Solar
Ian McEwan
https://www.databazeknih.cz/img/books/40_/401063/bmid_solar-oeb-401063.jpg
4
187
187
Michael Beard je nositelem Nobelovy ceny, ale svou nejlepší práci odvedl už v mládí. Jako padesátník žije ze své pověsti, přednáší za horentní honoráře, zaštiťuje svým jménem vědecké instituce... S nutkavým sukničkářem Beardem se seznamujeme ve chvíli, kdy se rozpadá jeho páté manželství. Tentokrát je to ale jiné: nevěrná je mu žena. Autorův román je podobenstvím o neukojitelné touze, chtivé nenasytnosti i podvádění sebe sama.... celý text
Přidat komentář
Škoda, že se nepovedlo udržet laťku první části, takhle zbyl jen McEwanův skvělý literární styl, i když tentokrát lehce houellebecqovský.
Jako pořádná rána na Solár. Při čtení to mezi hemisférami jen jiskří a najednou je konec knihy, jen to jiskření ne a ne přestat. Napsáno tak skvěle, až má člověk dojem, že se to čte jaksi samospádem. A ještě ta odvaha kloubit fyziku s bezmocí. No za mne jen další z pecek mistra McEwana.
Tak to byl boj, který jsem nevyhrála. McEwan se od mých milovaných knih (Pokání, Černí psi, Dítě v pravý čas a další) posunul někam, kam za ním nemohu. A nemůže za to jen pravděpodobně moje nedostatečná středoškolská fyzika. Už několik let jsem takto s knihou nezápasila, abych ji nakonec s pocitem marnosti odložila. Žasnu, kolika čtenářům se líbila : „Vy jste tomu skutečně všichni rozuměli a bavilo vás to ? Tak tedy klobouk dolů.“
Mistrně odvyprávěný příběh o (fyzicky) odpudivém pokrytci a parazitovi. O to zvláštnější a obdivuhodnější je, že styl psaní vlastně čtenáře nijak nesvádí k nenávisti vůči hlavní postavě. Alespoň ze svého pohledu mohu říct, že jsem silnou nelibost k příživnickému fyzikovi začala vnímat až na několika posledních stranách.
Také musím zmínit můj neskonalý obdiv nad bezpochyby časově i materiálně pracnou rešerší ze světa fyziky a příbuzných věd, která za knihou stojí. Na to bych fakt neměla nervy.
Sebeklam ... jako životní postoj.
Vyhneš se tak konfrontaci, se skutečností? ... s pravdou o sobě samém?
Sebeklam ... jako hluboce lidská vlastnost.
Vytvoříš si jen ospravedlnitelnou iluzi! ... o sobě a světě kolem.
"... opravdu je ta divná realita popsaná kvantovou mechanikou popisem skutečného světa, nebo je to prostě jen systém, který náhodně funguje?"
Zná tajemství elegantních vzorců jež poodhalují pravdu o realitě života, jenže ...
... neatraktivní (vnějším vzhledem), inteligentní a dost sebestředný (uvnitř) satelit jménem Michael Beard, jenž díky jedné zvláštní náhodě (ale taky vášni, která v něm zamlada hořela) nahlédl do vesmírné kuchyně a podíval se pod pokličku, má všechny předpoklady (už téměř 5x rozvedený) být nesympatickým hrdinou. K výčtu jeho nepěkných vlastností přidejte ještě nabubřelost a falešné představy o své důležitosti (i když on moc dobře ví, jak to s ní vlastně je, takže ji spíš jen důmyslně využívá ve svůj prospěch po celý svůj život) a v neposlední řadě připojte sebelítost (když si jeho 5tá žena dovolí luxus toho, co on bez skrupulí využíval celý svůj život, ... řada jeho milenek je vzhledem k výše uvedenému pozoruhodně dlouhá a rozmanitá) ---
"Jak by se mohl udržet tak krásnou mladou ženu, jako byla ona? ... že ji Nobelova cena udrží v jeho posteli? Nahý byl ostudou, idiotem, slabochem. Dokonce i osm po sobě jdoucích kliků bylo nad jeho síly."
... jenže Michael není zrovna nastavený na sebereflexi ... ta totiž všechno boří! ... a na to není rozhodně připravený ...
"Ano, ano, byl to prolhaný sukničkář, měl to za sebou, ale co měl teď, když to přišlo, dělat, kromě toho, že měl přijmout svůj trest? bohu se měl omluvit? Měl toho dost. "
Musím říct, že jsem si Iana McEwana oblíbila, a jen a jen skrze jeho styl psaní nakonec i Michaela :-). Fakticky je tohle příběh, který se mi hodně dobře četl.
_ volné vyprávění hlavního hrdiny pomocí více méně nepřímé řeči, navíc se kromě samotného životního příběhu Michael s námi dělí v proudu myšlení a úvah o své nejniternější myšlenky a pocity,
_ použitá hořká ironie ... "s překvapením zjistil, jak je to složité, být paroháčem. Mizérie nebyla jednoduchá. Ať nikdo neříká, že takhle pozdě v životě byl imunní vůči čerstvým zkušenostem."
(zajímavá byla i jeho zkušenost s přimrzlým penisem ... a úvahy o životě bez něj :-),
_ a v neposlední řadě spousta zajímavých informací (o fyzice obecně, o sluneční energii, o životním prostředí).
A to mě opravdu bavilo! Na Michaela a jeho životní postoje jsem si nakonec zvykla ... hlavně proto, že příběhy vystavěné na (ironicko-komických) jazykových hříčkách mám ráda :-).
"The situation was grave, indeed gravid."
Příběh Michaela Bearda je popsán v tak širokých souvislostech, že přes jeho osobní příběh máme možnost porovnávat přečtené s tím, s čím se i my potkáváme. Ian McEwan je výborný vyprávěč, napsáno je to brilantně, nechybí humorné situace, ale příběh je to v podstatě mrazivý.
A můžu ocitovat z doslovu vlastní postřeh Iana McEwana ? ... Jsme jen zvířata navlečená do šatů a vyvádíme hrozně podivné věci, jako opice na čajovém dýchánku...
O tom ta knížka je.
Sunshine
McEwanův román Solar prostoupený světlem,září na všechny světové strany.
Optimistická groteska a nebo optimistická vize s veselým otevřeným koncem.
Bude to na vás.
Asi ne tolik proslulé Ianovo dílo.Leckdo by mohl tvrdit,snad méně čitelné.
At už si dáváte s McEwanem rande poněkolikáté a nebo přímo první,bylo by škoda tuhle slušnou porcičku slunečního lidství vynechat.
Beard plešatící.Beard bez zábran.Beard s nobelovkou.Beard zbytek stébla tzv strnisko.
Bear pětinásobný manžel.Beard uvadající.Beard toužící.Beard přelétavý.Beard slizounek.Beard ctnostný.
Jednoduše takový typický čítankový Mirek Dušín.
Pasáže z dalekého severu.Fjordy s ledovcema a sakra blbej pocit,když to tuhne ...
Naleznete uvnitř a ještě mnohem více.
Pasáže o fyzice,nějaký to eko poselství,něco o oteplování s metaforou-jak se někam řítíme.Kam ?
... když budete hodný uvidíte možná zlatý prasátko.Když budete jako fakt hodně.
Každý den trpíme,k čemu to je ? Zločiny iluzí si z nás dělají legraci.
A ted se cítíme unaveně.Jsi to jen ty,
kdo mě může rozeznat.Asi si to jen ty,
kdo může změnit mé strnulé srdce.
Velikost našeho boje,je to jen sen.
Rozdrtili jsme všechno,co rozpoznáme v tomhle sobeckém ránu.
Jak jsme neuspěli a cítíme se neúspěšně.
Tenhle odstín podzimu,
zatuchlý hořký konec.
Roky frustrace se rozložily okolo.
Kdybych knihu četl někdy v době jejího vydání, považoval bych možná téma za vtipně s nadsázkou psané sci-fi. Dnes se ovšem realita eskalace environmentálního pojetí bohužel pro Evropu stává ne už tak vtipným béčkovým hororem:-)
Neotřelý a přitom tak obyčejný příběh muže, který v mládí dostal Nobelovu cenu za fyziku a díky tomu od té doby z toho těží ve své kariéře. Velmi pěkně spletitý a zároveň humorný příběh, kde se z mladého slavného vědce stává postupem let starší pán po pěti rozvodech, kterého každý zná a zve na přednášky čím dál častěji ze slušnosti. Ale jen do doby než opět přijde s něčím převratným, čeho se drží až do zajímavého finále. Jeho kariéra je však jen nástroj, který používá autor skrze svého hrdinu k vytvoření zajímavých, někdy až absurdních situací (scéna ve vlaku mě dohnala k slzám), ze kterých opět nějak vybruslí, aby se v dalším obraze opět dostal do nesnází. Je to první kniha od autora, co jsem četl a rozhodně ne poslední. Doporučuji.
(SPOILER)
Pobavilo mne velmi.Při čtení jsem se pochechtával, někdy zasmál nahlas.
Ewanův humorný i ironický pohled na lidské špatnosti ztvárněné postavou Bearda a na pokrytectví světových firem ohledně klimatických změn byl pro mne příjemně překvapivý.
Beard je smilník, lhář,intrikán, lhostejný a bezcitný ke všem a ke všemu,v závěru i sám k sobě,v důsledku se tedy jedná o vyprávění smutné až tragické.Ewan se vypořádává i s vlivem médií ve společnosti ("incident" s rajčetem a obvinění Bearda z neonacismu).
I ostatní účastníci příběhu mají své "mouchy" a jsou terčem autorova vtipu a sarkasmu a nešetří ani Beardovu "oběť" Tarpina,se kterou by čtenář měl mít spíše soucit.
Vlastní zápletka je typicky Ewanovská,Beard se dostává do situace,kdy vědomě a chladnokrevně volí špatně a když ho následky dostihnou, ukáže se, že on i oběť jeho jednání žili v omylu a všechno bylo jinak.To se mi zdálo trochu účelně zkonstruováno,proto nedávám plný počet,ale ke kritice moderní společnosti posloužilo dobře.
Kdyby mi někdo řekl, že se u některé z knih Iana McEwana zasměju, považovala bych ho, s prominutím, za blouda. Po zážitku s První láskou a posledním pomazáním, po Betonové zahradě, kdy pár scén už nikdy z paměti nevymažu, a budou mě strašit do smrti, bych nevěřila, že ze mě budou tryskat slzy smíchu a já budu řvát smíchy, jak snad nikdy předtím. Ale stalo se a já jsem nadšená. Po pár vtipných momentech knihy jsem vytáhla tužku a začala si vtipné a trefné poznatky podtrhávat. Od líčení hrdinova skomírajícího imunitního systému, přes barvitý popis přízvuku jeho vesnického kolegy až k zážitku na sněžnému skútru jsem tužku skoro nedala z ruky. Posléze jsem zjistila, že potrhávám téměř celou knihu a tak jsem toho raději nechala. I když se opravdu nejedná o prvoplánově vtipný příběh, je tam rozhodně znát autorův temný otisk - tomu se nevyhneme, je to jedna z nejvtipnějších knih, co jsem kdy četla. Oblíbila jsem si pana Iana McEwana, hlavně kvůli tomu, že skutečně umí psát, nejenom, že si vše dovedu snadno představit, umí popsat i bolest, tak, že ji vnímáte a smrad, že ho cítíte, prostě všechno. Jeho knihy se čtou tak snadno a přitom mají hloubku. Škoda jen, že výtisk, který vlastním, je tak trochu "jetý", pár listů někdo polil kafem nebo bůhvíčím ještě, upřímně doufám, že se nejedná o krev, ale co se dá očekávat od vyřazené knihy z knihovny. V tomhle případě se rozhodně nebudu bát investovat do nějaké novější sluníčkové verze :).
Oproti jiným McEwanovým knihám kašička, ale pořádně štiplavá. Sarkastický pohled na výzkum, nejen pro milovníky fyziky. Při vyslovení slovního spojení sněžný skútr se mi už asi vždycky vybaví tyčinka na rty :-).
Obrázek psychopatického individua.
V mnohém vykazuje znaky, jaké má celá stávající civilizace:
- na jednu stranu intelekt a vědomosti, přístup ke zdrojům, technologiím - na druhé straně amorálnost, vyprázdněné vztahy, individualismus, kariérismus a prospěchářství, které se odráží i v zištném vytěžování ekologických problémů - a to i přes to, že civilizační choroba už výhružně stojí ve dveřích.
V tomto smyslu je to výstižné - ale přesto se mě to příliš nedotklo.
Autor jako takový mě nejvíc baví v drobnokresbách psychologických pavoučích sítí,
čili procesech, které postavu pomalu a neodvratně posouvají až sebezničujícím směrem.
U Bearda podle mě autor líčil až moc často spíš jen výsledek než ten proces. Což je u emočně ploché osobnosti hlavního hrdiny logické, ale pro mě jako pro čtenáře ne moc záživné.
na rozdíl od většiny čtenářů zde jsem nadšen, nedokázal jsem se od vyprávění odtrhnout; sympaticky nesympatický hrdina - a tak lidský... jsem přesvědčen, že by se podobně jako on zachovala většina osob na jeho místě
Asi najslabsie, co som
od McEwana citala, niecoho privela, niecoho primalo, ale hlavne neuveritelny mix situacii posobiaci az nudne a tazkopadne. Skor sklamanie v porovnani s inymi knihami od autora.
S Odeonkama to je proste loterie. Vlastne bych rekl, ze to je spis bud 6 * nebo zadna. Tohle je bohuzel tak max na jednu. Celych 250 stran jsem se vlastne tesil kdy uz to skonci.
Absolutne me nazajimalo co ten hl. hrdina Beard porad ji, kam cestuje, co prednasi, na cem premysli proc to a to dela. Proc je devkar, proc si pripisuje praci nekoho jineho, jestli je to grazl nebo ne. Tech prvnich 50 stran jsem tomu daval sanci protoze, se mi libila obalka a protoze tady to ma 74%. Kdyby to melo 10% a ja na to natrefil nekde v cteci budce, ze to nekdo odlozil tak prvnich 50 stran ctu a reknu si aha .. co to je za blbost? Kouknu na databazeknih.cz a ono 10%. ok to souhlasi. Jenze ja to koupil jako eknihu a tak jsem to chtel docist. Mit to jako papirovou knihu tak to ani neposlu za penize dal, ale dam do cteci budky. :)
No nic. Jdu si spravit chut Mornštajnovou.
P.S. a to mam fyziku a matiku tak rad a vlastne jsem se moc chtel dozvedet o Beard-Einstein konflaci.
Knížka se mi líbila. Možná je to i dobou, kdy jsem ji četl. Michael Beard, hlavní hrdina, člověk, který (kromě Nobelovky před třiceti lety) nic dalšího nedokázal a jenom parazituje na svém okolí. Osobně si myslím, že je téma až nechutně aktuální.
Tohle nebylo nic pro mě. Asi to nebyla chyba knihy, ale má, že jsem se nechala zlákat anotací a sáhla po naprosto chybném titulu. Kniha je plná fyziky, které nerozumím a nijak si v ní nelibuji, hlavní postava mi byla protivná, stejně tak jako všechny ostatní. Ano, je tu jistá myšlenka, kterou by bylo třeba rozvíjet, ale asi to na mě bylo trochu zvláštní pojetí.
Kniha se mi četla těžce, už jen kvůli odeonovskému, mému jindy tak oblíbenému, zpracování. Prakticky bez odstavců, kapitol a přímé řeči s na sebe nahuštěnými písmenky. Jsem ráda, že mám tuto knihu za sebou, a můžu se vrhnout na něco příjemnějšího...
Štítky knihy
partnerské vztahy anglická literatura fyzika globální oteplování věda psychologické romány sobectví
Autorovy další knížky
| 2008 |  Pokání |
| 2007 |  Na Chesilské pláži |
| 2015 | Myslete na děti! |
| 2020 | Betonová zahrada |
| 2021 | Stroje jako já |
Moje první kniha od autora – a určitě ne poslední. Obdivuju autorovu schopnost propojit poznatky fyziky a biologie s vlastní fantazií, a to do té míry, že člověk chvílemi neví, co je ještě pravda a co románová fabulace.
Michael Beard je po mnoha stránkách osobnost zavrženíhodná (sukničkář, který každou ženu využije a odhodí, člověk, který těží z práce mladších kolegů, požitkář libující si ve velkých porcích dobrého jídla atd.), přesto je obtížné alespoň občas se s ním neztotožnit nebo pro něj nenajít alespoň kousek pochopení. Vždyť kdo z nás je úplně bez chyby...