dávat věci dokontextu a analyticky o nich přemýšlet. Tato kniha mi ukázala další výklad toho jak je svět řízen, a když se nad tím člověk zamyslel, tak to až děsivě zapadá. Některé věci jsem si ještě dohledávala, ale jako hlubší náhled knihu určitě doporučuji a musím přiznat, že ač je velmi dlouhá a náročná, tak putovala z ruky do ruky a byla vracena s nadšením. Rozhodně doporučuji, i v této nelehké době, možná jako varování....

04.07.2021

Můžu doporučit k přečtení, dohledání dalších informací a přemýšlení.

08.04.2021

Tak tohle se moc nepovedlo. Klein si vybírá modelové příklady a na nich pak ukazuje negativní dopady neoliberalismu, pozitivům se však záměrně vyhýbá. Krásně to jde vidět u Chile: že Pinochet dětem zrušil sociální přídavky na školní obědy, řeší Klein na polovině stránky; že se jejich rodičům zvedl za 5 let plat o 50%, nezmíní vůbec. Že se Pinochet chopil moci "krvavou revolucí" zmíněno je; že se Chile během Allendeho režimu propadala na úroveň afrických zemí, je samozřejmě zamlčeno. Tímto selektivním postupem je bohužel prodchnuta celá kniha. Kdo toho nemá o moderních dějinách moc načteno, musí být Šokovou doktrínou samozřejmě fascinován; kdo má, nestačí se divit. Hlavní tezi knihy (šoková doktrína je neakceptovatelná politická strategie, která nikdy nepřinese nic dobrého) je samozřejmě nutné odmítnout taky. Abych byl ale spravedlivý, musím uznat, že i Klein poskytuje mnoho zajímavých faktů, které mě častokrát dosti překvapily. Výklad je však křiklavě jednostranný.

01.11.2020

Naomi Klein je neuvěřitelná v schopnosti předložit strhujícím způsobem obrovskou porci vzájemně propojených příběhů vydělávání na lidském neštěstí a o záměrném vyvolávání krizí poté, co ti správní hoši zjistili, že se na tom dá slušně vydělat. Jsou to příběhy o deprivaci lidských pokusných králíků a následné aplikaci deprivace na celé skupiny nežádoucích skupin obyvatel, v horších případech na celé státy a celé regiony. Je skvělé, že žijeme v době bleskového šíření informací a že v proudu všeobecného balastu lze zachytit i opravdové perly, mezi něž tato kniha Naomi Klein rozhodně patří. Vědění je moc (Francis Bacon). Sice člověk nemusí vytušit na první dobrou k čemu jsou mu zdrcující informace obsažené v této kknize a ve spoustě jiných, kvalitních děl, ale jedna věc je zřejmá zcela jistě - informovaná společnost se ovládá hůř a tak jako je odpovědností intelektuála důležité informace zjišťovat, formulovat a předávat dál (Noam Chomsky - Perspektivy moci) je odpovědností nás všech vzdělávat se v tomto duchu, tím spíš, jak roste množství dezinformací zaměřených na dezorientaci a výchovu ovladatelné, nevědomé masy. No, Naomi jim zatápí velmi dobře.

27.06.2020

Popis toho, co působí moderní kapitalismus v mnoha příbězích, emotivní, šokující, pravdivé - i když zaměřené jednostraně, ale jen proto, aby se vyvážil hlavní proud ekonomického myšlení, který zase ukazuje hlavně opačnou stranu a mnoho věcí ignoruje. Je to moderní historie pohledem odpůrce součastného režimu. Ekonomické analýzy, teorie a návrhy ale nečekejte.

27.12.2019

2012: čteno
2019: zjištěno, že nemám hodnoceno a bez komentáře

Moje první kniha od autorky. Sedl mi styl jejího psaní a předkládání informací a argumentů. Po téhle stránce je kniha provedena dokonale. Teď už jde jenom o to, zda s ní souhlasíte (nebo jí věříte), což se pochopitelně odráží na vašem hodnocení. Čili...
(Proč Naomi nemám v oblíbených?! Napravim.)

23.03.2019

Naprostá bomba
- úroveň zpracování - super
-mn. použitých podkladů - super
- myšlenky, závěry - super
Tato kniha způsobila to, že ráda si od autorky koupím další knihy.

Tahle kniha je jedno ohromné obvinění.

Viníci: trojspolek složený z amerických politiků, ředitelů západních nadnárodních firem a ekonomů školy Miltona Friedmana (tzv. Chicago boys). Friedman a jeho žáci vymysleli ekonomický recept na to, jak maximalizovat zisk velkých firem na úkor obyvatel a za cenu hospodářské devastace země. Tento recept cíleně šíří na vlivná místa třetího světa. K trojspolku se tím přidávají ještě svedení viníci – vládnoucí politici afrických, asijských a latinskoamerických zemí, kteří nejbrutálnějšími způsoby potlačují odpor svých lidí proti chytře importovaným friedmanovským reformám.

Provinění: nic menšího než účast na zločinech proti lidskosti s miliony lidských obětí. Zabíjení, mučení a zdevastování celých zemí (např. Iráku). Vyvolání války za účelem morálně zlomit celou zem, uvést její obyvatele do stavu šoku a hrůzy a následně kompletně vymazat její kulturní dědictví a na vypálené půdě začít znovu stavět. Ale ne tak, aby daná zem vzkvétala a rozvíjel se v ní životaschopný průmysl a obchod. Tak, aby ze země těžily západní firmy. O to jediné jde. A brutální represe vůči protestujícím. „Od Chile přes Čínu až po Irák bylo mučení vždy tichým partnerem globálního tažení za volný trh.“

Konkrétní příklady: Kleinová píše, že Washington finančně podporoval latinskoamerické junty před zahájením státních převratů, po jejich dokončení i v dobách nejbrutálnější hrůzovlády, protože junty byly ochotny spolupracovat na ničivých friedmanovských ekonomických reformách, ze kterých mají zisk západní korporace (a které devastují domovskou zem). Píše, že Saddám Husajn nepředstavoval hrozbu pro americkou bezpečnost, ale pro zisk amerických energetických společností. Píše, že masakrovaní demonstranti na náměstí Nebeského klidu protestovali proti friedmanovským ekonomickým reformám a že zahraniční nadnárodní mediální a technologické firmy pomáhají čínskému státu špehovat občany a starají se o to, aby studenti, kteří hledají na Internetu pojmy jako „masakr na náměstí Nebeského klidu“, nic nenašli. A píše i v tom smyslu, že mučení vězňů Američany v Abú Ghraib a Guantanámu je jeden ze způsobů, jak zastrašit a ovládnout obyvatelstvo, aby se přestalo vzpírat ožebračení svých zemí podle friedmanovského ekonomického receptu.

Důkazy: Přiznávám, že na to, abych Kleinové v jejích vážných obviněních přitakala, mi v knize schází dost přehledně vedených argumentačních cest. Kniha mnou otřásla, ale aby mě i přesvědčila, musela bych slyšet přinejmenším také druhou stranu (a trochu se mi zdá podezřelé, jak málo prostoru je jí věnováno). Šlo opravdu friedmanovcům jen po zisk pro korporace? Vede realizace friedmanovských principů vždycky k ožebračení země? Měly všechny brutálně potlačené protesty ekonomické pozadí? Přesto doporučuju k přečtení. Je to alternativní pohled na svět a kdokoliv by jej odmítl jako lež nebo omyl, měl by přesně vědět, v čem konkrétně se míjí s pravdou.

„V současné době opět žijeme v období korporatistických masakrů, kdy státy čelí obrovskému vojenskému násilí a současně organizovanému úsilí přetvořit je v modelové ekonomie „volného trhu“. Odstraňování a mučení lidí je tu zas, se vší parádou. A opět se tváříme, že cíl vybudovat svobodné trhy na jedné straně a potřeba takové brutality na straně druhé nemají nic společného.“

31.08.2011

Neobyčejně zajímavé a pro většinu lidí naprosto překvapující dílo o procesu zavádění ekonomické ideologie, o jejíž neomylnosti a výhodnosti pro všechny jsme přesvědčováni denně, ať už pomocí médií, skoupených velkými nadnárodními podniky či prostě a jednoduše násilím, pokud máme zrovna tu 'čest' stát neoliberálnímu ekonomickému programu tváří v tvář ve vlastní zemi. Nemyslím si, že jsem kdy četl lepší knihu co se soudobého ekonomiko-politikého klimatu a jeho dopadech na 95% obyvatelstva týče. Doporučuji ji číst nejlépe těsně před nebo okamžitě po přečtení Orwellova románu 1984.