Sophiina volba
William Styron
https://www.databazeknih.cz/img/books/36_/363992/bmid_sophiina-volba-qSG-363992.jpg
4
3255
3255
Sophiina volba zůstává i téměř čtyřicet let po svém prvním vydání nejen románem s trvalou literární hodnotou, ale i textem, který jde až na dřeň banálního zla, jež se v mezních situacích tak rychle mění ve zlo radikální. Stingo, mladý jižanský spisovatel, se přistěhuje do brooklynského penzionu, aby tam pracoval na svém románu. Brzy však začne být téměř proti své vůli vtahován do citového dramatu, které se odehrává mezi jeho sousedy, Nathanem a Sophií. Neurotický, přecitlivělý Žid Nathan se zjevně propadá stále hlouběji do zničující duševní choroby a krásná Polka Sophie, která prošla Osvětimí, je navždy poznamenaná prožitým utrpením. Zatímco Stingo sleduje, jak během jediného manhattanského léta a podzimu osudy Sophie a Nathana směřují ke svému nevyhnutelnému tragickému závěru, poslouchá Sophiino vyprávění o minulosti, z něhož se po částech vynořuje děsivý, krutě realistický obraz společenského zla, které páchá nenapravitelné škody na lidské duši.... celý text
Literatura světová Romány Válečné
Vydáno: 2017 , Knižní klub , EuromediaOriginální název:
Sophie's Choice, 1979
více info...
Přidat komentář
Vůbec nepopírám, že se jedná o velké dílo světové literatury, které má své místo. Ale musím říct, že mě bavily jen ty pasáže týkající se Sophiiny historie a jejího příběhu z války.
Pasáže věnující se otázkám jižanství pro mne byly nezáživné a dost nudné, což si ovšem myslím, že je hodně dané tím, že tato problematika je mi celkově vzdálená.
Velmi dobrá kniha, dobře se četla, úžasný příběh. Četla jsem ji sice relativně dlouho, ale příběh mě moc oslovil a čtení jsem si užila. Nesmírně silné a skvěle napsané.
Velké zklamání.
Všude se člověk dočte, že se jedná o knihu vyprávějící o holkaustu. Nebýt dvou kapitol, nebyla by v knize o holokaustu ani zmínka.
Spíš je to kniha o nadrženém mladíkovi, který má svůj vytoužený objekt touhy, ale nedojde k naplnění jeho sexuálních tužeb. Nakonec tedy kopuluje, moc brzy, a když dojde k pohlavnímu styku, "milenka" se zabije.
Jediné, co bych ocenila, je mrazivá skutečnost, když Evropa řešila židovskou otázku, Amerika měla/má své vlastní rasové problémy. A ten paradox, kdy dívka profesora, který přišel z konečným řešením, si po Osvětimi najde žida a jen s ním dokáže být šťastná, i když ji týrá (psychicky i fyzicky).
Kdyby nic, knížka vyvolá spoustu otázek k diskuzi.
Mně se moc nelíbil styl psaní. Autor používal dlouhá souvětí a kolikrát jsem ani nevěděla, co čtu... První polovinu knihy jsem četla strašně dlouho, nebavilo mě to. Ale říkala jsem si, že to vysoké hodnocení tu není jen tak a louskala dál. Když začala Sophie vyprávět svůj příběh, četlo se to samo. Po tom všem, čím prošla, co přežila a jakou musela udělat nejtěžší volbu svého života, její konečné řešení chápu. Smutné. Kolik takových Sophií asi bylo? Každopádně číst knihu znova nebudu.
Vlastně se mi líbila. Sophiin příběh byl poutavý a když Stingo objevil její pravou podobu to jsem zůstala zírat. A její volba (ne jediná) byla nakonec zdrcující.
Ale Stingo mi tam pořád nějak překážel. Měla jsem chuť říct mu "Uhni, chci vědět, co se stalo Sophii!". Tak jsem se prodírala stránkami o něm a byla to nuda, ale jakmile se objevila Sophie, stálo to za to.
Tři hvězdy za Stinga, jinak bych dala víc.
Tato kniha mě zaujala již na gymplu svým obsahem. Nevím, proč jsem si ji nepřečetla jako povinnou četbu, když jsem jinak vše poctivě četla jako jedna z mála, nicméně to bylo asi proto, že nebyla na seznamu povinných. Nicméně i tak jsem se k ní po dalších 14 letech konečně dostala a moc se mi líbila, nicméně je fakt, že děj je mírně roztahaný a samotné téma volby zabírá jen malinkatou stránku, jak zde již někdo píše, což bylo pro mě trošku zklamání. A navíc podpořeno ještě tím, že jsem tuto pointu celé knihy znala právě již z gymplu, což mi trošku kazilo čtení. Každopádně jako novopečená matka malého dítěte jsem přemýšlela až až a v neposlední řadě obecně téma 2.sv. války je pro mě vždy naprosto drsné a strhující.
Tuhle knihu jsem kdysi četla jako povinnou četbu, sice si pamatuji to moji emoci, ale tou dobou mi asi příběh neřekl vše, co měl. Tak jsem se rozhodla, že takové dílo stojí za znovu přečtení. Tak nějak se stalo, to, co jsem očekávala, viděla jsem v knize najednou jiné souvislosti, než jen konečnou těžkou volbu. Ona vlastně celá kniha je o volbě, kdy musí polská dívenka napříč celým svým životem, dělat nejedno těžké rozhodnutí. Děj knihy mi přijde malinko roztahaný a trochu to knihu narušuje. Je velmi „zajímavě“ nepsaná, pro "ne čtenáře" to může být docela oříšek to přelouskat. K hlavním hrdinům jsem si nějak nenašla cestu (tedy kromě Stinga, ten byl úplně boží ????). Moje hodnocení se odvíjí spíš od toho, co měla kniha říct než od těchto ne úplně dobře zpracovaných drobností. Jsou sice lepší díla na toto téma, ale podstatné je, co měla kniha říct.
Jedná se o opravdu silnou a mnohovrstevnatou knihu. Jako v každém románu byly některé pasáže zajímavější a jiné nudnější. Mě osobně moc nebavilo popisování rasových rozdílů v Americe nebo Stingovy milostné aférky. Naopak Sophiin příběh jak v NY, tak za války byl velmi emotivní. Vytkla bych však (pro mě) příliš popsané sexuální scény. Vím, že děj někdy potřeboval odlehčit, ale připadalo mi, že ho to ruší. Moc mi to sem zkrátka nesedělo. I když jsem věděla, jak román skončí, pořád jsem Sophii tak nějak přála, ať odejde se Stingem a žijí si spokojeně na farmě... Co se týká samotné "volby", nutno podotknout, že Sophiin život byl plný strašlivých voleb, ta, kterou musela učinit v Osvětimi, pro mě byla neskutečně drásající. Ač nejsem zatím matka, se Sophií jsem cítila tu bolest, žal, beznaděj... Klobouk dolů před všemi, kdo museli projít Osvětimí a jinými koncentračními tábory!
Kniha mě velice zaujala. Začátek se mi trochu táhl, ale potom se děj rozjel a já jsem se od knihy neodtrhla :)
Příběh je napsaný tak realisticky, až mě po dočtení zamrzelo, když jsem zjistila, že si Styron celý příběh vymyslel.
Určitě stojí za to si tuto knihu přečíst :)
Sice jsem čekala něco úplně jiného, ale ve výsledku mě kniha vůbec nezklamala, naopak. Od začátku do konce jsem se od ní nemohla odtrhnout, Styronův styl psaní mi sedl a neskutečně jsem si ho užívala. Samotný příběh byl poutavý, napínavý a prolínání vyprávění minulosti s současností na sebe dokonale navazuje. Děj je velice podrobně popisován, ale všechno spolu souvisí. Líbila se mi Styronova upřímnost ve všech oblastech, včetně sexuality, které v knize nebylo zrovna pomálu. Zároveň vykreslení Sophiiny či Stingovy psychologie mě fascinovalo a i překvapovalo. V pasážích o Osvětimi a holocaustu mi běhal mráz po zádech, Nathanova osobnost mi naháněla hrůzu, ale i okouzlovala. Kniha má strašně moc zákoutí a myšlenek, skrytých i očividných. Má své vlastní kouzlo, které nás vtahuje do děje a nechce pustit a je opravdu silná. Prožijete Stingovo snažení o to, stát se spisovatelem, jeho lásku k Sophii a sexuální zoufalství, prožijete Sophiin pobyt v Osvětimi, její psychické i fyzické dno, její neutuchající lásku k Nathanovi a její volby, které během života učinila. Myslím, že kvůli tomu a mnoho dalšímu, stojí za to si knihu přečíst.
Knihu jsem četl již dávno, nějak okolo puberty, a myslím, že se mi tenkrát líbila. Proto jsem po ní sáhl znovu. Asi mám teď jiný vkus. Po obsahové stránce jde (myslím příběh Sofie, ne tu omáčku okolo) o velmi silné téma. Styl knihy mi bohužel vůbec nesedl. Připadá mi jako vyprávění nadrženého puberťáka, navíc plné zdlouhavých a nudných rádoby filozofických žvástů. Přiznám se, že po sto stranách knihu odkládám a nehodlám se k ní vracet.
Kniha byla dějově velmi obsáhlá, ale přišlo mi, že nějaké pasáže byly rozsáhlé a vlastně trochu o ničem. Stingovy části mě bavily i nebavily, spíše jsem se chtěla dozvědět o Sophii a Nathanovi. Vyprávění, kde Sophie líčí co zažila byla pro mě nejvíce fascinující. Konec knihy... no, trochu jsem to čekala a velmi ji chápu.
Knihu bych asi po druhé nepřečetla ale budu na ni vzpomínat velmi ráda a přinesla mi toho hodně.
Sophiina volba. Nesmysl doby, který ji vrhl v místo, z kterého nebylo úniku, ani ve chvílích, kdy byla už dávno pryč. Nesmazatelná stopa, nezhojitelná rána. Hvězdičky shazuji pro vyšší počet stran, kdy častěji než by bylo, podle mého názoru k užitku, autor opouštěl hlavní dějovou linii a příběh se pak zdál být dost zdlouhavým.
Absolutní vrchol Styronovi tvorby.Vzpomínky na holocaust z pohledu ženy která už žije jen napůl.
Knihu jsem četla už před maturitou, tedy deset let zpět, ale uchvátila mě tím, že jsem naše ní musela hodně přemýšlet. Některé myšlenky z knihy mi zní v hlavě dodnes a to se mi stává u málokteré knihy.
Je to dlouhá a poměrně těžká knížka, to bezesporu. Kontrast mezi amercikou zbohatlickou mládeží a událostí, které se staly jen o dva roky předtím, ale i obecně kontrast mezi Evropou a Amerikou, mezi utrpením Evropy a snahy vyrovnat se s fakty na straně Ameriky, to je nepochybně dějová linka, která je pro srovnání důležitá.
Jinak to pro mě ale byla z velké části upocená onanie amerického mladíčka. Zezačátku bylo vážně otravné prokousávat se popisem Stingovy práce v nakladatelství, přišlo mi to zbytečné. Pak jsem se nudila na sáhodlouhých popisech toho, jak moc chtěl souložit, co přesně dělal a proč k tomu nedošlo. Jistě, skládalo to cestu k finále, ale... zajímalo by mě, jak velkou poměrnou část to tvoří k příběhu Sophie, protože jsem měla až moc často pocit, že čtu prostě zápisky pekelně nadrženého mladíka, který ten sex vážně už potřebuje, aby se mohl zajímat o důležitější věci. Jeho spisovatelské pokusy a láska k literatuře byly sympatické, ale i tak pro mě kniha obsahovala až moc "amerikanismu", odkazů k literatuře, kultuře, které dnešní čtenář už moc neporozumí. Dokreslovalo to atmosféru, to ano, ale čeho je moc...
Co se týče Sophie, tak byla možná někde v jádru silná, ale zároveň víc než cokoli jiného slabá. Neuměla se oprostit od Nathana a jeho ztrátu by nedokázala přežít, ačkoli ji bil a ponižoval a ona věděla a trpěla jeho příšerné excesy, a dokonce i měla možnost úniku. Její vyprávění postupně odhalovalo všechna fakta, ale pro mě trochu nedostatečně. Chybělo mi větší rozpracování jejího vztahu s manželem a, co jsem postrádala nejvíc, bylo lepší a plastičtější vykreslení jejího vztahu k dětem. Proč si vybrala, jak si vybrala? Jaké děti vlastně byly? Jak se narodily, k čemu je chtěla vychovat? Jaký k nim měl vztah jejich otec? Tohle by pro mě bylo něco, co by knihu udělalo skutečně hlubokou. Jistě, Sophiin osud je strašný, ale její děti by opravdu měly dostat víc prostoru. Pro mě to byly postavičky, které jsem znala jenom podle jména. Kdežto u Stinga jsem znala úplně celý jeho sexuální život do posledního výstřiku. To bylo za mě to, co mi na knize opravdu hodně ubralo. Ani si nemůžu vzpomenout, jestli jim byla věnován prostor v přímé řeči. Pokud ano, tak naprosto minimální. Kdo byly?
Scény s lesbickým sexem a lesbické útržky Sophiina života v knize byly snad jenom proto, že to autorovi přišlo vzrušující. Třeba to s Wandou, prostě proč? Autorův falocentrický styl k tomu sedí, to ano, ale ne, pane Styrone, když je heterosexuální žena nejlepší přítelkyně lesbičky, neznamená to, že spolu budou spát.
Pro mě je Sophiina volbě hodně přetřásaná kniha, ovšem plná rozporů. Mám toho hodně co vytknout a říkám si, jestli to není přesně případ knihy, která je slavná jenom proto, že je slavná. Nechci snižovat její hodnotu, neboť je to nepochybně pohled do americké poválečné společnosti a kontrasty s Evropou jsou opravdu znatelné a cenné pro srovnání poválečné Evropy a Ameriky. Byly to skutečně dva jiné světy. A samotná otázka, jestli někdo dokáže kdy plně pochopit to utrpení, kterým si lidé v koncentračních táborech prošli. A jestli někdo dokáže překonat tak velké utrpení. Já jsem Sophii vlastně pořád fandila, ačkoli jsem věděla, jak to dopadne. Nebuď slabá, říkala jsem jí, ale bohužel, Sophie to nemohla zvládnout, což mě strašně mrzí.
Pak do toho ale vstupuje sexsexsexsexuální frustrace a její sáhodlouhé popisy k umoření a nepromyšlené dětské charaktery, okolo kterých se Sophiino utrpení tak moc točí. Těch dětí mi nebylo líto, neměla jsem pocit, že bych je znala. Bohužel. Líbil se mi charakter Wandy a vykreslení Hesse.
Knih o holokaustu jsem přečetla nespočet, ale Sophiinu volbu bych jako nejsilnější rozhodně nezařadila.
Knihu jsem četla již 3x, česky, slovensky a po letech jsem se k ní opět vrátila. Jsem ráda že ji mám ve své knihovničce a kdykoliv se k ní vrátit.
Pro mě je hlavním hrdinou knihy Stingo. Přestože po Sophii je to pojmenované a její příběh je nosným tématem celé knihy, se Stingem se dokážete sžít. Vzhledem k tomu, že po stránkách knih nepobíhá mnoho dvacátníků bez kouzelných hůlek nebo upírských zubů, byl mi Stingo pro svou obyčejnost a lásku k literatuře blízký. A to až do té míry, že mi přišlo líto, když zrovna skončila Stingova pasáž a nastoupila Sophiina.
Sophiina linie byla výborně gradovaná, jako spirála kroužila kolem toho momentu, k té finální a zvrácené Sophiině volbě. A to je bohužel problém celé této linie. Každý, kdo dokončil aspoň základní školu, ví, jak tato kniha končí a v čem spočívá ta titulní volba. Takže v okamžiku, kdy čtenář po stále víc a víc napínavém finále dorazí k pasáži, u které má jen nevěřícně a v šoku zírat na řádky knihy, si spíše jen smutně povzdechne.
Tahle kniha mě naprosto dostala. Přečetla jsem ji pomalu na jeden zátah. Žádná jiná kniha ve mně nedokázala zanechat tak hluboké a rozporuplné pocity.
Štítky knihy
koncentrační tábory Židé druhá světová válka (1939–1945) Osvětim (koncentrační tábor) nacismus Polsko zfilmováno 20. století americká literatura duševní poruchy, duševní nemoci
Autorovy další knížky
| 2005 |  Sophiina volba |
| 1993 | Viditelná temnota: Memoáry šílenství |
| 1974 | Ulehni v temnotách |
| 1972 | Doznání Nata Turnera |
| 1965 |  Dlouhý pochod |
Knížku jsem četla k maturitní zkoušce. Knížka je opravdu smutná a docela náročná, ale nelituji, že jsem se ji rozhodla přečíst. Pasáže, které vypráví Stingo mi připadaly zdlouhavé a četla jsem je vždycky hrozně dlouho. Naopak pasáže, které vypráví Sophie mě velmi zaujaly a četly se rychle.