Šokovaná růže
Oldřich Mikulášek
https://www.databazeknih.cz/img/books/44_/442080/bmid_sokovana-ruze-dI1-442080.jpg
4
33
33
Ve sbírce se odráží nejen osudové vyvrcholení Pražského jara, které končilo agresí pěti armád do svrchovaného československého státu, ale i Mikuláškovo zprvu nenápadně a banálně vypadající zranění, které se ovšem projevilo jako velmi vážné a odsoudilo ho vlastně po zbytek života k pohybu o berlích. V obou případech se básník probírá z těžkého šoku, jenž se nemůže neprolnout s jeho tvorbou. Sbírka je tak nesmírně silnou lyrickou úvahou, která kromě dobových souvislostí přináší ale i téma milostné, odrážející se ve vyhrocených intimních vztazích. Zároveň je i osobitou a jedinečnou výpovědí o hrubé převaze síly nad těmi, kteří jsou bezbranní a bezmocní. Je také o postavení básníka ve společnosti, o jeho strachu a obavách z budoucnosti národa, před nímž se rozprostírají nevábné, až katastrofické vize, složené "z pustoty noční, z běd, zrad a z psoty dnů // až do skonání".... celý text
Přidat komentář
Šokovanou růži jsem si koupil hned jak vyšla, v roce 1969. Mikulášek se v ní vyjádřil k naší okupaci vojsky Varšavské smlouvy... jenže... jenže...
... byli jsme plni dojmů a na scéně byli odvážnější než on: Karel Kryl zpíval Bratříčka, Kubišová Modlitbu... atd.
Mikulášek tehdy ležel v nemocnici a psal odtamtud. A za Šokovanou růži byl "odejit"... jenže ... jenže...
Jak zpívá Aneta Langerová:
Jenže co se schová, to se taky poztrácí...
Jak dnes mají rozumět čtenáři básníkovu poselství?
Mne oslovuje z Černého tryptychu báseň Tehdy, protože si pamatuji na hlášení, které pacient Mikulášek z rozhlasu zajisté do omrzení slyšel na svém nemocničním lůžku: Občané, zachovejte klid a neklaďte vojskům odpor...
...mrtvého přivezli syna?,
zachovejte klid... atd.
Hlášení: - když jelen na krev troubí,
že ani jedno nezraněné místo není tu-
a že člověk není jenom cosi
potažené koží!
Bázeň: - jaképakfraky s tou trochou krve...
(Tak to máš za to, pisálku!)
Hmmm, tak málo stačilo k tvému umlčení!
Statečnost?
Ani naplno se to neřeklo. Kryl utekl. Marta lepila pytlíky... ti to řekli na plnou hubu!
Třeba těchto pár poznámek pomůže těm, kteří to nezažili a tak nerozumí...
Básně nejsou špatné, ale něčím se mi nelíbí. Tedy až na závěrečnou část Závěti, která je velmi působivá. Úryvek z Pláně: „A to je vše! Jen hadry, kůže, kosti, má duše lítostná, v soutěsce přítomnosti, tak nepomíjivé v své pomíjejícnosti jak pouhopouhý dech, nach vybuchnuvší růže, a to je vše, jen hadry, kosti, kůže, a jistá masitost lstné nahmatatelnosti – byť z utápání,“
Autor si skvěle hraje se slovy a obdivuji jeho fantazii a obrazotvornost, ale témata básní (erotičnost a opěvování krásy nahých žen) mne nijak nezaujala, holt mám jiný vkus.
Nedokáži říct, zda vždy správně chápu obsah Mikuláškových básní, ale důvod, proč sem si je oblíbil, je způsob jakým se mnou hovoří. Vnitřně mne rozezní a rezonují ve mne a to je podle mne hlavní poslání poezie. Za sebe doporučuji báseň Bázeň.
Štítky knihy
Autorovy další knížky
| 1963 |  Svlékání hadů |
| 1957 | Básnický almanach 1956 |
| 1987 | Hořící kámen |
| 1954 | Domove líbezný |
| 1969 |  Šokovaná růže |
Básně do sbírky mi koupil taťka hned jak vyšla, abych nikdy nezapomněla....
A stále jí mám spojenou s tím ránem,kdy jsem jako malá holka koukala přímo z okna do hlavně tanku....
Kdo nezažil nemůže pochopit.....