Soudní rozhodnutí jako autoportrét českého soudnictví

09.10.2022

Hned úvodem toto: skládám hold autorce za tuto práci. Podobné empirické analýzy jsou nesmírně obtížné a většinou na nich pracuje kolektiv autorů – v tomto případě se jedná o mnohaletou práci právě Terezie Smejkalové a výsledek je, myslím, poměrně působivý. Základní body jsou: forma a struktura soudních rozhodnutí, jejich jazyk, formy publikace a odkazy na zdroje v nich.

Autorka se přidává k, myslím, poměrně obecnému hnutí na naší katedře teorie práva, které se zabývá primárně jazykovou stránkou práva. Právo coby polysém (k potěšení milovníků Gerlocha přidávám multidimenzionální fenomén) lze nahlížet a definovat mnoha způsoby (Hart píše…. Notak, všichni víte co Hart píše!) a jedním z nich je i právo coby specifická sada symbolů, které je třeba umět rozkódovat – jazyk. Viz k tomuto Právo a vášeň od Škopa, Tvorbu práva od kolektivu autorů mimo jiné takových jako jsou Škop, Smejkalová a Štěpáníková, či od poslední jmenované Hnutí právo a literatura koncem 20. a na počátku 21. století. Autorka v této probírané knize rozebírá jazyk právních rozhodnutí, s jeho ustálenými frazeologismy, specifiky a divnostmi - kódy nepřístupnými osobám bez právnického vzdělání, alespoň tedy bez vynaložení absurdního úsilí. Dostává se nám též obecného rozboru struktury takových textů které není překvapivé (zde vznáším jistou kritiku, tato část knihy se dá definovat spojením „stating obvious“) a je otázkou zda se tomuto má věnovat pozornost, obsah se zdá být zřejmý po prvním přečtení libovolného rozhodnutí. Dále jsem díky autorce (a své imbecilitě) teď, 9. října 2022, zjistil, že i soudní rozhodnutí okresních, krajských a vrchních soudů mají být od 1. 7. zveřejňována v databázi (kdybyste se nudili: https://rozhodnuti.justice.cz/). Nejzábavnější pak je (A Balík za to může!) část poslední zabývající se odkazy na odůvodňování, včetně těch mimoprávních, což je prostě sranda… (Nepokradeš?)

Přeci bych měl ještě jednu výtku, či snad otázku k zamyšlení. Lze vzít analýzu 19 rozhodnutí a extrapolací dat z ní vzešlých usuzovat na statisíce (miliony) rozhodnutí? Lze takovouto analýzu považovat za adekvátní k tomuto fenoménu? Ne. Ale autorka je si toho vědoma. Jedná se spíše toliko o kvalitativní analýzu a kvantitativní stále čeká – otázky pro ni jsou však již tímto textem připraveny. Berme tedy text s rezervou, ovšem jako bravurní podklad pro kvantitativní analýzu, rozsáhlou, provedenou nikoliv jednou autorkou, ale celým kolektivem.

Otázkou je, pro koho je kniha vlastně určena. Ne pro studenty PRF MU. Autorku znám osobně, obsah publikace mě vlastně vyučovala na teorii práva a čtení to tak pro mne bylo spíše repetetivní (na otázku pro koho jsou soudní rozhodnutí jsem jednou naivně (ačkoliv bych to do jisté míry stále obhajoval) odpověděl, že pro zainteresované strany…), pro nás, vzdělané na této skvělé instituci to tedy není. Spíše bych tedy publikaci směřoval (což píši v duchu autorčina vlastního textu) k: a) laické veřejnosti – kniha je dostatečně jednoduchá a zajímavá, že může lecos objasnit, b) studentům právnických fakult univerzity Karlovy, Palackého a Západočeské, jelikož tito obdobnou problematiku neřeší, či řeší zcela minimálně, a za c) těm z nás, kteří bychom chtěli někdy ve vlastní odborné literatuře odkazovat ke kvalitativnímu sumáři české soudní praxe. Čili, kniha má vlastně nakonec tisíce adresátů a vzhledem k její kvalitě ji tak lze považovat za velice prospěšnou.