Souboj nad propastí aneb Hrdinský příběh o lotyšském silákovi Láčplésisovi a jeho moudré nevěstě, sličné Laimdotě
Andrejs Pumpurs , Radegast Parolek
https://www.databazeknih.cz/img/books/25_/25457/souboj-nad-propasti-aneb-hrdinsky-p-14b-25457.jpg
4
18
18
Lāčplēsis (což česky znamená trhající medvědy či medvědobijec) je podobně jako finská Kalevala či estonský Kalevipoeg dílo, které zastupuje neexistující hrdinský epos. Vychází z lotyšského folkloru, ale i z cizích pramenů jako je např. Jindřichova Livonská kronika ze 13. století, Homérovské eposy nebo dílo G. Merkela. Lāčplēsisův souboj s Temným rytířem symbolizuje dávný boj tehdejších kmenů proti německým křižákům, ale i dobový zápas za národní i sociální svobodu. Do postavy moudré a věrné Laimdoty, Lāčplēsisovy družky, zase Pumpurs promítl ideál lotyšské ženy. Nejpozoruhodnější postavou je pak čarodejnice Spīdala, která se zřekne zla ve prospěch dobra. Tento epos, stejně jako ostatní severské a baltské eposy, inspiroval řadu umělců např. J. Rainise nebo M. Zālīteovou. Do češtiny byl převyprávěn Radegastem Parolkem roku 1987 jako Souboj nad propastí.... celý text
Literatura světová Mytologie Pověsti
Vydáno: 1987 , Albatros (ČR)Originální název:
Lāčplēsis, 1888
více info...
Přidat komentář
Myslím, že pro ty, které nějakým způsobem zajímá mytologie, to může být velmi zajímavé čtení - lotyšská (a celkově pobaltská) mytologie má totiž rozhodně něco do sebe. Co se týče samotného českého textu, pokud se nemýlím, pan Parolek text nepřeložil, ale volněji převypravěl, zároveň tak převedl původně poezii částečně do prózy. Možná i proto může být zpočátku poněkud "složitější" začíst se, jelikož se ony verše v próze mohou jevit zvláštně. Nicméně to nemění nic na tom, že se jedná zcela jistě o pozoruhodné dílo odrážející v lotyšské historii/mytologii postupně se pozvedávající pronárodní cítění v tehdejších Lotyších.
Po přečtení celého díla jsem s ním byla spokojená. Nejdřív jsem se ale musela prokousat začátkem, který je docela nudný. Také se to zezačátku špatně čte, člověk si musí na ten styl psaní zvyknout.
Nádhera. Tuhle edici mám opravdu ráda. Je to poctivá práce, a i když je původně určená mládeži, ocení ji spíše dospělí. V dnešní době určitě. Jazyk je krásně poetický, a i ty části, které jsou v próze, zní vlastně jako poezie. Zhltla jsem všechno včetně poznámek. Bylo zajímavé, jak jsou zde křesťani líčeni jako spolčení s ďáblem. Je tam tedy uvedeno, že samotná víra není tak špatná, ale ti, co jí šíří násilím, jsou zlí. (Jestli je to přímo v původním eposu, nebo invence autora české verze, to nevím.) To, že v pobaltí to musel být mazec, jsem tak nějak věděla, ale z téhle knihy, podobně jako z románu Muž, který rozuměl hadí řeči (estonský román) mě mrazilo, protože se najednou dokážu líp vžít do místních. Je tam hodně bolesti.
Ale jsou zde i vtipné momenty. Například tohle krásné knihomolské vyznání lásky: „Chtěl bych tu být s tebou stále, celý život vedle tebe trávit nad těmito svitky, deskami a pergameny!” :-)