Soumrak
Jessie Cave
https://www.databazeknih.cz/img/books/49_/499844/bmid_soumrak-o2S-499844.jpg
4
53
53
Když se vám ve vteřině zhroutí celý svět, co musíte udělat pro to, abyste se dokázali znovu postavit na nohy a našli ztracenou chuť do života? Hannah a Ruth jsou sestry. Věčně se smějí, často hádají a stejně tak i usmiřují. Jsou každá úplně jiná, ale pouto mezi nimi je silné. Společně jsou zkrátka neporazitelné. Jedna letní dovolená však všechno navždy změní.... celý text
Přidat komentář
Soumrak vypráví příběh jedné velké ztráty. Konkrétně ztráty jedné z nejbližších osob, které jen můžeme mít - sestry a nejlepší kamarádky v jednom.
Když Ruth tragickou nehodou přijde o svou sestru Hannah, zbortí se jí celý svět. Sledujeme ji, jak se snaží dál fungovat v běžném životě, zatímco se vyrovnává s takto velkou ztrátou a znovu hledá samu sebe.
Vyprávění prozkoumává smutek, a jak se na nás dokáže podepsat - ať už se jedná o pouhé myšlenky, emoce či rodinné vztahy. Styl psaní Jessie Cave je jedinečný, ironicky ničivý a plný černého humoru. Osobně mě nejvíce zaujal fakt, že čerpala ze své vlastní zkušenosti, neboť v doslovu zmiňuje, že přestože neztratila sestru, přišla tragicky od bratra. Což vám dá dost k zamyšlení.
Abych byla upřímná, nejspíš to nebude čtení pro každého. Nedotýká se lehkého tématu a hlavní hrdinku si taktéž každý nezamiluje. Ovšem já jsem si její „nesympatičnost“ oblíbila. Když si procházíte traumatem, to poslední o co se staráte je, jak budete působit na ostatní lidi, a je důležité si to pamatovat.
Osobně můžu titul jen doporučit, avšak předem doporučuju si přečíst trigger warnings a rozhodnout se, zda je to čtení pro vás.
Těším se, s čím přijde autorka příště.
Kniha o ztrátě, o smutku, o zaseknutí v čase poté, co život protne tragédie.
Napsáno velice citlivě, niterně, dostane se vám to pod kůži. Je poznat, že si autorka podobnou ztrátou sama prošla.
Kniha mě i přes velkou tíživost neuvrhla do deprese, a i přesto, že bolest stékala po každém slově, nakonec jsem uviděla společně s Ruth naději.
Stylem psaní mi to vzdáleně připomnělo Sally Rooney, i když tato kniha byla určitě více přístupná.
Za mě doporučení, jen pokud teď máte nějaké těžší období, možná to nechte na dobu, až bude veseleji.
Tohle bylo tak citlivý, niterný, tak skutečný. Byla jsem (s) Ruth, která se snažila vypořádat s obrovskou ztrátou, všechny ty myšlenky, vzpomínky a činy křičely touhou tu bolest zastavit. Styl psaní autorky je mi blízkej, je to takovej ten tok myšlenek, zároveň v tom drží linku příběhu a vzpomínek.
Začátek byl takovej těžší, krkolomnej a chvilku mi trvalo, než jsem se naladila. Ale pak dobrý!
A přečtěte tu knihu celou, včetně poděkování.
(SPOILER)
Tato kniha mě naprosto dostala!
Postava Hannah je v mnoha ohledech inspirativní. Její seznamy, její rady a její přítomnost v knize po celou dobu, ač na samém začátku knihy umírá. Její sestra Ruth upadá do obrovské deprese, ze které se ale postupně dostává. Snaží se s tím vyrovnat různými způsoby. Řekla bych, že samotný konec představuje obrovské očištění a zároveň moment, kdy se se sestrou definitivně loučí a sama se chce posunout dál a znovu žít.
Kniha ve mně bude ještě dlouho rezonovat, četla se lehce a ihned na začátku se začtete a nepustí vás.
Stane, že čtu knížku, která nemá skvělá hodnocení, není od nějakého světového autora (což ještě není záruka kvality, imho) a nemám od ní ani žádné očekávání. Mnohdy to není ani žádná hoch literatura, ale klasická beletrie, možná jí i spoustu lidí dá průměrné hodnocení. Ale z nějakého důvodu se mi taková knížka dostane totálně pod kůži. Je tam pro mě něco niterního, podprahového, kvůli čemu na knihu myslím i po jejím dočtení a ještě dlouho ve mně rezonuje. A to pro mě byla přesně tato kniha.
Kdybych knihu četla ve veselejším období svého života, tak vy se mi líbila více. V této mě náladě byla na mě kniha moc depresivní. Musím však uznat, že jako debut je velmi zajímavá.
(SPOILER) Skvělé vyprávění o ztrátě nejbližší osoby. To, že si autorka skutečně prošla úmrtím sourozence jsem zjistila až na konci knihy a dokonale to do celého obrazu o knize zapadlo.
I když to možná ještě nevíte, autorku Jessie Cave určitě všichni dobře znáte. Ztvárnila totiž postavu Levandule Brownové v šestém dílu Harryho Pottera a Soumrak je její románová prvotina. Přirozeně jsem byla zvědavá, jak se herečka zhostila role spisovatelky, takže jsem se do knížky pustila a byla jsem až překvapená, jak skvělé to bylo.
Soumrak začíná jako humorný příběh dvou sester, které už nemohly být rozdílnější, přesto je spojuje silné pouto. Z klasické letní oddechovky se ale brzy vyklube příběh mnohem hlubší a bolestnější Příběh o tom, jak se vyrovnat se ztrátou člověka, bez kterého si svůj život ani nedokážete představit.
Knížka byla opravdu nádherně napsaná. Z každé věty bylo cítit, že se autorka s podobnou ztrátou sama setkala, její vyprávění bylo plné emocí. Přesto na mě román nepůsobil depresivním dojmem, právě naopak. Ačkoliv byl příběh smutný a dojemný, byla v něm cítit naděje a uzdravení. Hlavně ale působil neskutečně reálně, jako něco, co může prožívat každý z nás. V mnoha ohledech mi Soumrak připomínal knihy Sally Rooney, ale stylisticky byl mnohem přístupnější. Za mě by si knížka určitě zasloužila více pozornosti, moc se mi líbila.
Neskutečně bolestivé a zároveň místy vtipné. Bavily mě zdánlivě nepodstatné detaily, popis každodennosti, prolínání časových linek. Můj vztah se sestrou je přesným opakem a o to víc se mě kniha dotkla.
Smutný příběh, ale zpracování mě zklamalo. Většinu textu jsem přeskakovala, abych knihu vůbec dočetla.
Hodně smutný příběh o smrti nejbližšího člověka a o dlouhé cestě k vyrovnání se s touto situací
Velmi smutné je to opravdu krásně napsané. Na mě ale až moc zbytečných opakujících pasáží.
Velmi... smutné, křehké, melancholické. Nic pro šťastné a bezstarostné lidi, ocení ten, kdo se v životě potýkal se zármutkem.
Soumrak
Soumrak jsem četla na doporučení a po několika stranách si říkala, že tohle fakt nedám. Ale víte, jak to dopadlo… Já, chronický dočítač!
Ne vždy se to vyplatí, většinou je to spíš extrémní opruz a jsem sama na sebe za tu posedlost naštvaná, ale v případě Soumraku si to nakonec všechno celkem sedlo. Snad jsem v sobě dokonce i objevila nějakou něžnou duši a vyloženě se těšila, až se večer v posteli zase na chvíli začtu.
Zpočátku jsem se hledala v autorčině stylu, cítila jsem v něm jakousi jednoduchost, až možná povrchnost. Od chvíle narativního zlomu se nicméně otevřela hloubka jednoho v zásadě samozřejmého vztahu, vykreslila se celá škála bolesti a zachytily se jednotlivé banality každodennosti v proměnách duševního rozpoložení.
Neříkám, že vás to emocionálně úplně rozloží, neříkám, že je to extra hodnotná literatura, ani neříkám, že bez přečtení Soumraku nemůžete vůbec dál existovat. Ale mě to teď tak přesně sedlo do nálady a časových možností, že jsem ráda, že jsem nevolila jinak.