Sokrates
Josef Toman , Miroslava Tomanová
https://www.databazeknih.cz/img/books/11_/116846/bmid_sokrates-bmt-116846.jpg
4
117
117
Historie nám o starořeckém Sokratovi říká leccos, ale evokovat jeho osudy a jeho dobu v živé, konkrétní názornosti může jen romanopisec, důkladně poučený o faktech a tato fakta zároveň doplňující uměleckou fantazií. Takovým spisovatelem je bezesporu národní umělec Josef Toman, který se po svém Donu Juanovi a románu z císařského Říma Po nás potopa obrátil za spolupráce své ženy, zasl. umělkyně Miroslavy Tomanové, opět k historické látce. Román Sokrates, který vychází nyní po výrazném čtenářském úspěchu v poměrně krátkém časovénm rozmezí svou let podruhé, zavádí čtenáře do doby největšího rozkvětu i následujícího úpadku Athén, na jejichž pozadí se před námi rozvíjí Sokratova životní dráha se strhující přesvědčivostí, obohacené o řadu historických postav, jako byli filosofové Anaxagorás, Platón, sochař Feidiás, nezkrotný Alkibiades, vůdce třiceti tyranů Kritiás aj.... celý text
Přidat komentář
Úryvek z knihy ze stran 30 a 31.
Na athénských zdech se objevovaly chvalořeči i hanopisy. Byla ta skolia napsaná na zdech - různá, jak různí byli lidé a jejich názory:
Svět se točí kolem Hellady,
Hellas se točí kolem Athén,
Athény se točí kolem Akropole,
Athéňané se točí kolem Perikla,
Periklés se točí kolem Aspasie-
tedy: svět se točí kolem Aspasie!
Demokraté obstarali nápis chvály, který přednáší Kyrébos:
,,Už se nemusíme bídy bát,
za Perikla nikdo nemá hlad!"
,,Výborně! A tobě to sedí, pekaři!"
,,Jsou taky jiné nápisy, ha, ha," směje se pekař. ,,Poslechněte si to:
Lze se na to, Athéňané,
ještě dívat déle,
jak Periklés tý žebrotě
leze do prdele?"
Nu, historie nám o starořeckém Sokratovi, této knize - době, nás lidech říká leccos...
Každopádně ji pan Josef Toman, pro nás čtenáře přepsal a uchoval parádně.
Zase jedna z těch knih, kterou si v mé rodině, opatrujeme v knihovně ,,jako oko v hlavě..."
Za mě vynikající kniha. Odvážně přibližuje Sokrata sokratovským stylem. Je to přístup z lidského hlediska, kdy je Sokrates představen jako člověk. Jeho filosofie se samozřejmě nevytratila, ale slouží spíše jako doprovod neobyčejně zajímavého příběhu. Jen mě mrzí, že se autor více neopřel soudobé prameny. U Sokratovi soudní obhajoby i jiných situací se dalo mnohem víc čerpat z Platona. I poslední slova po vypitém bolehlavu zvolil autor jako ideologické zakončení s opomenutím Asclepiova kohouta :) . Ale to knize neubírá na hodnotě.
Vyprávění je hodně didaktické, nečetlo se mi úplně dobře. Podobné pocity jsem měla nedávno u Loukotkové.
3/4
"Nechci se stát otrokem, který je nucen rozmlouvat s tím, kdo mu zaplatí. Chci být svobodný. Chci svobodně rozmlouvat s přáteli, abychom společně hledali a osvojovali si, co člověka činí dokonalejším. Mým platem je vědomí, že rozmnožuji počet dokonalých mužů."
Rozhodně nesnadné čtení, které ale nabízí tolik hlubokých a nadčasových myšlenek, že nedokonalého člověka nejednou zamrazí.
Některé knihy, jakkoli jsou nadčasové, postupně zavane čas. A je to škoda! Začtěte se a pozvěte (tak jako autor) Sokrata až k sobě domů. Velice zdařilá kombinace fikce a historické rekonstrukce.
Tato kniha je naprostá lahůdka - úžasně napsaný životopis jednoho z nejzajímavějších a nejpokrokovějších myslitelů všech dob. Skvěle je popsán také život ve starých Athénách. Vřele doporučuji !!!
Sokrates: další skvělá kniha od vynikajícího spisovatele Josefa Tomana. Byl překládán i do cizích jazyků. Škoda, že dnešní "historické" romány tak pokulhávají za jeho úrovní.
Kniha, ktorá ma postupným čítaním zaujíma viac a viac. Necháva v človeku stopu a pohne k uvažovaniu o živote a najviac ma zaujala myšlienka skormnosť, miernosť vo všetkom.
Konečně! Tak dlouho jsem si ji chtěla přečíst a až teď ke mně doputovala, až teď si mě našla... Na dobré věci si někdy holt musíme počkat...
Krásně odvyprávěný životní příběh filosofa, který nadevše miloval a ctil svobodu a člověka, rozprávění, smích a samozřejmě ženy, nejvíc tu svou Xanthipu. Sympatický chlapík, tenhle Sokrates (mimochodem - myslím, že byl beztak buddhista ????). A jak je moderní a současný! To nám ve škole neříkali! Teda....aspoň si to nepamatuju... Bohužel měl smůlu, že narazil na nevědomost, ješitnost a hloupost, což známe v občas v různé míře všichni, jen nás to obvykle nestojí život.
"V každém člověku je slunce - jenom je nech plát...."
P.S. A až vám někdo, milé dámy, bude říkat, že jste uhádaná jako Xanthipa, tak to berte jako poctu. Byla to chytrá, praktická ženská, která uměla říct nahlas, co si myslí a která to celý život vydržela s FILOZOFEM!
Jsem ráda, že takové slavné osud jsou zpracovávány do románové podoby. Knížku bych přirovnala třeba k Jeho království od Waltariho, které převyprávělo biblický Nový zákon. Knížka mě chvílemi nebavila a navíc si myslím, že autor až moc okatě vyjadřoval svoje politické názory (sociálně demokratické, až moc sociálně, na můj vkus). Obecně jsem za tento typ literatury ráda, protože človšk pozná kus historie a vůbec se při tom nenadře, ale že by to bylo něco extrémně úžasného, to ne.
Pokud někdy někdo měl sexy mozek, byl to určitě tento filozof a ne nejmenovaný expremiér. Člověk, který vydupal myšlenku ze sebe tupější hlavy.
Z edície osudy slávnych sa asi najviac podaril Muž z Vinci a Sokrates, najmenej Divertimento - alebo životopis Mozzarta. Tomanovci podobne ako František Jílek ukázali, že ak sa chceme dozvedieť viac o veľkých osobnostiach spoločnosti, nemusíme s predsudkami siahať najskôr po zahraničnej tvorbe.
Myslím, že Sokratův osud je krásnou ukázkou toho, jak funguje demokratické řízení společnosti.
Vyprávění o Sokratovi je proloženo jeho rozmluvami s autorem, rozhovory bohů a dopisy přátel. Všechny postavy jsou vykresleny s citem pro historická fakta a jako živé, nejen sám Sokratés, ale i Periklés, Alkibiadés, Xantippa a další. Trochu mi vadily jen ty Intermezza.
Osud Sokrata byl tragický, mě ale víc dojímá osud Alkibiada. Kdo ví, kam až by došly Athény vedené tímto geniálním stratégem. Koneckonců na vítězství Sparty se jeho rady a charisma podílely nemalou měrou:
"Athéňané mne připravili o životní sen? Co je to můj sen? Já jsem smrtelný, já tu věčně nebudu, ale Athény by se staly věčnou hlavou všech Řeků. Připravili mne o zásluhu vynést Athény na vrchol světa. Sami sebe o to připravili. Radši zhoubu všemu, než mně trochu cti a slávy! Radši zápecnictví předků, než lidovládu, kterou jsem vezl na svých korábech přes moře já."
Je to pěkný příběh o mudrci, který se nechoval tak, jak si troubové kolem něj představovali, že by se měl mudrc chovat. Souhlasím s Atuin, že to byl provokatér. Ale to nevysvětluje ani jeho moudrost, ani jeho smrt.
Mimochodem, docela by mě zajímalo, jak to doopravdy je s tou Xantipou? Byla to hnusná zlá satorie, jak o ní praví lidová tradice, nebo pěkná, veselá, chytrá ženská, jak ji vylíčili autoři této knihy?
Sokrates je můj oblíbenec. Jak jeho myšlenky, tak i jeho životní příběh a přístup k životu vůbec považuji za velmi inspirující. Tahle kniha tak pro mne byla víceménně povinností, byť jde samozřejmě spíš o fikci. Ale zde vyobrazený Sokrates se mi líbil. Drzý, nebojácný chlapík, který se rád vyptává a občas dělá ze svých obětí blbce velmi neodolatelným způsobem. Zde musím vypíchnout zejména jeho rozhovor s Kritiem, jedním z tyranů. Tam je opravdu až hmatatelné, jak moc měl Sokrates politiky, mocipány a vlastně uplně každého na háku. Závěrečný soud byl napínavý a konec dojemný i když samozřejmě každý ví jak to dopadne.
Kromě skvělé hlavní postavy má kniha výtečnou atmosféru a precizně popsaný svět antického Řecka se všemi klady i zápory. Co mi trochu vadilo, byly určité skoky v ději a malinko rušivá vtipná intermezza.
Nádherná kniha, román o životě Sokratově od narození až do smrti. Příběh člověka, filosofa, který svůj život zasvětil snaze o pochopení dobra a blaženosti a výchově člověka k těmto hodnotám, vyprávěný vřelým jazykem vypravěčovým a popisující prostředí tehdejší Helady a Athén. Doporučuji k přečtení a k zamyšlení.
"Lýsiás soudil o těch zbohatlících takto: Tito lidé nalézají vlast v kterékoliv zemi či obci, kde mají možnost velkého zisku. Nevidí svou vlast v obci, nýbrž v majetku."
Sokrates vytýká zbohatlíkům: "Oni právě naopak všeho nad míru, přes moc, a svou nestřídmost nazývají radostí ze života. Hrubost a necitelnost prý také patří k přitažlivosti vybraných lidí. Jejich zpupnost, toť prý pouhé sebevědomí. A neukázněnost prohlašovali za svobodu."
"Doba je neúprosný účetní: stále hlídá a slídí po tom, co už bylo splněno a co ještě zbývá."
"Mnozí lidé se domnívají, že spokojenost a blaženost - a kdo by po těchto stavech netoužil! - záleží v přepychu a nádheře. Ale já se domnívám, že nepotřebovat zcela nic je božské. Potřebovat co nejméně je božskému nejbližší."
Před svou smrtí Sokrates v žaláři rozmlouvá se svými žáky a přáteli, když odmítá dohodnutý útěk. "Nu, vidíte! Já věděl, že jsem na to hlavní zapomněl: Bolest a veselost se navzájem nevylučují. Vážná starost a veselost - to jsou dvě poloviny srdce. Bez vážnosti se člověk stává rozmařilým, lehkomyslným, povrchním. Bez veselosti zase zatrpklým, přísným, nepodnikavým, nevěřícím v život... A přísloví říká, vede-li tě skuhravý havran, dojdeš k mršině."
Ano, četl jsem ji poměrně dlouho, ale tato kniha se nedá číst bez patřičné nálady a té správné atmosféry. Moc pěkné, ale taky poučné a inspirativní!
(SPOILER) Tak toto dílo Josef Toman skvěle napsal. Ty proslovy , kdy Xanthippa vpadne do ložnice rodičů a křikne, že bude slavná, mě absolutně odzbrojila Jak dokázal vtěsnat dnešní znalosti o Zlaté době a postavách z ní do příběhu je bravurní. Celou dobu jsem se u knihy skvěle bavil a často i rozjímal. Například při dialogu s Hippiasem.