Sophiina volba
William Styron
https://www.databazeknih.cz/img/books/36_/363992/bmid_sophiina-volba-qSG-363992.jpg
4
3255
3255
Sophiina volba zůstává i téměř čtyřicet let po svém prvním vydání nejen románem s trvalou literární hodnotou, ale i textem, který jde až na dřeň banálního zla, jež se v mezních situacích tak rychle mění ve zlo radikální. Stingo, mladý jižanský spisovatel, se přistěhuje do brooklynského penzionu, aby tam pracoval na svém románu. Brzy však začne být téměř proti své vůli vtahován do citového dramatu, které se odehrává mezi jeho sousedy, Nathanem a Sophií. Neurotický, přecitlivělý Žid Nathan se zjevně propadá stále hlouběji do zničující duševní choroby a krásná Polka Sophie, která prošla Osvětimí, je navždy poznamenaná prožitým utrpením. Zatímco Stingo sleduje, jak během jediného manhattanského léta a podzimu osudy Sophie a Nathana směřují ke svému nevyhnutelnému tragickému závěru, poslouchá Sophiino vyprávění o minulosti, z něhož se po částech vynořuje děsivý, krutě realistický obraz společenského zla, které páchá nenapravitelné škody na lidské duši.... celý text
Literatura světová Romány Válečné
Vydáno: 2017 , Knižní klub , EuromediaOriginální název:
Sophie's Choice, 1979
více info...
Přidat komentář
Čtení Sophie jsem odkládala zhruba 10 let. Prakticky do spousty knih opravdu dozrávám až teď ve třiceti. A jsem za to ráda, protože dřív bych si asi zrovna Sophiinu volbu nedokázala správně přečíst.
První část knihy je jakási roadshow Stinga, utváří pohled sám na sebe, taky na růžový penzionek a potichu našlapuje kolem Nathana a Sophie. Nejlepší pasáž? Rozhodně ta s Leslie, jeho barvité popisy nemají chyby a dialogy? Fantastický a upřímný. A neustálé odkazy na Freuda.
A pak to začalo. Chvílemi jsem se nepříjemně zamotávala v Sophiině vyprávění a vytáčkách a v přeskakování časem. Román má několik vrstev a není to úplně čtení na pár volných večerů, chce to soustředění a nalazení se, obzvlášť na vypravěčský styl.
Ke konci čtení už jsem byla v jedné velké depresi. Nejen ze stylu psaní, ale z celkové pochmurnosti knihy.
No a pak to skončilo. Všechno, doslova. Pořád to ve mně rezonuje a je mi to děsně líto. Bezpráví, nespravedlnost, totálně zničené lidské osudy.
Ale do Stinga jsem se trošku platonicky zamilovala.
Příběh ženy, která byla nucena volit které děcko obětuje válečné nesmyslné vraždící mašinerii. Šílenost. Šílená doba, šílení maniaci, nic víc k tomu nelze říci. Viděla jsem film jen jednou a to ještě omylem a zdálo se mi o tom ještě kolik týdnů.
Tuhle knihu mám v knihovně několik let. Film jsem neviděla. Nebo takhle. Viděla, ale dvakrát jsem ho po dvaceti minutach vypnula, protože mě nebavil. A s knihou jsem na tom byla podobně. Prvních 100 stran jsem se fakt nudila. Vyprávění Stinga mi přislo nudné, zdlouhavé a o ničem. Ale kousla jsme se a vydržela číst. Dalších 300 stran se to zlepšilo, ale žádné nadšení ze čtení jsem neměla. Stingo mi přišel jako naprostý mamlas, Nathan jako vzteklina a Sophie se mezi nima plácala. Od 400 stránky jsem se od knihy nemohla odtrhnout nad příběhem přemýšlela i mimo čtení. Najednou nastal v příběhu zlom, chování Nathana bylo popsáno detailně a prozrazeno proč se tak chová a Sophie Stingovi vypověděla svůj příběh. Příběh ze kterého mrazí a který me zcela rozsekal emočně. A závěr?! Dechberoucí.
Knihu určitě doporučuji přečíst. Je v něm vykresleno tolik! Ač se zpočátku možná taky nezačtete, vydržte. Fakt to stojí za to.
A já přesto, že jsem nejdřív chtěla knihu odložit, hodnotím knihu plným počtem hvězd, protože si to opravdu zaslouží.
Těžké čtení. Hodně rozsáhlé popisy, které já úplně nemusím. Ale příběh realistický a z období, o kterém se ráda dozvídám víc. Je to trošku morbidní, ale ráda čtu nebo poslouchám o 2. světové válce. Jsem na sebe vlastně docela pyšná, že jsem tu knihu, ač po roce a půl, zdolala.
Nevím, co jsem vlastně čekala od Sophiiny volby, ale její provedení mě překvapilo a taky mi bylo po několik dní vítaným společníkem. Čekala jsem, že kniha bude více zaměřena na minulost, ale to, jak všechno bylo ve finále odvyprávěno a popsáno, mě nezklamalo, právě naopak. Všechny tyto pasáže tvoří dohromady to mistrovské dílo, které chytlo za srdce miliony čtenářů.
Je to silný emotivní příběh, ve kterém jsou popsána naprostá zvěrstva, která se děla ještě před pár desítky let na naší planetě, která jsou neomluvitelná a postrádají veškerou lidskost. Postavy tu jsou důkladně psychologicky vykreslené. Jejich osobité povahy si zamilujete a zároveň budete zdrceni nad jejich závěrečnými osudy. Možná se nad některými částmi, které sympatický jižanský spisovatel Stingo popisuje, pousmějete, ale některé vás svou temnou podstatou chytnou za srdce a možná si i popláčete. Tohle geniální dílo neboli příběh o ženě, která už žila jen napůl, nám bude už navždycky připomínat, jak hrůzostrašných věcí je lidstvo schopné.
Upřímně - myslela jsem si skoro 20 let, že kniha je úplně jiná a z velké části o něčem jiném než ve skutečnosti. Kdyby šlo jen o příběh Sophie, bylo by moje hodnocení rozhodně vyšší, ale pasáže ze Stingova osobního života a jeho myšlenkové pochody byly pro mě někdy tak otravné, že být jich ještě o trošku víc, asi bych někde kolem strany 200 se čtením skončila.Styronovi už se do budoucna nejspíš vyhnu.
(SPOILER)
Pět set stran je úplně o ničem, jen se tam dozvídáme o autorových sexuálních pronlémech, o tom, jak moc miluje Nathana, který bere drogy a ubližuje Sophii. A po kouskách zvíme půlku života hlavní postavy, z něhož většina je lží a tak si je musíme vyslechnout ještě jednou správně. Po těch nevímkolika sáhodlouze popsaných stránkách zvíme, že Sophie měla syna a jak se ho snažila zachránit. Dalších hodně stran o nevím čem (ty jsem nečetla, protože už jsem to nedala, ale někde tam se dozvíme, že ty děti byly dvě). A na DVOU A PŮL STRÁNKÁCH na straně 645-647 se konečně dozvídáme, koho že si to vlastně vybrala. Z celé knížky, kdy 646 neuvěřitelně nudných stran čekáme na děsně emoční Sophiinu volbu a autor nám ani nedá možnost se pořádně rozbrečet. A pak se zabijou.
Ok, uznávám, že to je dílo s velkým D, ale mohlo by být lepší, strhující a ne nudné tak, že přeskakujete po stovkách stran. Fakt mě to mrzí, protože nápad je skvělý.
Sophiina volba je mnohovrstevnatý román. Vykresluje podobnost mezi Polskem a americkým Jihem, kdy přítomnost jiné rasy v obou z těchto zemí dokázala z lidské povahy "vykřesat" bohužel většinou ty nejhorší možné rysy.
Současně vypráví příběh Sophie, která se snaží vyrovnat se s následkem prožité, kruté a mrzačivé nacistické hry.
Říká se, že každý máme na výběr. Ale dokázali bychom nést následky vynuceného absurdního rozhodnutí? Do jaké míry bychom byli schopni snášet tíhu celoživotní viny? Byli bychom vůbec schopni zbavit se bolestných traumat a obnovit svoji životní víru a psychiku?
Jediné, co bych vytkla, jsou příliš četné a zatěžující podrobnosti a Stingova dychtivost po sexuálním naplnění, která mi Sophiino vyprávění narušovala.
Jinak rozhodně doporučuji.
Sophiina volba je především několik románů v jednom. Napočítal jsem celkem tři: 1) Bildungsroman o spisovatelských začátcích traumatizovaného Stinga (autorova alter ega), který je zároveň chlapecky citlivým a nesmírně důkladným vypravěčem; 2) milostný román o bouřlivém vztahu titulní hrdinky Sophie a jejího povahově složitého partnera Nathana, jenž vyústí v tragédii antických rozměrů; 3) elegický příběh z Osvětimi, který je co do počtu stran paradoxně nejkratší, avšak mimořádně intenzivní a rozhodně představuje jádro celé knihy. To, z čeho by jiný autor nejspíš udělal tři samostatné prózy, spojil Styron do jednoho díla, a to způsobem, který bere dech. Navzdory rozsahu a zmíněnému opravdu důkladnému vyprávění, je příběh nabitý dějem, dramatickými popisy a psychologickými analýzami. Nicméně opravdu mimořádné je Styronovo umění kompozice; to, jak rytmizuje jednotlivé epické a časové plochy, jak mezi sebou všechny tři romány v jedné knize vzájemně komunikují, jak se vzájemně významově posilují a prohlubují. Například paralela mezi nacismem a otrokářstvím; nebo paralela mezi životem v lágru a anonymním zlem ve velkoměstě; či paralela mezi trpící, válkou zničenou chudou Evropou války a vykořeněností, materiálním dostatkem a nudou newyorských obyvatel, z nichž někteří, včetně Sophie, sem přišli udělat za svým dosavadním životem tlustou čáru a začít znovu. Ale staré běsy se nedají škrtnout. Vracejí se prostřednictvím výčitek svědomí, projevují se ztrátou sebeúcty a sebedestruktivními sklony. Hluboká, krásná kniha, zároveň drásavá a bolestná. Kniha, která člověka promění.
Kdyby se daly hodnotit dvě části této knihy zvlášť, dala bych linii z koncentračního tábora za plný počet hvězdiček, ale nějak mne neuchvátila linie z poválečného období.
Nejsilnější okamžik z celé knihy byla samozřejmě "Sophiina volba". Jako žena si vůbec nedovedu představit, že bych něco podobného měla řešit. Asi bych se s tím, podobně jako Sophie, nikdy nesrovnala.
Ach joo... čekala jsem opravdu příběh z Osvětimi a jsem zklamaná. Z celé knihy bych řekla, že je 200 stran o Osvětimi a zbytek nezáživná omáčka. Za mě velké zklamání!!!
(SPOILER)
Rok po maturitě jsem se rozhodla přečíst si něco z klasiků. Sophiina volba pro mě byla kniha tajemná, protože, ač jsme se o ní ve škole nějak zmínili, věděla jsem o ději pouze to, že se Sophie musela rozhodnout mezi jakýmisi (možná svými) dětmi a ani ťuk víc. Neměla jsem tedy jediný spoiler, což je u klasik ze školy spíš vzácné, a byla jsem za to ráda.
Bavilo mě zejména autorovo načasování odkrytí jednotlivých informací. Tak do půlky jsem se semtam strachovala, jestli jsem si stáhla do čtečky správnou knihu, tak byl děj jiný oproti mým očekáváním (pořád jsem si říkala "Kde jsou sakra ty děti?!"). Potom začala Sophie vyprávět Stingovi svůj životní příběh, přičemž mu občas zalhala a přivedla tak čtenáře na slepou stopu. Vzpomínání na velmi temné časy bylo bohatě prokládáno současností aktérů a atmosférou poválečného New Yorku.
Jsem ráda, že osudná strašná volba je naředěna příběhem z léta a podzimu 1947, díky tomu je to mnohem lehčí čtení. Navíc právě lovestory Sophie a Nathana a jejich přátelství se Stingem je na knize to originální.
Ač nemám ráda, když jsou souvětí extra dlouhá a rozvětvená, v Sophiině volbě mi to tolik nevadilo. Přiznám se ale, že někdy jsem si musela souvětí přečíst dvakrát, aby mi neunikal jeho význam.
Co bych knize vytkla, že obsahuje (na mě) spoustu zbytečných faktů a narážek na USA té doby a jejich historii, což pro děj není tak moc podstatné a jinému než americkému čtenáři to mnoho neřekne. V knize se také objevovalo mnoho cizích výrazů hlavně z jidiš a polštiny, u kterých bych uvítala vysvětlivku.
Celkově knihu rozhodně doporučuji. Sophiina minulost mi dala mnohé dějepisné informace, které jsem neznala, a dává i jisté ponaučení nebo řekněme to jinak, má silné poselství. A rámcový příběh, tj. lovestory Sophie, Nathana a Stinga, je dle mě originální a velmi vydařená beletrie.
(SPOILER)
Bohužel, u téhle klasiky nemůžu být úplně pozitivní. Můj hlavní problém spočíval v tom, že jsem do knížky šla s tím, že je to knížka o holokaustu. Profesorka literatury nám na gymplu o Sophiině volbě mluvila velmi poutavě, ale jaksi se zapomněla zmínit, že téma druhé světové války se v knížce vyskytuje pouze okrajově, dohromady to dávalo asi tak 250 stran z těch 720. Kromě toho nám při výuce prozradila prakticky celou zápletku, takže mě při čtení vlastně ani nemělo co překvapit nebo šokovat.
Co je ale nejdůležitější, byla to hrozná nuda. Chápu, proč je označována za klasiku, i proč jí ostatní čtenáři tak milují. Z hlediska americké historie nebo tématu rasismu má Sophiina volba hodně co předat, na své si přijdou také milovníci filosofie či sáhodlouhých popisů, ale já jsem zkrátka čekala příběh o holokaustu a ten jsem sice dostala, ale v mnohem menší míře, než bych si přála.
Jediné, co mě opravdu bavilo, bylo sledovat vztah Sophie a Nathana. Už od začátku bylo jasné, že to ten kluk nemá v hlavě v pořádku, takže odhalení jeho psychické nemoci nebylo žádným překvapením. Zároveň to byl také jediný důvod, proč jsem knížku vůbec dočítala, prostě jsem chtěla vědět, jak to mezi Sophie a Nathanem nakonec dopadne.
Za sebe Sophiinu volbu bohužel doporučit nemůžu, v seznamu maturitní četby určitě najdete spoustu jednodušších a podle mého názoru mnohem hodnotnějších děl. Nebyl to až takový propadák, chvílemi mě čtení dokonce i bavilo, ale kdyby byla knížka o 300 stran kratší, užila bych si jí více.
Moc věcí v této knize má vazbu na americkou kulturu,hlavní linka úžasná ale mnoho nesrozumitelného
Štítky knihy
koncentrační tábory Židé druhá světová válka (1939–1945) Osvětim (koncentrační tábor) nacismus Polsko zfilmováno 20. století americká literatura duševní poruchy, duševní nemoci
Autorovy další knížky
| 2005 |  Sophiina volba |
| 1993 | Viditelná temnota: Memoáry šílenství |
| 1974 | Ulehni v temnotách |
| 1972 | Doznání Nata Turnera |
| 1965 |  Dlouhý pochod |
Dobrá kniha, i když náročná četba. Ale tuto knižní klasiku jsem si nemohl nechat ujít. Ve finále, ale vlastně ani nevím, jestli byla taková jakou jsem očekával. Mám z ní takový roztodivný pocit ...