Sorry
Zoran Drvenkar
Znepokojivý, napínavý thriller s originální zápletkou a temnou atmosférou učinil z jeho autora, Němce chorvatského původu, novou hvězdu žánru. Jsou čtyři – dva muži a dvě ženy. Kamarádí se už od základní školy. Je jim kolem třiceti,ale moc toho zatím nedokázali, buď jsou nezaměstnaní, nebo je práce nebaví, a taky v osobním životě je pronásleduje smůla. Jednoho dne dostane jeden z nich nápad založit agenturu s názvem Sorry, která se bude z pověření klientů omlouvat za způsobené příkoří – tu nespravedlivě propuštěnému zaměstnanci, tu zase podvedené milence. Čtveřice nápad uskuteční a k údivu všech slaví úspěch.Každý rád zaplatí pěknou sumu za možnost zbavit se pocitu viny a špatného svědomí. Jenže pak dostanou hrdinové zakázku, která je úplně vykolejí – mají se omluvit brutálně zavražděné mrtvole a zadavatelem je sám vrah. A ten má ještě další požadavky – zamést stopy, odklidit mrtvolu atd. A členy agentury drží pěkně v šachu, ví o nich všechno, o každém jejich hříchu a podlosti. A tak se hrdinové proti své vůli čím dál víc zaplétají do nebezpečné, skličující hry...... celý text
Přidat komentář
Je pravda, že než jsem se začetla, trochu to trvalo a jen proto ubírám jednu hvězdičku. Docela mě překvapuje poměrně nízké hodnocení.
Ke knize jsem se dostal na doporuceni od meho svagra. Ze zacatku jsem se knihy bal nebot neni uplne muj salek caje cist o myslenkovych pochodech vraha. Kniha byla napsana naprosto odlisne od knih, ktere jsem do teto doby precetl. V cetbe jsem tedy pokracoval a musim vzdat autorovi obrovsky potlesk. To jak byla kniha napsana, to jak vas v kazde kapitole dokazala prekvapit a v takovem velkem napeti vas dokazala udrzet az do samotneho konce. Pro me velmi temna kniha, ktera urcite stoji za precteni. U teto knihy jsem si vcelku rikal, jak dokaze autor napsat tak dobry temny roman a zaroven pohadky pro male deti. Opravdu dobry spisovatel.
Čtivá, zajímavá a napínavá, místy jsem se ztrácela, dokonce jsem netušila kdo je kdo
forma, kterou je kniha napsána je náročnější
Tak nevím. Děj knihy na mne působí neuceleně, místy stroze a místy zbytečně překombinovaně, až zmatečně... Původní záměr autora dobrý, ale ve finále to žádná hitparáda ve čtení nebyla. Sorry, knihu znovu číst nehodlám.
Čtveřice přátel založí firmu, zabývající se omluvami všeho druhu. Přes počáteční nedůvěru v celý projekt se nápad rychle chytne a zakázky se jen hrnou. Až přijde jedna od vraha. Aby se omluvili zabité oběti...
Netradiční námět i stylistika Zorana Drvenkara jsou sice zajímavé, ale v důsledku nijak nevybočují z řady. Především pro odfláknutou práci při propojování zápletky s hlavními aktéry. Závěr důvody k tomuto spojení sice vysvětluje, ale tak strašně melodramaticky, že s realitou to má společného jen máloco. Škoda, protože román dokáže zaujmout netradičním pojetím, kdy vypravěč skáče z postavy na postavu a občas oslovuje samotného čtenáře, jako by on sám byl účastníkem děje. Jenže, pomineme-li zbytečně rozmáchlý rozsah, jsou to právě ty autorské skopičiny tím, co příběhu podkopává nohy. Navíc, vcelku paradoxně, i když děj spěje směle kupředu, nedá se říci, že by osnova byla příliš komplikovaná. Co se v anotaci na přebalu knihy naznačí dvěma odstavci, to uvnitř zabere přes sto stran.
Trošku překombinováno. Ne úplně vyhovující styl psaní. Ale napínavé to bylo.
Překvapivý nářez. Strhující vyprávěcí struktura epidentně inspirovaná filem. Sympatické postavy, o které se budete bát.
Kniha má zajímavý nápad a celkově je to příjemné osvěžení při tom všem prvoplánovém mučení atd co jsem poslední dobou četla v tomto typu knih. Ale dělal mi problém styl jak to bylo psáno a chvílemi jsem se ztrácela v ději. Nicméně knihu hodnotím kladně a myslím že rozhodně stojí za přečtení, já měla hotovo za pár hodin.
Prvnich sto stran celkem zajimavych a pak najednou jako kdyz utne. Vata za vatou. Doporucuju prvnich sto stran...dal ne.
Temná a ponurá kniha. Zajímavý námět, originální. Líbil se mi velmi jazyk autora. Kniha stojí za přečtení, je to něco jiného.
Temné, napínavé, čtivé. Poznámka na přebalu knihy, že člověk neví, kdo je pachatel a kdo oběť, je trefná. Nemohla jsem se od knihy odtrhnout.
Prolog před založením »agentury«, což obnáší cca prvních 60 stran, o rodinných a vztahových peripetiích čtveřice, se ukáže jako dějově podružný, ba zbytečný. Stejně tak nemístně, snad horlivostí překladu, se do venkoncem kultivovaného textu vloudilo hodně sprosté slovo (str. 47). A tím výtky končí, poněvadž Drvenkar konstruuje technicky promyšleně a slovosledem vemlouvavě, byť svoji konstrukci staví na sice ohavném, leč vděčném motivu pederastie, a kašírované existenci agentury na omluvy. 44/15
Tak se procházím v knihkupectví a najednou... Takříkajíc mě praštila do očí. :) Musela jsem si ji koupit (mimochodem, vážně krásná obálka), a začít číst ještě cestou domů. Zápletka výborná a konec naprosto neočekávaný, přičemž mi trochu vadilo to neustálé skákání z místa na místo a z osoby na osobu, ale pak jsem si zvykla a dočetla příběh do konce. Hodnotím čestnými pěti hvězdičkami. :)
Já jsem se do knihy nějak nemohla začíst. Bavil mě začátek a poté nic. Knihu jsem po 50ti stranách odložila, nic, co by mě zaujalo.
Rozhodně nevšední pojetí, zápletka či spíše zápletky, nápad i styl vyprávění. Velmi mě to zaujalo, díky napětí přečteno za den, syrovostí a surovostí se naštěstí nijak zvlášť nehýřilo. Jen přemýšlím, zda skutečně v pozadí musela být zase pedofilie, zda by vlastně nestačil nějaký "všednější", klasičtější a "přívětivější" zločin...
Divný. Jiné slovo pro tuhle knihu asi nemám.. Myšlenka příběhu byla zajímavá, ale nevyhovoval mi styl psaní autora. Vše bylo až moc překombinované a celkem lituji, že jsem knihu koupila..
Skvělá kniha. Získala jsi mě od prvních slov a nemohl jsem se od ní odpoutat... I styl psaní mi vyhovoval, byl sice nezvyklý, ale já jsem si na něj velice rychle zvykl :) doporučuji všem:)
Poutavé čtení napsané velmi zajímavým a neobvyklým způsobem.
A tento způsob psaní, zdá se mi býti jedním z relativních kladů, ale zároveň i záporů knihy. Někdo se v čase může snadno ztrácet. Mě to však nečinilo problémy, protože jsou tam vlastně jen dvě časové roviny: PŘEDTÍM a POTOM (Tím ale nechci jakkoli urážet čtenáře, kterým ten čas ty problémy dělal, tady mě to nerušilo, ale v jiných knihách s tím mám problém i já :)).
Druhým, takovým kladno - záporným činitelem knihy, je banda čtyř kamarádů. Frauke mi tak trochu lezla tím svým rebelstvím na nervy, Tamara byla taková křehká železná tyč, Wolf "neumím žít dál", věčně se obviňující za něco, za co ani nemohl, čemu ani nemohl zabránit a "Drsňák" Kris. Velkým plusem je, že Zoran se je snažil popsat jako lidi mezi námi, snažil se je přiblížit čtenáři, aby si k nim vytvořil jakýsi vztah. Což se mu povedlo i nepovedlo. Nicméně více než lítost nad jejích osudem, jsem spíše cítila, že si to ti lidé bez cíle, s hrdostí koně, s lehkou dávkou arogance a namyšlenosti si to tak trochu zaslouží.
Tedy, postavy jsou lehce plytké, bez pořádné hloubky, ale tím by se kniha nejspíše ještě více natáhla, pokud by nedošlo k smrsknutí akce, která je však skutečným, obrovským plusovým bodem.
Ale vraťmě se k postavám. Zoranovi se jde povedla zajímavá věc. Nefandila jsem komický čtyřce, nebylo mi jich líto, ale slza mi málem ukápla nad zmařeností života Jonas. Jeho přátelství bylo skutečně věrné, věrné až za hrob. Kohokoli. Prakticky až v úplném závěru, kdy vedl monolog s Krisem, jsem si mohla říct: "Fakt to byl magor." Ale chápu, že příteli nedokázal odpustit to, co dělal. To, co mu dělali jiní...
Muž beze jména, muž, který tam nebyl, byl pro mne velikou záhadou. Člověk, který byl strůjcem všeho zla, ten, který nechtěl být viděn skutečně poznán nebyl. Alespoň čtenářem. Relativně nejvíce záporná postava.
Fanni a Karl? Nechutná romance. Člověku se chce říct, že si to vlastně všechno zasloužili...
A teď zpátky k akci (tak se mi trochu zdá, že jsem pochytila Zoranovo skákání v čase :-D). Dynamika, to je něco, co knize dodává šťávu. Je to její hnací motor. Kniha má spád, čte se rychle. Údernost textu a minimum dlouhých, rozvleklých souvětí je příjemná, osvěžující. Proto jsem knihu zhltla za dva dny.
Navíc, text není plně přikrášlován, lidé dokonce chodí na záchod! Je to syrová kniha. A vraždy jsou popsány tak, aby si je čtenář představil v celé jejich surovosti, ale zároveň jsou popsány velmi, "jak bych to řekla, aby to nevyznělo blbě, ale lepší slovo mě nenapadá", citlivě. Zoran se s jejich popisem mazlí asi jako s kocourem o kterém ví, že ho má rád, ale to mazlení FAKT nesnáší :)
Zkrátka a dobře, já jsem se svým výběrem vánočního dárku velmi spokojená :)
@ JPO: Napsal toho víc, ale Sorry zatím jako jediná vyšla u nás :( K ostatním jeho knihám, co vyšly v Německu, Vám můžu zatím říct jen to, že mají strukturu podobnou té v Sorry; teprve se je chystám přečíst
Sorry
Kniha bola ďalší "ležiak" v mojej knižnici a asi ma najviac odradila jej hrúbka, predsa len to nebola kniha vhodná na cesty či do kabelky. :D Čo sa týka príbehu bola dostatočne pútavá a zaujímavá, len miestami som sa strácala, kto je vlastne kto. Koniec mohol byť trochu prepracovanejší, ale inak slušný priemer. Nenadchne, neurazí