Sonety temné lásky
Federico García Lorca
Rozsahem nevelké dílo z posledních let básníkova života vyvolalo při svém prvním oficiálním vydání v roce 1984 nejen v hispánském světě literární senzaci i spekulace: komu Lorca intimní verše – řazené k tomu nejlepšímu, co kdy napsal – adresoval? A byly určeny jediné osobě? Výčet jmen, dat a faktů však není klíčem k pochopení Lorkovy nadčasové poezie působivé především silným a upřímným milostným sdělením; pojetím lásky jako citu stejně přirozeného jako překračujícího hranice toho, co většina vnímá jako normální. Jan Řeřicha, autor kamenného nástroje pro kytarového virtuosa Štěpána Raka či houslí z téhož materiálu, na něž hraje proslulý houslista Jaroslav Svěcený, sbírku vyzdobil ilustracemi, pro něž poprvé v dějinách výtvarného umění použil techniku kamenotisku z hloubky, svůj vlastní vynález. Techniku objevil právě při práci na hudebních nástrojích. Verše přeložily s naprostým respektem ke španělskému originálu, především k Lorkově osobité poetice, Marcela a Barbora Procházkovy.... celý text
Literatura světová Poezie
Vydáno: 2013 , SanchOriginální název:
Sonetos del amor oscuro, 1936
více info...
Přidat komentář
Pro mě jedna z nejlepších sbírek sonetů. Lorca byl duší mým člověkem.
Sonet něžné výčitky
Proč jenom ztratit mám krásu tak zázračnou,
očí tvých kamenných strnulost nehybnou,
vzdechů tvých vůni, tu růži tak překrásnou,
kterou mi na tváře pokládáš s noční tmou.
Proč jenom zůstávám na břehu nad skálou,
bez hlíny květy i větve mé zahynou,
čím jenom utiším bolest svou zoufalou,
jsem jen kmen, ztratil jsem i mízu hojivou.
Jsi-li mým pokladem navěky skrývaným,
jsi-li mým křížem mou bolestí zroseným,
jsem-li já psem jen tvým, poslušně oddaným,
nedej mi ztratit, co bylo a je teď mým,
dovol ať vody tvé řeky zas okrášlím
listím odraným mým podzimem šíleným.
Štítky knihy
Autorovy další knížky
2008 | Krvavá svatba |
2008 | Dům Bernardy Alby (převyprávění) |
1956 | Cikánské romance |
2011 | Dům Bernardy Albové |
1969 | Zelený vítr |
Literární skvost, čirá poezie, hloubka lásky.
Ach, hlase tajemný lásky mé temné!
Ach, jehně bezbranné, ach ráno zjitřená!
Ach, jehlo hořkosti, květino pohřbená!
Ach, proude vyprahlý, město nechráněné!