Souboj mozků
Alois Joneš
Je to napínavý příběh člověka, který telepaticky pátrá po vědci a válečném zločinci, ukrývajícím se v přepychovém sanatoriu v Jižní Americe. V tomto sanatoriu jsou lidem implantovány do mozku elektrody, jež z nich dělají poslušné roboty-otroky.
Přidat komentář
Četl jsem v době dávno minulé, ale kniha mne příjemně překvapila. Děj je napínavý a jazyk knihy poutavý. Mínusem dnes může být určitá poplatnost době vzniku.
Alois Joneš nám ve svém Souboji mozků nabízí, když už ne originální, alespoň dostatečně vzrušující verzi Velkého diktátora, který se hodlá prodrat k absolutní moci pomocí psychotroniky. Bohužel v cestě mu stojí mladý a pracovitý český vědec, jenž už dosáhl jistých mezinárodních úspěchů. Joneš se s příběhem moc nemazlí a hrubě črtá jednotlivé momenty a epizody. Důraz klade na spádovitost děje, proto se vyhýbá zbytečným kudrlinkám a nedočkáme se ani nějakých psychologických sond do myslí hrdinů. Vše je podřízeno čtivosti a jednoduchým, nekomplikovaným strukturám. Ne nadarmo kniha vyšla v edici Románových novinek vydavatelství a nakladatelství Práce, které ji definuje jako edici dobré oddechové četby. Myslím si, že tuto definici splňuje Jonešův Souboj mozků do puntíku. Není to četba na přemýšlení, ale na divokou jízdu s vypnutými airbagy.
Četl jsem už dávno. MOc si nepamatuju přesně děj, ale jen vím, že se mi to moc líbilo. Někdy potom jsem v kině viděl film, dotek medůzy. Tak se mi to motá dohromady, ale i film byl výborný. Budu si to muset zopakovat.
Hodně zajímavý a napínavý příběh s rychlým a dynamickým dějem plný neočekávaných událostí a zvratů.
Autorovy další knížky
| 1978 |  Souboj mozků |
| 1984 |  Tajemství E 225 |
| 1979 | Jak se Míša ztratil a zase našel |
| 1988 |  Penalta smrti |
| 1986 | Mrtvý vypovídá |
Skvělá kniha, kdysi pradávno jsem ji vysloveně hltal a ne jednou. Protože jsem se zabýval již tehdy záhadami, byla pro mne jako stvořená. Všem jsem ji doporučoval. Skvělý styl psaní a napínavý příběh, co více si přát?