Sonderkommando - V pekle plynových komôr
Shlomo Venezia
https://www.databazeknih.cz/img/books/30_/300790/bmid_sonderkommando-v-pekle-plynovych-ko-O15-300790.jpg
5
819
819
„Celá pravda je oveľa tragickejšia a hroznejšia,“ píše sa v úvode tejto výnimočnej knihy – autentických spomienok. Ich autor Shlomo Venezia nielenže bol v koncentračnom tábore Auschwitz-Birkenau (Osvienčim-Brezinka), ale musel tam vykonávať tú najstrašnejšiu prácu: prenášať telá zavraždených v plynových komorách do kremačných pecí. To prinútili robiť členov Sonderkommanda – pozerať sa zblízka na vraždenie ľudí. Toto svedectvo je stále nesmierne dôležité, možno dnes ešte väčšmi, keď sa dokonca nájdu ľudia, ktorí popierajú existenciu holokaustu. Ak svoje dejiny nepoznáme alebo ani poznať nechceme a radšej si pred nimi zatvárame oči, môžu sa zopakovať.... celý text
Literatura faktu Biografie a memoáry Historie
Vydáno: 2016 , Citadella (SK)Originální název:
Sonderkommando - Dans l´enfer des chambres á gaz, 2007
více info...
Přidat komentář
Perfektně napsaná kniha bez příkras, po mnoha podobných jsem ocenila i historické souvislosti Řecka za války a nesmírně na mě zapůsobily doprovodné obrazy. Nejsilnější moment knihy pro mě bylo vyprávění o přeživším miminku v komoře, neboť v tu chvíli jsem kojila svou 3 měsíční dceru a byť mám za sebou velkou řádku knih o holocaustu, v tento moment to se mnou velmi otřáslo.
Tak toto byla moje první kniha s takovouto tématikou. Neuvěřitelně silný obsah knihy. Četlo se to jedním dechem a moc hezky je kniha napsaná. Hrozné zvěrstva čeho se dopustili. Tady nejde jinak než plný počet hvězd.5*.
Přestože všichni známe historická fakta a víme, že vše o čem Shlomo Venezia vypráví, se opravdu stalo, mám problém uvěřit, čeho všeho byl člověk schopen.
Obdivuji ho, že po tolika letech, kdy ho nikdo poslouchat nechtěl a nevěřil mu, ještě dokázal nejhorší chvíle svého života, které si my nedokážeme ani představit, popsat a vyprávět široké veřejnosti. Čest jeho památce.
Kniha podává formou dialogu s přeživším členem sonderkommanda svědectví o hrůzách, které jsou historicky jen nedaleko od naší současnosti a které se mozek prostě brání přijmout. Osobně, čím víc toho o problematice vím, tím méně chápu, jak bylo něco v tak příšerném rozsahu vůbec možné. Na něco takového se prostě nesmí zapomenout, ze srdce si přeji, aby ty nejhrůznější a nejvýkonnější továrny na smrt v dějinách lidstva z Osvětimy zůstaly už jen a pouze děsivou vzpomínkou a nestaly se v budoucnu pro nikoho inspirací.
Rozhodně velice silný zážitek a mohu jen a pouze doporučit ostatním.
Zpověď člověka co prošel něčím co si dnes nedokážeme ani představit. Popsal absolutné peklo, kterému musel čelit. Je to připomínka pro všechny, aby nezapomněli na to co způsobil jeden zfanatizovaný národ.
Každý asi ví co se dělo v koncentračním táboře. Ale musím napsat že toto bylo nejhorší vyprávění co se týče obsahu o zrůdnosti lidského pokolení. A ještě ty ilustrace k tomu.Poklona autorům, takovéto knihy musí vycházet a být čtené.
Dostává se mi do rukou další kniha z prostředí koncentračních táborů, která se poslední dobou stává mojí oblíbenou. Tato kniha je psaná formou dialogu, kdy po mnoha letech promluví přeživší člen sonderkommanda.
Už jsem četla na dané téma spoustu knih, ale tohle, tohle bylo fakt neskutečné peklo. A to jsem v elektronické verzi byla "ochuzena" o fotky. Něco takového nesmí upadnout v zapomění....
Kniha je psaná formou dialogu. Ten se vedl 61 let po konci války, přičemž hlavní aktér přiznává, že "o tom" s nikým nejprve vůbec nechtěl mluvit. Údajně se o to snažil po válce, ale byl označen za lháře, tak se zatvrdil. A pak trvalo 47 let, než začal například objíždět školy a dělat přednášky.
Asi ještě v době rozhovoru ho pronásledovaly noční můry. V manželství, to jen zmínil, potřeboval "trpělivou ženu" a patřičně jí za to poděkoval. Pochopila jsem, že přestože měl rodinu a žil, radost z žití si užívat neuměl. Psal, že "se mu to" pořád vracelo.
Zvláště jedna věta, která asi jeho stav dokáže popsat, mě zaujala: "Celý ten zločin byl tak nesmírný, že prvních deset, nebo dvacet dní jsem byl permanentně v šoku." Řekla bych, že ten nikdy nepominul.
A teď, ač se tím nic nezmění, špetka nesouhlasu.
Jak spolehlivá je paměť poznamenaná něčím takovým po 61 letech? Nechápejte mě špatně, spíš mě zajímá, jestli takhle duševně zkoušený člověk po takové době dokáže nevědomky zkreslovat události, něco vytěsnit, něco přibarvit... O takovou spolehlivost mi jde.
Protože on v rozhovoru několikrát v reakci na různé otázky odpoví a pak zmíní "ale já tam nebyl, ale já ho neznal, nic jsem neviděl, tam jsem nešel, nechodil, nikdy jsem to neudělal."
Jako by i po té době potřeboval obhajobu přežití, i přesto že si uvědomuje, že nezabíjel a odporem by nic nezměnil.
Přiznal drobné bitky, krádež a nějakou rebelii, většinou až na pochodech smrti. Uváděl, že "při práci" se s nikým moc nebavil, vlastně nikoho moc neznal, poznat nechtěl a jo, já to chápu. Nebo ne?
V knize je zmíněna likvidace krematorií, jak to uvádí historie a film "Šedá zóna." V těch zničených nepracoval a o odporu se dozvěděl na poslední chvíli.
V této kapitole jsou prapodivně uváděna čísla krematorií a události, o které šlo. Popravdě jsem se v textu x krát vracela a nerozklíčovala jsem.
Některé popisy jsou poměrně otřesné, přesto a možná za to díky, jsem si nedokázala představit rozlehlost "toho všeho." Neuměla jsem se pohybovat v prostorách svlékáren, komor a krematoria a "rozhlížet se." Všechny doměnky o rozměrech mám jako by zmenšené na velikosti šaten ve školách a prostorách mnohem menších, než jaké muely být.
A ještě jedna věc mě při čtení napadala. Totiž kdy přestanou být knihy o Druhé válce autentické?
Tahle zpověď se uskutečnila před šestnácti lety. Dnes už se asi nedá říct, že by žil někdo, kdo si něco pamatuje. Už jsem slyšela/četla, že různá nakladatelství vydávají knihy o hrůzných věcech v historii jaksi "na oko." Takže kdy tohle postihne i válečné téma? Tedy nedělám si iluze, že už se to neděje.
Opravdu silný příběh. Pro mě naprosto nepředstavitelné, že bych se musela účastnit něčeho takového. Knihu jsem přečetla jedním dechem( za 1 den).
Peklo na zemi... Knihu jsem musela na pár dní odložit abych rozdýchala ty zvěrstva... Knih co se týkají 2. světové jsem už několik přečetla, ale tohle je opravdu zlo. Mám raději příběhy z této doby, ale tahle zpověď opravdu stojí za přečtení, tohle se v žádném románu nedozvíte... Pokaždé když dočtu knihu z této doby, tak se ptám...proč? Ale teď? PROČ PROBOHA!
Tohle je silná, drsná a bohužel pravdivá kniha, která mě opravdu zasáhla. Člověk si nedokáže představit ty hrůzy a strach lidí v tehdejší době a hlavně v jeho situaci a podmínkám, jenž byli vystaveni. Pokud máte dost silnou povahu, doporučuji si tuto knihu přečíst ať je její příběh sebe děsivější, nemělo by být zapomenuto, co se dělo za hrůzy.
Miluji svůj život . Ač se někteří snaží , aby se na " Holocaust" zapomnělo, tyto, ač děsivé a hrůzné knihy nám tuto dobu musí neustále připomínat, abychom byli trochu pokorní a těšili se i z mála. Člen židovského sorderkomanda Shlomo Venezia tuto hrůzu přežil.
Pro něj těžké odpovídat na otázky a tuto dobu si připomínat, ale pro všechny ostatní přínosem, že měli to štěstí a možnost žít jinak.
Na holocaust se nesmí zapomenout.
Za vše úryvek z knihy:
Pokaždé se mi vybavila jedna matčina věta: " Dokud se dýchá, ještě se neumřelo". Byli jsme smrti až příliš blízko, ale šli jsme dál, den po dni. Myslím, že bylo potřeba mimořádné síly, aby to člověk unesl, jak fyzické, tak morální.
Četla jsem už hodně knih o koncentračních táborech, ale tahle byla první, která se týkala přímo sonderkommanda. Je to velmi silná kniha, je to neuvěřitelné, místy nechutné, ale je dobře, že tato kniha byla napsána. Těžko se chápe, že se něco takového dělo.
Ráda a hodně čtu v MHD. Ale jsou knihy, které si zaslouží důstojné prostředí (a ne ve vagónu metra). A tato kniha k nim rozhodně patří. Brečela jsem u stránek s obrázky D. O. Obsah budu mít v hlavě hodně dlouho.
Děsivé, pravdivé.
Pár knih jsem na toto téma přečetla a věřím, že nic v této knize není přidáno, i když chvílemi kroutíte hlavou a říkáte si: ne, ne, ne...
Než je vlak odvezl do pekla, nikdo z nich neměl potuchy, kde mají až hranice, co dokážou snést a vydržet.
Knihu řadím mezi ty, které mi něco daly, i když s dobrou náladou, to nemá nic společného.
Oproti románům, se jedná o výpověď a díky tomu se vše tak nějak víc zhmotňuje. Nečetla jsem horší knihu, ve smyslu hrůzností které se děly, než je tahle. "Blíž" jsem se už dostat nemohla, několik dní ve mě převládala úzkost.
Knihy o tomto období čtu ráda. Myslím, že bychom všichni měli vědět nějaký základ. Toto dočíst pro mě ale bylo ohromně náročné. Bylo tam spoustu zbytečné omáčky, která neměla informační hodnotu ani žádný příběh. Tuto knihu určitě znovu číst nebudu.
(SPOILER) Silný příběh bezstarostného mladíka, kterému byl ukraden svobodný život a stal se z něj člověk bez silnějších emocí, které by mu neumožnily přežít pobyt v koncentračním táboře. Přesto neztratil určitý smysl víry a po ukončení války byl schopný založit rodinu, vážit si své ženy a uvědomit si její sílu a pochopení.
Oceňuji vyprávění bez zaujetí a popis toho, jak se měnila jeho nátura, pocity, jak se přizpůsoboval prostředí. Je cítit, že z něj vyprchal cit. A přesto (spíš právě proto) není cítit zášť.
Obdivuji, že neměl potřebu po skončení války potřebu říct svým nejbližším, co zažil a celé půlstoletí to nosil v sobě. Málokdo z nás si dokáže představit, jaké démony v sobě takový člověk nosí.
Ač se mi nechtělo do čtení Historického kontextu, teď vím, že jen tuto část si přečtu za čas ještě jednou.
Přečetla jsem několik knih s touto tematikou a svěděctvím z táborů 2. sv. války. Tahle ve mně ale zanechává velkou stopu. Určitě ji budu mít ještě nějakou dobu v hlavě.