Sophiina volba
William Styron
https://www.databazeknih.cz/img/books/50_/505439/bmid_sophiina-volba-gnc-505439.jpg
4
3262
3262
Sophiina volba zůstává i téměř čtyřicet let po svém prvním vydání nejen románem s trvalou literární hodnotou, ale i textem, který jde až na dřeň banálního zla, jež se v mezních situacích tak rychle mění ve zlo radikální. Stingo, mladý jižanský spisovatel, se přistěhuje do brooklynského penzionu, aby tam pracoval na svém románu. Brzy však začne být téměř proti své vůli vtahován do citového dramatu, které se odehrává mezi jeho sousedy, Nathanem a Sophií. Neurotický, přecitlivělý Žid Nathan se zjevně propadá stále hlouběji do zničující duševní choroby a krásná Polka Sophie, která prošla Osvětimí, je navždy poznamenaná prožitým utrpením. Zatímco Stingo sleduje, jak během jediného manhattanského léta a podzimu osudy Sophie a Nathana směřují ke svému nevyhnutelnému tragickému závěru, poslouchá Sophiino vyprávění o minulosti, z něhož se po částech vynořuje děsivý, krutě realistický obraz společenského zla, které páchá nenapravitelné škody na lidské duši.... celý text
Literatura světová Romány Válečné
Vydáno: 2022 , EuromediaOriginální název:
Sophie's Choice, 1979
více info...
Přidat komentář
Kniha není určitě pro každého a začátek je, alespoň podle mě velice náročný a častokrát jsem knihu chtěla odložit. Jakmile se však čtenář dostane zhruba do půlky, pochopí význam knihy, začne poslouchat o Sophiině příběhu a od textu už se neodtrhne! Podle mě by kniha nemusela být tak dlouhá a je plná zbytečně rozepisovaných detailů, ale zároveň to vše tvoří neuvěřitelnou a neumírající dokonalou tvorbu o krutosti života.
Strašně silná kniha, moc dobře napsaná, ale dlouho mi z ní bylo špatně. Jsem si naprosto jistá že znovu už jí číst rozhodně nebudu. I tak mě straší ve snech, čeho jsou lidé schopní. Rozhodně ji nedoporučuji slabším povahám.
Konečně jsem se odhodlala a knihu přečetla. První půlka knihy se na mě zbytečně moc táhla a nebyla pro mě až tak zajímavá, ale když začne vyprávění Sophiina života v koncentračním táboře, nemohla jsem se odtrhnout. Velmi srdceryvný příběh.
Velmi silný příběh. Při čtení takových knih si lidé uvědomí, jaké muka museli prožívat nevinní lidé, kteří prošli koncentračními tábory. Jedna z nejlepších knih, jaké jsem zatím četla.
Ke knížce jsem se dostala kdysi dávno, bylo mi snad 14 let a ano, byla jsem na ni příliš mladá... Přesto se mi zakousla do srdce a asi jsem u ní svým způsobem dospěla... Překrásný příběh, který při vzpomínce doslova bolí.
Román Williama Styrona už je pár desetiletí literaturou světového zvuku a zasluhuje té slávy. Spisovatel rozdal karty na psací stůl bezvadně a ještě lépe s nimi hraje, promíchává je před očima čtenáře s erudicí eskamotéra: mám na mysli ony prokládané vyprávěcí roviny – „základní“ přítomnou linii s ponory do minulosti (z perspektivy Stinga i vzpomínání Sofie) a s odskoky do budoucího (60. léta a zpětný pohled zkušenějšího vypravěče). Volba látky, doby, prostředí a postav se zdá být sázkou na jistotu – ta však může být velmi zrádná jako u kohokoli, kdo si naloží tuhle temnou materii historie lidstva ke zpracování, aniž by ji prožil. Všechna čest, že Styron prozkoumal stohy dokumentů a držel se od psacího stroje dál, dokud neuznal, že má sám dostatečně načteno. Když měl základ, mohl vést ten vábivě se klenoucí dramatický oblouk a v něm ty pikantní pukliny kontroverze. To tu ještě snad nebylo: Polka, jež přežila pobyt v lágru v Osvětimi a našla nový domov v Americe v Brooklynu – a nikoli Židovka, jak by leckdo čekal, ale plavovlasá a velmi smyslná katolička. A její partner – velmi výstřední, posedlý, schizofrenně nalomený bonviván, snílek a Prášil, svátek všedních dnů, řeka bez břehů, vlastní vodopád i temná propast Nathaniel Landau. Oba mají v sobě cosi, co je zároveň bytostně spojuje a čím se navzájem ničí – vnitřní démony, kteří vznikli ze srážky dějin soukromých a velkých. Zdá se, že na straně Nathana jich je více, on dokáže nenávidět - a jeho psychotická nepříčetnost jej neomlouvá - stejně jako milovat bezbřeze. A Sofie jej oddaně miluje i přese všechny jeho temné výkyvy. Mezi nimi se jako velmi zúčastněný svědek, tedy jejich nejlepší společný přítel ocitá začínající 22letý spisovatel Stingo. To on stojí mezi dvěma o sebe se troucími životy, schytává jejich přítomné bouře a stojí u soutoku jejich živlů a zaznamenává vystaven šokům ze strany nevyzpytatelného Nathana stejně jako pohlavnímu napětí ze strany zbožněné ženy Sofie. Sexualita vůbec protéká divokým proudem a velmi často vyvře mezi řádky. Pro mě jednou z nejzábavnějších pasáží je popis divokého milování tak, jak je nebohý a toužící Stingo musel slyšet a trpět o patro níže.
Veškeré rozpory i spojitosti se vinou od extrému k extrému, nenalezneme tu nic prostředního. Prostírají se tu trochu nečekané paralely mezi americkým Jihem, zatíženým otrokářskou minulostí, a západní nevraživostí vůči Židům. K tomu dopomáhá i jazyk, ve kterém nám tu hutnou stravu (rozsah nad 600 stran) podává. Styronův vypravěč maluje bohatě třepeným štětcem. Zvládá povrchové děje stejně jako sondy do duševních dějů zúčastněných postav. Metafora se může zrodit z nejmenší drobnosti. A Styron jimi nešetří. Tak může růžová jedová pilulka tančit piruety v Nathanových prstech. S tím jde ruku v ruce až opulentní slovní zásoby sypané jakoby z bezedných kapes (to podmínilo i mistrovskou páci překladatele do češtiny Radoslava Nenadála). Když se dostanu na sumu všech sum – Sofiina volba je i volbou čtenářovou. Svým dějinným i filozofickým záběrem jak minové pole pastí a podnětů k zamyšlení jde o vpravdě světový román.
Abych to dovršil – pro mě asi nejpůsobivější pasáží - díky do detailu líčené psychologické hře dvou postav v konfrontaci - je Sofiin boj o náklonnost vedoucího tábora v Osvětimi obersturmbanführera Rudolfa Hösse, při kterém nasazuje s největším vypětím své psychologické i přirozeně tělesné ženské síly.
Vzpomínám, jak jsem na tuto knihu stál ve čtvrtek frontu. Spočítal jsem si, že na mě vyjde poslední výtisk. Vyšlo to a kniha byla v pořádku (někdy byly knihy špatně vyrobené, opakovaly se stránky nebo chyběly a pod.). Doma jsem se hned pustil do čtení a nepřestal dokud jsem neskončil... Byla to pro mě kniha, kterou nešlo jen tak odložit, moc se jich takových v té době nevyskytovalo. Proto byly fronty ve čtvrtek před obchody s knihami. A dost často jsem tam stál...
Trochu mi to chybí. Ne ty fronty, ale ten čas, kdy se člověk těšil na nějakou knihu, kterou jen tak mít nemohl. Dnes vychází všechno, píše každý a vybrat si NĚCO je opravdu umění. Takže zase takový „adrenalin", jako ve čtvrtek.
Bohužel jsem jako první viděla film, takže jsem už před věděla, jak to dopadne a co tam je za nečekané zvraty. Trochu teď lituju, že jsem si ty zvraty nemohla užít v psané podobě....škoda.
To je tak neskutečně úžasná kniha, až přemýšlím, kolik takových knih mě v životě potká.
Donutí vás přemýšlet o událostech za druhé světové války, o lidech a činech té doby. Neskutečně intenzivní vyprávění dívky, která vše zažila na vlastní kůži a neskutečný příběh mladého spisovatele, který byl ve správné době, na správném místě.
Kniha mě nesmírně zasáhla. Vím, že ze začátku jsem se s ní prala, nicméně pak mě dokázala zcela vtáhnout do svého děje a už mě nepustila. Byla jsem schopná bdít do pozdních nočních hodin a číst dál a dál. Hloubka, s jakou je příběh popsán, mě dostala. Je to už asi 10 let zpátky, co jsem ji naposledy držela v ruce, ale díky své bohaté představivosti při čtení si stále pamatuji některé pasáže. Nějakou dobu po tom jsem shlédla i film a jak jsem měla problém při čtení udržet slzy, u filmu to bylo stejné a možná ještě horší.
Jsem ráda, že jsem tuhle knížku nakonec pokořila, protože jsem asi prvních 300 stránek přemýšlela, že dám od ní ruce pryč a už nikdy se k ní nevrátím. To první jsem nakonec neudělala, ale to druhý provedu, nedokážu si představit, že bych to ještě někdy měla číst znovu.
Až od druhé poloviny mě knížka zaujala, konečně pro mě měla nějaký spád. Nelituji toho, že jsem si ji přečetla, a to díky čtenářské výzvě, ale byl to pro mě opravdu velký oříšek.
Spoiler !!!
Je mi líto Sophie, když musela volit mezi svými dětmi, a nakonec ještě pak potkala Nathana, který byl jaký byl. Paradoxem je, že přežila Osvětim, a nakonec spáchala sebevraždu.
Kniha mě potkala až poměrně pozdě, většinou si to každý přečte už na střední. Rozhodně nelituju. Opravdu mistrovské dílo. Přesto, že jsem věděla, co hlavní hrdinku potkalo, nějak se mi na začátku knihy nechtělo věřit, že je to jedna a ta samá Sophie. Taková lehkovážná poťouchlá holka přece nemohla prožít tak otřesné věci. A ono jo. Prostě člověk nesmí dávat na první dojem. S hrdiny jsem se opravdu sžila, bylo mi pak opravdu líto, když kniha skončila a to ještě tak, jak skončila. Určitě doporučuji k přečtení.
Tohle byla asi moje nejdéle čtená knížka. Začátkem jsem se musela dost prokousávat, navíc v knize byla spousta pro mě cizích slov, která mám ve zvyku si vyhledat, ale tady jsem to pro jejich množství vzdala. Tím musím pochválit překladatele, protože tohle musela být docela fuška. Druhou polovinu knížky už jsem četla jedním dechem. Sophie mi byla nesympatická, ale když člověk četl dál a dovídal se o jejím dětství, manželství a následně o jejích zážitcích z Osvětimi, musela jsem svoje hodnocení o ní přehodnotit. S někým se život opravdu nemazlí a Sophie si to snad vybrala na několik životů. A ani potom, když se dostala do Ameriky si moc nepomohla. Knížka je velmi emotivní, jsem ráda, že jsem si ji přečetla, i když vím, že už po ní určitě nidky nesáhnu.
Dosud jsem se v žádné knize asi nesetkala s tak silnou ženou, jakou byla Sophie. Na začátku knihy, kdy se se Sophií seznamujeme, ji máme jen za poťouchlou roztomilou imigrantku holdující nejrůznějším milostým hrátkám. S postupem času nám však odhaluje svou bolestnou minulost, nahlížíme do její spletité duše, poznáváme její nesmírný půvab a inteligenci. Nástrahy, které život Sophii přichystal, jako by neměly nikdy skončit. To, co si vytrpěla v dětství a v mládí s otcem byla jen předehra útrap, které měla prožít v Osvětimi, a bolestivý vztah s Nathanem byl zkrátka krutým doslovem jejího krátkého a smutného života.
Rozhodně stojí za přečtení, jen nebuďte zklamaní (jako z počátku já), že se děj neodehrává pouze za války v koncentračním táboře, ale počítejte s tím, že se dozvíte také něco o otroctví a americkém Jihu.
Nádherný příběh...nemám slov k takové knize! Člověk se aspoň pořádně nad životem zamyslí.
Velmi, velmi silný příběh. Rozhodně bych nechtěla být v kůži hlavní hrdinky, rozhodování o tom které děcko dát do transportu, masakr.
Fantastická kniha! Viděla jsem i film, který je proti knize obrovské zklamání a není tam ani část toho, co by tam být mělo. Pravda, začátek knížky se mi četl hůř, četla jsem opravdu po kouskách a dlouho (snad i týdny), ale druhá polovina knihy mě tak chytla, že jsem ji přečetla za dva dny a kolikrát jsem se přistihla, že i přeskakuju řádky, abych věděla, co bude. Rozhodně si musíte přečíst! Je to neuvěřitelné, co někteří lidé musí zažít. Moc doporučuji.
Za mně jedna z nejlepších knih, co jsem kdy četla. Je pravda, není jednoduchá, přelíná se Sofiino vyprávění minulosti s vyprávěním Stinga a životem Sofie s Nathanem. Musím říct, že mi to vůbec nevadilo a neměla jsem problém se začíst. Musí to být neskutečně těžké stát před takovou volbou a pak s tým umět žít, teda aspoň nějaký čas. V současné době se vydává jedna kniha za druhou z prostředí Osvětimi, ale toto dílo je o tisíc levelů výš. Doporučuji všem na přečtení a porovnání třeba s Mengeleho děvčetem. Neporovnatelné. A musím ocenit i neskutečnou práci překladatele. Za mně teda 5*!
Štítky knihy
koncentrační tábory Židé druhá světová válka (1939–1945) Osvětim (koncentrační tábor) nacismus Polsko zfilmováno 20. století americká literatura duševní poruchy, duševní nemoci
Autorovy další knížky
| 2005 |  Sophiina volba |
| 1993 | Viditelná temnota: Memoáry šílenství |
| 1974 | Ulehni v temnotách |
| 1972 | Doznání Nata Turnera |
| 1965 |  Dlouhý pochod |
Tato kniha mi dala zabrat a cetla jsem ji poradne dlouho. Uz jsem (mimo jine i z komentaru tady na databazi) vedela, ze pribeh Sofie tvori jen cast cele knihy a hodne prostoru je venovano samotnemu vypraveci. Presto jsem mela problem se do knihy zacist (Sofie se objevi az nekdy na strane 60) a kniha me vtahla az nekde okolo strany 300. A tady je to s cim jsem mela u knihy problem. Pokazde kdyz jsem se zacetla (at uz se jednalo o vzpominky na minulost nebo o soucasny zivot Sofie a jeji vztah s Nathanem) se dej najednou stocil nekam jinam. Po pasazich z koncentracniho tabora se zacal resit Stingo a jeho snaha prijit o panictvi. Tyto casti me v knize vylozene rusily - ne sex mi nevadi, ani nebyly napsane spatne, ale proste mi prisly jak z jineho pribehu. Uprostred srdcervouciho pribehu Sofie, jeji snahy nejak zit po tom vsem cim si prosla - ktera je predem ztracena - si Stingo resi svoje bolistky. Kvuli temto odbockam, ktere dej zpomalovaly a dle meho se do nej vubec nehodily, davam 4 hvezdicky. Za samotny pribeh Sofie bych dala 5. I kdyz jsem se s knihou trochu trapila, svoje misto mezi TOP svetove literatury si urcite zaslouzi. Ale mezi me osobni TOP se bohuzel nezaradi.