Soumračno

Kniha na mě působila sympaticky a upřímně, ale moc mi z ní neutkvělo. Zřejmě jen tahle intimní pasáž:

"Dotýkala se ho rty, přejížděla po měkkých tvářích. Lícní kosti příliš nevystupovaly. Vypadal jako děcko. Byli zapřeni o čela. Dýchali do sebe a v těch pootevřených ústech se těšili na to, až se do sebe zapřou a budou si uždibovat z duší ještě víc. Přejížděla svými pootevřenými ústy po jeho rtech. Jen něžně, nechtěla všechno pokazit definitivním stiskem. Jen tak mu naznačovala cit, jazykem šimrala jeho koutky, zajížděla do jeho nehybných úst. Trochu se chvěl, pak to celé zbořil tím, že ji objal a zanořil se do ní svým jazykem, jako by byla nějaký plod, ale ona to nechtěla takhle surově, chtěla ten cit jen neznačit. Držel ji silně, tlačil na lopatky svými dlaněmi, křečovitě roztaženými. A bolelo to, protože to nechtěla, protože chtěla přejíždět svým jazykem po jeho kůži a cítit nepolapitelnost. Když zkřečovatěl, zacukal sebou, jakoby se z ní chtěl svléct, ale ono to nešlo, protože byl až příliš v ní, když tedy naposledy zavřel oči a prohnul krk, za který ho držela, až se jí v prstech roztápěla jeho páteř, příliš slabá, než aby vydržela být rovná po celý život, cítila jeho proudící teplo. Zbyl z toho jen kus špíny."