Sonderbehandlung neboli Zvláštní zacházení
Filip Müller
https://www.databazeknih.cz/img/books/39_/394661/bmid_sonderbehandlung-neboli-zvlastni-za-I1l-394661.jpg
5
116
116
Tři roky v osvětimských krematoriích a plynových komorách. Unikátní autentické svědectví, v němž Čechoslovák Filip Müller odhalil světu, co na vlastní oči viděl a zažil jakožto člen židovského sonderkommanda v osvětimské továrně na smrt. Jeho kniha zůstává jedním z nejdůležitějších zdrojů poznání o masovém vyvražďování v táboře Osvětim-Březinka. Filip Müller, narozený roku 1922 v Seredi nad Váhom, byl 13. 4. 1942 deportován do Osvětimi, kde byl již v květnu téhož roku přidělen ke skupině židovských vězňů, kteří se, izolováni od zbytku tábora, museli podílet na přísně tajné akci „Sonderbehandlung“, tedy na masovém vyhlazování Židů v krematoriích a plynových komorách. Filip Müller, jeden z mála přeživších očitých svědků osvětimského inferna, detailně popisuje, co dennodenně zažíval: otřesné zážitky na dvorech krematorií a ve svlékárnách, z nichž byli většinou nic netušící lidé lstí vlákáni do plynových komor, hororové scény, které se tam odehrávaly, jakož i hrůzné výjevy ze spaloven a spalovacích jam, jejichž fungování esesmani nepřestávali zdokonalovat a za jejichž provoz byli členové sonderkommanda zodpovědni. Unikátní svědectví muže, který mnohokrát jen o vlásek unikl smrti, líčí ovšem nejen masové zabíjení tisíců řeckých a statisíců maďarských Židů, tragický osud terezínského rodinného tábora, pravidelné selekce v sonderkommandu a nezdařenou vzpouru, které jako zázrakem přežil, či pokusy o útěk, ale popisuje také všední život v táboře, vzájemné vztahy mezi vězni, jejich každodenní boj o přežití, jakož i chování táborových kápů a velitelů. Někteří z nich byli za svou brutalitu po druhé světové válce postaveni před soud a k jejich odsouzení významnou měrou přispělo právě Müllerovo svědectví… V Müllerově vyprávění nenajdeme žádné výčitky, žádnou nenávist. Sonderbehandlung neboli zvláštní zacházení je jen děsivý dokument doby, svědectví jednoho z mála přeživších „nositelů tajemství“, který „zóny smrti“ Osvětimi a Březinky poznal z bezprostřední blízkosti. Je to dokument, který nepřestává být aktuální, neboť ukazuje, jak nestvůrně se dokáže člověk chovat. Filip Müller se po válce vrátil na Slovensko, odkud po krátké době přesídlil do Prahy, kde se svěřil do péče židovských lékařů. Až do roku 1953 nemohl kvůli zdravotním problémům pracovat a většinu času trávil v sanatoriích. V roce 1969 emigroval do Spolkové republiky Německo, kde o deset let později vydal svou knihu v němčině. Navzdory nedobrému zdravotnímu stavu vystoupil v několika soudních procesech proti osvětimským zločincům jako svědek. Veřejnosti je znám též z Lanzmannova devítihodinového filmového dokumentu Šoa (1985). Filip Müller zemřel v roce 2013 ve věku téměř 92 let. České vydání knihy je doplněno doslovem německého historika Andrease Kiliana, jednoho z největších současných znalců historie holocaustu. Právě on, jakož i Müllerův syn Michael, se zasloužili o to, že kniha konečně vychází i v českém překladu.... celý text
Přidat komentář
Kniha popisuje zvěrstvo, které přesahuje možnost lidského chápání. Je to svědectví muže, který viděl umírat židovský národ. Je jeden z mála „nositelů tajemství“, který přežil, protože když už nebyli potřeba, tak se jich snažili zbavit, aby nezůstali svědci. Začátek knihy neobsahuje vzpomínky předcházející deportaci do Osvětimi, jak to bývá v mnoha knihách, ale začíná vysvětlením, proč byl zařazen do komanda v krematoriu. Tím čtenáře upoutá hned od začátku. Podává svědectví odehrávající se na dvorech krematorií, ve svlékárnách, v plynových komorách, na popravištích, ve spalovnách a spalovacích jámách, tedy v „zónách smrti“, do kterých mohli nahlédnout jen „nositelé tajemství“, mezi vězni nazývání „zvláštní komando“. V knize jsou popsány technické a psychologické detaily toho, co se v továrnách na smrt odehrávalo: jak byli lidé hnáni do plynových komor, jaké strašlivé scény se odehrávaly v areálu krematoria, jaké cynické uklidňující rituály a klamné manévry inscenovaly SS, aby své většinou nic netušící oběti mohli povraždit bez incidentů jako na běžícím páse. Zdokonalující a propracovanější metody které měly být co nejefektivnější bez zanechání stop. Autor čtenáři zprostředkovává pohled zevnitř „srdce pekla“, líčí každodenní dění celého vyhlazovacího procesu, který podle odhadu mohl v létě 1944 obrátit v prach a popel až 25 000 lidí za 24 hodin, dost podrobně popisuje strašidelné scenérie, množství těl, popis hořících těl, že tuk z hořících používali jako palivo, zacházení s těly, šikanu a sadismus, zběsilé tempo. Je to příběh nestvůrných rozměrů.
Co napsat k takové knize? Copak jde vychvalovat popis ztělesněného pekla a nepopsatelných hrůz?
Za mě jedna z nejsilnějších knih o holocaustu. Takové knihy by měly být povinnou četbou, aby na to co se dělo nemohlo být nikdy zapomenuto, aby nemohl nikdo nikdy říct "to se nestalo"
Je nepředstavitelné, co tito lidé prožili a co vše museli dělat aby přežili. Ale ještě neuvěřitelnější je, že po tom všem dokázali dál žít.
No, co napsat...
Silné čtení, které s každou kapitolou stoupá. Začíná vlastně v Osvětimi, kde byla celá vraždící mašinérie ještě v plenkách a Müller se v krematorium teprve zaučuje. Poté je přesunut do nově vzniklé továrny na smrt, kde už to vše jede jako na běžícím páse. Velice detailně popisuje likvidaci Terezínského rodinného tábora a maďarských židů. Funkci spalovacích jam a mnoho dalších věcí...
Občas se člověk musel při čtení zastavit a vstřebat co a čeho byl sám Müller svědkem a jak několikrát unikl smrti.
Samotná kniha nepopisuje události, které se týkají Müllerova příjezdu do tábora ani to, kde byl před přidělením ke zvláštnímu komandu. Zaměřuje se hlavně na to co zažil v krematoriích a plynových komorách.
Výjimečná, avšak hrůzná knížka, která detailně popisuje všechna zvěrstva, kterým musel autor jakožto člen sonderkommanda přihlížet. Je jen stěží uvěřitelné, že se něco takového opravdu dělo. Nic pro slabé povahy. Jednu hvězdičku strhávám za překlad, který mi přišel trochu krkolomný a v textu se vyskytovaly gramatické chyby.
.To se ani nedá pochopit, mozek prostě odmítá všechny ty hrůzy naráz příjmout. Neustále při čtení těchto knih mě fascinuje, co je člověk všechno schopný vydržet aby přežil. A pak žít s hrůznými vzpomínkami a ztrátou všech blízkých až do konce života. Buď jsem zhýčkaný dobou nebo nemám pud sebezáchovy, ale já bych to nedal. Abych přehrabával červivé kluzké mrtvoly v hromadném hrobě nebo viděl spalovat své blízké, psychika to prostě nedá. Zajímalo by mě, co by esesáci po zplynování několika tisíců mrtvol dělali, kdyby to všichni odmítli dělat. Továrna na smrt by se zastavila a důkazů by bylo spousta.
Knížka je hodně popisná a je neuvěřitelné, co všechno Němci dokázali vymyslet pro likvidaci těl. Drastické čtení, kdy jsem musela dávat přestávky, ale informací spoustu. Chyby hodnotit nebudu, ty autorovo sdělení neovlivní a tady jde o obsah.
Co dokáže člověk udělat jinému... Co dokáže člověk vydržet...... K příběhu mám jedinou výtku... Autor zmiňuje jen německé SS vojáky a nepíše o úloze místních, tedy polských a ukrajinských pomahačů vraždění.....
Vůbec nevím jak začít. Po přečtení ,, V PEKLE PLYNOVÝCH KOMOR,, jsem si myslela, že nic horšího už číst nemohu.
Spletla jsem se.
Dost často mi vyprávění pana Müllera přišlo nereálné. Stále moje hlava nepobírá, jak se někdo mohl takového zvěrstva dopouštět. Jak mohli jít spát a v klidu usnout. Při popisu spalovacích jam a jejich funkcí, jsem musela na pár dní knihu odložit.
Kniha není pro slabé povahy.
Četla jsem několik knih o koncentračním táboře. Ale úplně poprvé jsem četla příběh vyprávěný mužem, který pracoval v krematoriu. Pracoval s mrtvými těly. Bylo to hodně silné čtení!
Strašlivá, ale nezbytná kniha. Smekám před spisovatelem a děkuji mu za to, že našel odvahu podělit se o to, co zažil, o to čemu by jeden nechtěl ani věřit. Z hlavy už asi nikdy nedostanu určité scény z knihy, které jsou po mé nedávné návštěvě Osvětimi Březinky mnohem více vizualizované. Přestože pro mě toto téma není nové, čtení mi chvíli zabralo především z toho důvodu, že jsem se snad v každém druhém odstavci zastavovala, a za vzteku a frustrace a hlavně za mrazu, který mi běhal po zádech jsem nevěřícně vrtěla hlavou a dokola opakovala "jak se to sakra mohlo stát, jak to sakra mohl někdo dopustit".
Neosobní styl zaměřený na fakta se k popisovaným momentům hodil a ještě více umocnil hrůzy této mašinérie. Jedna z nejlepších knih k tématu šoa, která by měla být povinnou četbou.
Spolu se svědectvím Rudolfa Vrby asi nejpoutavěji a nejrealističtěji napsaná kniha, která přibližuje co Filip Müller musel zakusit jako člen osvětimského sonderkomanda. Za jeho svědectví mu upřímně děkuji a všem knihu doporučuji.
Tuto knihu jsem si koupila přímo v Osvětimi. Je to velmi poutavé čtení. Pan Filip detailně popisuje zvěrstva, která se v Osvětimi páchaná. Doporučuji přečíst pro představu te doby. Čtení je poutavé, ač místy mrazí.
Jsem rada, za pana Müllera, ze mohl dodržet slib, který dal slečna Janě a mohl vyprávět o sonderkomandu a smrti tisíců nevinných lidi
Tato kniha je velká bomba. Vypráví až neuvěřitelný příběh, slováka Filipa Müllera ze Seredě, který velice detailně popisuje 3leté žití (spíš přežívání) v koncentračním táboře Osvětim. Kde denně pracoval v sonderkommandu. Kde jakákoliv chyba se trestala automaticky smrtí. Vlastně to ani nemusela být chyba ...
"Chtěl jsem žít, žít za každou cenu, ještě o minutu, ještě o den, ještě o měsíc déle. Pochopte: ŽÍT!"
strana 123 až 125 šeptá za vše...
je jednou z nejlepších a přitom nejbrutálnějších...
velmi mě zasáhla...
doporučuji a nezapomenu...
Obsah knihy totalni masakr. Nekterym slabsim jedincum muze byt při cteni knihy i tzv. soufl. Silne vyprávění. Bohužel, ceskej preklad je neskutecnej prusvih. Tak špatně se mi ještě zadna knizka nikdy necetla. Neustale jsem si musel spoustu vet cist znova. O gramatickych chybach, nesmyslnych slovech (vypada to jak kdyby to nekdo prelozil pres Google) ani nemluvim. Strasna skoda. Jinak kniha vynikajici, misty hruzostrasna.
Obávám se, že i přes to jak je tahle kniha bravurně napsaná a jaké hrůzy v ní pan Müller popsal, lidé v dnešní době to vážně nemohou plně pochopit. Je neuvěřitelné, čím si ne jen tento člověk, ale všichni lidé museli projít a kolik jich bylo tak brutálním způsobem zavražděno. Vážně nechápu, jak můžou v dnešní době žít lidé, kteří tyto hrůzy stále popírají.
Četla jsem knihu Svědkové z továrny na smrt, takže tato kniha byla jen doplněním již získaných informací. Nicméně jako každá kniha týkající se holokaustu,
nemůže nechat člověka netečným a je to další silný příběh člověka, který se snažil přežít za každou cenu. Myslím, že v dnešním světě všeobecného blahobytu si vůbec nedovedeme představit hrůzy, kterými si tito lidé prošli, nehledě k tomu s tím pak žít.
Knihu jsem četl někdy v roce 2009-2010 (a mám doma v původním anglickém vydání). Pátral jsem po tom, proč za života autora nevyšla v českém nebo slovenském jazyce, a můžu jen hádat. Vyšla tedy po jeho smrti. Po literární stránce (anglické vydání, české jsem nečetl) je to průměr, možná tomu český překlad pomohl. Obecně téma sonderkommanda je bolestivé a pan Müller je tragická postava. Jeho kniha byla a stále je oblíbeným terčem popíračů holocaustu a jim podobných služebníků, protože obsahuje pasáže, u kterých se autor pravděpodobně inspiroval jinde, čím samozřejmě z pohledu historického znevěrohodňuje některá svá autentická svědectví (zejména to nejvíce známé o zpěvu hymny), ale i svědectví ostatních. Navíc tam toho spoustu chybí. Zejména proto je tato kniha oblíbená u revizionistů a je to vidět i na některých komentářích na zdejším webu, kdy si tyhle postavičky prostě nemohli pomoct a museli něco cintnout.
Jinak tvrzení, že německý historik pan Andreas Kilian je jeden z největších současných znalců historie holocaustu je lež jako věž.
Sonderbehandlung neboli Zvláštní zacházení
Co napsat k takovému zvěrstvu, co se dělo? Některé pasáže jsem musela číst znova, abych se ujistila, že co čtu se mi nezdá... strašný, strašný, strašný...Kniha rozhodně není pro slabší povahy