Solaris
Stanisław Lem
Solaris je vrcholné dílo Stanisława Lema, jednoho z mála neanglicky píšících spisovatelů, kteří pronikli do absolutní špičky autorů science fiction. Příběh se odehrává na vzdálené planetě Solaris, osídlené živým oceánem, který projevuje inteligenci, ovšem tak odlišnou od všeho, co znají lidé, že jejich pokusy o navázání kontaktu se nejen nedaří, ale vedou k naprosto nečekaným efektům. Oceán totiž dokáže zhmotnit nejskrytější lidské myšlenky, vytvořit kopie dávno zemřelých lidí, což ovšem vede k duševnímu rozvratu pracovníků, kteří se výzkumem oceánu zabývají. Lemovo přesvědčení o nemožnosti kontaktu mezi zcela odlišnými inteligencemi, v tomto románu spojeného s hlubokými sondami do lidského nitra, přitahuje nejen čtenáře, ale i literární kritiky a umělce jiných žánrů. Známý je zejména film ruského režiséra Andreje Tarkovského z roku 1971. Film Solaris režiséra Stevena Soderbergha v produkci Jamese Camerona měl premiéru 27. listopadu 2002.... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno: 2009 , AcademiaOriginální název:
Solaris, 1961
více info...
Přidat komentář
Hledala jsem do čtenářské výzvy knížku poprvé vydanou v roce mého narození, nějakou "novinku". Když jsem zjistila, jaké poklady jednoho z mých oblíbených žánrů a oblíbených autorů ten rok vyšly, neváhala jsem zvolila jsem Solaris, knížku, kterou jsem četla před pár desítkami let. VIiděla jsem i film, základní děj jsem si pamatovala. Ale i tak stálo za to si tento skvost znovu přečíst.
Není to nejzábavnější ani nejlehčí čtení od Lema. Ale patří k jeho vrcholným dílům. A troufám si tvrdit, že i k významným dílům žánru. Takhle by totiž opravdu mohlo dopadnout setkání s mimozemskou inteligencí. Samozřejmě, ne úplně stejně.
To, co někdo považuje za nudné popisy, mně přišlo jako zajímavě vykreslený svět.
Současný autor by pravděpodobně jinak pojmul technické detaily, ale na kvalitě knížky to nic nemění.
Hard&heavy sci-fi, říznuté psychologickým drama. Téměř nulová akce, ale precizně budovaná atmosféra a nebojím se říct monumentální popisnost jevů a pocitů. To vše je zároveň klad i zápor knihy, protože kniha je náročná na pozornost a současně téměř hypnotická, ale kouzlo a atmosféra knihy spočívá právě v tom. Pokud se člověk začte, Solaris ho pohltí a nepustí.
U Lema sa mi to už stalo - nápad geniálny, začiatok dych berúci, potom autorovo stratenie sa v siahodlhých opisoch (zrejme snaha o vysporiadanie sa s "vedcami", ich premúdrenými teóriami a "tvorbou" nekonečnej spisby), nereálne konajúce postavy (s menami, ktoré si nikdy nedokážem zapamätať, a vždy sa pýtam, prečo nedával svojim postavám mená slovanské?) a záver sa nekoná, len rozpačité ponechanie textu do stratena. Veľká škoda, malo to perfektný potenciál. Avšak, nedá sa nesúhlasiť s tým, že človek by mal v prvom rade poznať seba samého, a až tak sa púšťať do objavovania a poznávania iného - len vtedy by totiž porozumel a precítil.
U sci-fi vyhledávám filozofii, méně pak technologie. A v této knize jsem nějakou našel: Jak má člověk objevovat světy kolem sebe, když ani neobjevil pořádně sebe?
Trochu mě nudil dlouhý popis aktivit oceánu. To mohlo být kratší. Ale beru to jako součást žánru.
Na první knihu, kterou jsem od tohoto spisovatele četl, to bylo dobré. Časem si rád udělám čas na další knihu :) Snad si nějaký najdu.
Solaris?
Prázdnem si plující tajemství velikosti planety rámované nýty obitými zrcadly oken tísnivě prázdné kosmické lodi s hrstkou ze sebe sama zoufalých existencí v ní.
Tenhle žánr dalece přesahující klenot směle doporučuji všem.
5 těžce klasických *****
první půlka hodně čtivá, u druhé už je to trochu prokousávání se ke konci.. ale rozhodně stojí za přečtení.
Krásná kniha. Za svých pubertálních dob jsem hltal sci-fi, všechno co mi přišlo pod ruku. Snad jenom Philip K. Dick mě oslovil tak jako Solaris.
Můžeme se zamýšlet nad morálními dilematy, která vyvstávají před hrdiny. Můžeme se zamýšlet nad samotnou definicí života, co už je život, kde končí. Pro mě to ale není hlavní devíza knihy. Proč jsem se nemohl odtrhnout od textu, je zvláštní snová atmosféra bizarní planety, podivnost oceánu, jeho "chování" a "staveb", jejichž smysl je nám utajen. Stanisław Lem vystavěl zvláštně krásný fantastický svět, který se zcela vymyká našemu chápání, který je obtížně popsatelný pomocí lidských pojmů. Po mnoha desítkách let výzkumu planety, přes stohy vědeckých prací, stále Solaris navozuje tísnivý pocit někde úplně vzadu v mozku - podvědomý strach z neznáma.
Nemohu napsat, že by Solaris byl špatný román, jen po dobře vymyšlené úvodní zápletce, bohužel příběh vyšumí do ztracena.
Poslední kapitola, kdy Kelvin bilancuje, je naopak povedená.
Velice podmanivé a to hlavně tou zvláštní atmosférou. Planeta Solaris je tak zvláštní a přitom tak přitažlivá, že na ní ani vaše krásná sousedka (či soused) nemá. Jedno je však velice zvláštní. Čtení bylo fajn, ale neměl jsem ten super pocit, takový ten wow efekt. Přesto nad knihou často přemýšlím. Zůstala v myšlenkách, idejích a z hlavy ne a ne pryč a to se zas tak často nestává...
Mým Solaristům...
Proslulá Lemovka,poctivé i pravé scífko a to doslova-hard jak vyšitej.Filozofování s fyzikou,tajemno s otázkami,psychologie pocitů,stavy zmatennosti a spousty nezodpovězených otázek tak typických pro,jak jinak je to přeci vědecká fikce.Nečekat Marťánky s anténkama,vysílá je večerníček,má na to licenci a šlape na kole za koncesionářský.
Je tomu bezmála několik hodin co se do tichého neznáma odebral Stephen Hawking.Jeho vědomí je na cestě do světů možná právě podobných,vzdálených naší představivosti a chápání.Jeho neutuchající mysl je důkazem jež překonalo i takovou věc jako je nepřízen osudu,která však dokáže objevovat teoreticky nepochopitelné,vzdálené všednodennímu vnímání.Mimochodem,co je vlastně to čemu říkáme láska? Z toho,aby se jeden umiloval a nebo prej prochází žaludkem.Tak to je vám taky taková záhada.Otáčíme do stránek Lemovy knihy,třeba nám napoví.
Takřka přibližně jsou nepochopitelnému vystaveni i pokusníci u planety Solaris.Hloubavý a přemýšlivý čtenář (předpokládám) :-) je tak v kůži nevyzpytatelného...ale čeho...snad své představivosti či blouznění a nebo později jakéhosi chorého myšlení ? Co od nás chce ta podivnost,co je zač,jak komunikovat a chápat...navždy snad skryté jednoduché odpovědi.
Každopádně svým způsobem,jsme i my Solaristé.Pohlceni oceánem a nezměrnou touhou porozumět i pochopit co se to kolem nás děje.
I když nejsme zrovna kandidáti věd co jim zrovna uniká mimoidní svět,kapánek nám v tom napomáhají všici ti vizionáři Lemové,Hawkingové a jim podobní.Jak jsme všemu budto blízko a nebo vzdáleni necht si přítomní i budoucí Solaranané zkuste přijít už sami.Ve své podstatě,jsme každý sám...
No řekněte,jak to dělaj kosmonauti? Vím co dělaj pionýři,vím co dělaj skauti,ale jak to dělaj kosmonauti? S tím splachováním bych to ješte pochopil,ale,když je stav beztížný je vykonat potřebu obtížný.A čtou při tom knižku? Některý věci se daj vysvětlit kapánek snáz než samotnej Solarismus,takže se držte přistáváte,zas tak lehko nebude,ale Solaris si vás získá svým létama prověřeným tajuplným vlivem.
Na mě asi moc složité. Krásné dialogy, v kterých člověk poznává postavy, ale zároveň i dlouhé popisy, při kterých jsem obdivovala autorovu fantazii, která mně zřejmě chybí. Protože se nevzdávám, tak jsem dočetla do konce, který se mi nelíbil. Nečekala jsem happyend, jen možná něco srozumitelnějšího.
Žijeme v epoše technické revoluce,která nemá obdoby ve světových dějinách. A v jedné jediné generaci jsme svědky změn o kterých se naším předkům ani nezdálo.Žánr scifi je nyní jaksi v defenzivě,protože dnešnímu člověku nemá příliš so nabídnout a dnes se tomu říká spíše fantasy..
Toto Lemovo dílo však přetrvalo a fascinuje dodnes, protože je víc než o tom co asi budou dělat a jak budou vypadat lidé budoucnosti...Klade otázky jak bychom se zachovali,kdybychom byli v kůži hlavního hrdiny? A na to není jednoznačná odpověď.Každý jsme jiný a každý by to udělal nějak jinak...
Do žánru se občas vnořím, nejsem ani velkým znalcem, ani skalním fanouškem. Spíše zvědavým a přiměřeně nadšeným návštěvníkem, takže se mi stane, že některé klasické texty zachytím se zpožděním takřka generačním...Měla jsem trochu potíže s imaginací, prostředí se mi nějak lépe vizualizuje prostřednictvím příběhu, než vědeckých pojednání a odborných textů. Ovšem v pasážích, kde šlo o popření vlastního geo/antropocentrismu a pokus o změnu stanoviště pozorovatele, jsem se cítila dobře a snahu hlavního solaristy, jednat jako člověk i v situaci, která lidská není, jsem ocenila jako krásnou, byť nesmyslnou.
"Pokládáme se za rytíře svatého Kontaktu. To je další lež. Nehledáme nikoho - než zase lidi. Nepotřebujeme jiné světy. Potřebujeme zrcadla. Nevíme si s jinými světy rady. I ten jeden je pro nás příliš velikým soustem."
Pro mě tenhle úryvek vystihuje jak postoj lidstva/vědců k Solaris, tak vztah Krise k Harey. Kdepak love story, chybí (opět chybí, chtělo by se mi napsat) právě ten jeden krok od něj k ní, aby se dalo mluvit o lásce. A kapitoly o solaristice mi vyprávějí dvojí: Jak nálada vědecké komunity koresponduje s "nábojem" momentálních solaristických teorií (ke konci knihy tímtéž výmluvně procházejí i obyvatelé stanice) - Solaris je mlčícím zrcadlem, odrážejícím nás samotné. A jak jsme posedlí potřebou zmocnit se, ovládnout, i kdyby to neznamenalo nic víc než bez porozumění pojmenovat a zkatalogizovat. ("Jen si představ, dali jsme jména všem hvězdám a planetám - a co jestliže se už nějak jmenovaly?")
Četla jsem Solaris, tuším, potřetí, teď s velkým časovým odstupem. A kdysi dávno jsem viděla i Tarkovského film. Nevybavuju si své předchozí dojmy a myšlenky, ale zůstává mi pocit, že tentokrát to bylo nějaké jiné. Asi věk :o)
Tuhle knihu jsem přečetl poprvé ve třinácti. V té době mě oslovil hlavně epický děj hlavního hrdiny a jeho pokus o pochopení principu dvojího vstoupení to téže řeky.
Hlavní myšlenka, že člověk nehledá doopravdy kontakt s jinou inteligencí ale hlavně smysl té vlastní, mě neustále nutí číst ji znovu a znovu. Čím jsem více k bilanční hranici svého života, tím častěji :-)
Musím říci, že jsem před čtením moc nevěděl o co půjde, ačkoliv jsem před dávnými léty viděl film, vůbec mi v hlavně neutkvěl. Představoval jsem si náročný psycho-horor ve sci-fi kulisách, ale výsledek je dost jiný. Sci-fi složka zde není pouze kulisou na pozadí, ale je všudypřítomnou podstatou. Příběh není "strašidelný", ale hluboce lidský a emocionální. Knihu bych rozdělil do třech částí, prví část, která sahá cca po polovinu knihy rozvijí hlavní děj, má spád a velmi mě bavila. Kontakt s naprosto odlišnou formou vědomí (?), psychologické vyrovnávání se hlavního hrdiny s "hostem" a originalita celé atmosféry knihy mě doslova pohltily. Následně Vás však kniha zahltí kapitolami (o Solaristice, popisu oceánu), které ačkoliv člověk musí obdivovat autorovu fantazii, prostě nejde úplně pojmout a přiznám se, že jsem v nich hodně přeskakoval. Konečná fáze knihy je pak hodně diskutabilní, protože opravdu nedává příliš odpovědí, na které člověk čeká a nechává knihu jaksi neuzavřenou. Mě však přišla skvělá! Ano neuzavírá příběh a rozuzlení postav, ale nabízí pochopení. Pochopení naprosté malosti a bezvýznamnosti člověka v tváří tvář kolosálnosti vesmíru a jeho zákonům. Nikoliv však v nihilistické skepsi, ale v opravdovém smíření. Takže... Nehledejte zde příběh, který zhltnete jako malinu, nečekejte zde "hollywoodské" sci-fi bejkárny pro nemyslící oběti konzumního vyprázdněného života. Zde najdete skutečnou hloubku a nakonec i pochopení. A za to tuto knihu cením, i přes ty výše uvedené pasáže.
Štítky knihy
vesmír zfilmováno polská literatura hard sci-fi technothrillery
Autorovy další knížky
1994 | Solaris |
1977 | Futurologický kongres |
1962 | Návrat z hvězd |
1981 | Pánův hlas |
1956 | K mrakům Magellanovým |
Najdesivejšia vec, ktorá sa človeku niekde v bohom zabudnutom kúte vesmíru môže stať, je stretnúť sám seba.