Soumrak mužů
Christina Sweeney-Baird
Píše se rok 2025 a ve Skotsku se objevil záhadný vir – smrtelná nemoc, která je zřejmě fatální pouze pro muže. Když doktorka Amanda MacLeanová tento nový fenomén nahlásí, je vnímána jako hysterka. Když lidé její varování konečně začnou brát vážně, už je příliš pozdě. Vir způsobil globální pandemii – a také politickou. Všechny oběti jsou muži. Svět se stává něčím neznámým – světem žen. Následují příběhy lidí, kteří zůstali naživu a musejí se s následky viru vyrovnat. Jsou vyprávěny v první osobě a zahrnují příběh Amandy MacLeanové, Catherine – sociální historičky, která je rozhodnuta zdokumentovat osudy žen po „mužském moru“, analytičky tajných služeb Dawn, která má za úkol pomoci vládě vytvořit novou společnost a Elizabeth – jedné z mnoha vědců, kteří se zoufale snaží vynalézt vakcínu. Skrze tyto ženy a příběhy dalších lidí poznáváme nesčetné způsoby, jakými absence mužů změnila společnost, ať se jedná o osobní ztrátu – manželů a synů – či politickou – změny v pracovní síle, plodnosti a významu rodiny. V Soumraku mužů Christina Sweeney-Baird mění nepředstavitelné na nezapomenutelné.... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno: 2022 , FobosOriginální název:
The End of Men, 2021
více info...
Přidat komentář
Do téhle knihy jsem se pustila s nulovým očekáváním a vůbec jsem nevěděla o čem kniha je. Byla jsem nemile překvapená když jsem zjistila že hlavní téma knihy je pandemie. Nejsem moc velký fanoušek tohoto žánru a neoslovila mě ani covidová pandemie natož potom vir na který umírají jen muži, který můžete vidět v této knize.
- Je zajímavé jak se autorka krásně trefila téměř do všech nařízení při covidu. Ač takové knihy nemám moc v oblibě, celkový námět této knihy má velký potenciál. Autorka si připravila půdu na velmi dobrý příběh ale bohužel to aspoň za mě, nedotáhla do konce.
- V knize bylo tolik postav, tolik úhlu pohledů, zbytečných informací a vycpávkových kapitol že jsem se několikrát ztratila a bylo dost těžký se zorientovat.
- Celá kniha je dost depresivní, stejně tak postavy ale to je asi pochopitelné vzhledem k tématu.
Konec byl celkem smutný.
- Vlastně ani nedokážu říct jestli se mi kniha líbila nebo ne. Nenadchne ani neurazí, nic co byste chtěli číst ještě jednou.
Povedená a dobře napsaná kniha. Kniha mi dost připomněla komiks Y: Poslední z mužů a formou vyprávění Světovou válku Z. Kniha je správně napínavá, dojemná a čte se opravdu moc dobře. Má to spád, je to zajímavé a autorka si zaslouží pochvalu, že se na daný problém dokázala koukal z realistického pohledu. Trošku zamrzí, že chybí nějaký pohled z Afriky, jižní Ameriky nebo třeba z nějakého ostrova. Další menší problém je ten, že se některé věci ke konci pak opakují, ale to je fakt menší chybička. Z mého pohledu je Soumrak mužů povedená a dobře napsaná kniha a pokud si jí přečtete, tak nebudete zklamaný.
Námět mě moc zaujal a první třetina knihy byla moc zajímavá (až na větší počet postav, které se mi pletly, ale to se mi stává u poloviny knih). Bohužel poslední třetiny knihy byla naprosto o ničem a opravdu nudná :(.
Námět super, postavy se mi sice trochu pletly, ale psychologie a emoce na jedničku, ale na tu pohromu, jakou to mělo vyvolat, to bylo pořád ještě nějak moc klidné. Bylo tam toho prostě málo.
- Rozmazlení mileniálové nevydrží bez sladkostí ani v době národní krize. -
Podívejte se kolem sebe, na svou rodinu, na své blízké, na svého partnera, na své přátele, na své kolegy v práci... A teď si představte, že všichni zemřou. Každý muž, kterého jste znala či milovala zemře a vy nebudete moc udělat vůbec nic, jen se dívat. O tom je celá tahle kniha.
Začátek knihy byl naprosto skvělý, kniha se mi výborně četla a stránky ubíhaly.
Musím říct, že některé příběhy mě opravdu dojaly k slzám a emoce v nich popsané na mě působily velice silně. Celkově se kniha snažila hrát více na emoce, než na popis apokalypsy. Není to klasické postapo, nic podobného jsem ještě nečetla, je to jako číst deníky žen poté, co "mor" zabil skoro celou mužskou populaci.
Vyprávění šlo hezky chronologicky a bylo z pohledu mnoha postav z různých koutů světa, různých profesí, názorů a také rodiných situací. Některé postavy se objevily jen jednou, aby vám ukázaly jiný pohled na věc, kolikrát jsem se úplně zasekla a říkala si, jak to, že mě to vlastně vůbec nenapadlo.
Přesto, že se mi knížka opravdu líbila, nemohu dát plný počet. Jedním z důvodů je to, že mi přišlo, že ke konci už knize docházel dech, poslední cca čtvrtina už byla dost mdlá. Dalším bodem je to, že pořád je to apokalypsa a její průběh mi vlastně přišel jako procházka růžovým sadem. Katastrofa a její dopad byl v příběhu prostě odsunut na vedlejší kolej, ale pro mě bylo pro scifi knížku postavení pouze na emocích příliš málo.
A pokud bych si měla vybrat jeden jediný příběh, byl by to ten Catherine.
Když jsem si knížku brala, čekala jsem od ní klasickou dystopii s určitou dávkou akce a napětí. Bohužel nic z toho se nekonalo.
Námět nebyl úplně špatný, i když na téma pandemie už toho také bylo napsáno víc. Stylově připomínalo spíše novinařinu s občasnými hlubšími úvahami. K postavám jsem nepřilnula a vzhledem k tomu, že jejich charaktery byly vcelku podobné, splývaly mi.
Celkově byla knížka dost vleklá a nijak dobře se mi nečetla.
Kniha byla za mne spíše slabší. Čekala jsem něco více napínavého a akčnějšího, ale blížilo se to často spíše novinovým článkům a filozofickým úvahám o smrti a ztrátě blízkých. Bylo v tom hodně smutku, bolesti a slz. Často se některé pasáže opakovaly a zbytečně se zabíhalo do podrobností, které byly nedůležité a nezajímavé. K tomu ještě ten velký počet stran. Musela jsem se uchýlit k přeskakování, abych se tím prokousala do konce. Širší okruh postav mi nevadil a ani jsem se v nich neztrácela. Celé to ale chtělo proškrtat, zkrátit a zrychlit.
Je to tady! Muži houfně umírají na rýmičku! Příznaky smrtícího viru se objeví třetí den, okolo pátého dne umírají v bolestech. Nastává SOUMRAK MUŽŮ.
Poté, co ve Skotsku začnou umírat zdraví a mladí muži bez příznaků, svět se uzavírá. Není čas se rozloučit s nejbližšími, neexistuje ochrana. Umírá 9 z 10 mužů! Ženy jsou imunní, ale přenašečky. Jsme tak svědky dramatických situací, kdy ženám umírají děti i manželé doslova v náručích. Světu hrozí občanské nepokoje, závažná ekonomická krize, možnosti teoretických útoků, nedostatek potravin a léků, ulice plné odpadků.
Hloupost, nekompetence a strach jsou ve vládních úřadech natolik zakořeněny, že nikdo z nás by neměl být překvapen, kdyby se instituce, o kterých jsme si mysleli, že nás ochrání, ukázaly v boji proti pandemie zcela nefunkční.
V knize je před 15 postav, každá píše ze svého pohledu, měla jsem tahák s jejich jmény a pár detaily, protože občas se objeví až po dalších 200 stranách. Ale jak se blíží závěr, jejich osudy se jemně a nenásilně propojují. Každá z nich si prošla nějakou formou pekla a je zajímavé sledovat jejich výboj. Líbilo se mi sledovat proměny v lidské povaze, jsou zde zajímavé myšlenky a úvahy, situace se podobá covidové pandemii.
Teď přijde velké ALE! Bože! Já čekala svět v plamenech, hroutící se systémy, hladomor, války aj. Už během čtení jsem měla podezření, že je autorka lehce vysazena proti mužům, dost často je ponižuje, nechává plazit apod. Ale ten ultrafeministický konec? To je normálně na veřejný lynč, takhle zprasit potenciál knihy! Umře 90 % chlapů a svět jede dál? Asi jsem namlsaná realisticky vystavěnými díly Elsberga jako Blackout či Chamtivost, ale chci více než jen pár zmínek a odkazů na nefunkční svět! Proto 3,5/5.
Některá traumata jsou příliš velká na to, abychom se z nich mohli vzpamatovat.
Knihu jsem dostala na doporučení a za mě sice námět vcelku zajímavý, ale zpracování nepovedené. Zejména konec mi přišel velmi dlouhý a rozvláčný.
Ani se mi nechtělo věřit, že autorka tuto knihu psala už v letech 2018-2019, protože popsala v podstatě naprosto dokonale přesně dění během corona-pandemie. Rušení letů, uzavření hranic, zákaz vycházení, omezení nákupů, zavřené restaurace Bylo to až děsivé, když si to člověk při čtení uvědomoval. Jako kdyby měla křišťálovou kouli a jen se sekla v tom, o jakou nemoc se bude jednat. Každopádně četlo se to skvěle a rychle, zvládla jsem to za dvě a půl noci, bylo to poutavé a napínavé, člověk potřeboval nutně vědět, co se bude dít dál. Jen ke konci se děj trošku táhnul, neb se autorka zaměřila na psychologickou sondu do pocitů a emocí přeživších, kteří ztratili své nejbližší, a jejich životy se prakticky ze dne na den obrátily vzhůru nohama, aniž by měli sebemenší možnost se proti tomu jakkoli bránit, něco s tím udělat. Ale zase to byl velice zajímavý náhled, jak se s touto situací ženy vyrovnávaly. Celkově vzato ve mně tato knížka zanechala opravdu silný dojem.
Naprosto se ztotožňuji s komentářem Špekyn. Kniha mě moc bavila, byla plná emocí, ale vadily mi četné chyby v textu a někdy je těžké se zorientovat v postavách. Jinak super.
Co kdyby Covid byl fatální pouze pro muže? Jak bychom tento vir vnímali jinak? Autorka psala tuto knihu prý před začátkem covidu, ale určitě příběh z části ovlivnil. Velice působivý realistický fiktivní popis virové pandemie.
První půlka kniha se bude číst těžce, protože vám to bude připadat, že se to opravdu stalo a bude soucítit s postavami. Druhou půlku zhltnete jedním dechem. Kdo by nechtěl přece vědět, jak se svět dá po pandemii do pořádku, nebo nedá?
Až si říkám, jestli si tuhle knihu nenechat v knihovničce jako návod, kdyby taková pandemie nastala. Ale finger crossed, nesmí.
Velmi působivá kniha. Skvělý námět nutící k zamyšlení. První třetina knihy je nacpaná emocemi, druhá předkládá leckdy až překvapivá řešení nastalé situace, třetí už jen pozvolna uzavírá obraz nového světa (a poněkud nudí). Vyprávění v podobě příběhů jednotlivých žen je dobře uchopeno a vytváří ucelený obraz. Ale charakter postav není dotažen a občas je těžké se v nich orientovat. V knize je také mnoho překlepů, které kazí dojem. Každopádně na tuto knihu, myslím, dlouho nezapomenu.
Asi takhle, feminismus lze z knihy cítit snad na každé stránce. A to není na škodu, vůbec ne. Nápad představit společnost bez mužů je ve své podstatě svůdná a je zajímavé sledovat, jak si hlavní hrdinky v dystopické budoucnosti poradí s virem, co nekompromisně posílá pod drn jejich drahé polovičky.
Bohužel, to je asi jediné pozitivum knihy. Stylisticky, potažmo literárně, se jedná o zcela průměrnou žánrovku, co neurazí, ani nenadchne. Postavy jsou bohužel popsány tak vágně, bez jakékoliv hloubky, že se slévají v jednotvárný archetyp ženy/feministky/znovubudovatelky.
Jako jednohubka asi dobrý.
Sci-fi běžně nečtu, tato knížka se ke mě dostala v rámci knižní štafety.
Musím říct, že jsem se od ní nemohla odtrhnout!!!
Nechápu čtenářské nadšení z této knihy. Za mě velké zklamání, čekal jsem něco světoborného, dystopického. Plytký děj, nevyzrálý vypravěčský styl, zbytečně ukecané, Jednotlivé postavy od sebe nejdou rozeznat. A nad tím vším dost naivní představa autorky o tom, jak se řeší pandemie tohoto typu a jak by svět vypadal, kdyby z něj zmizeli muži.
Asi jsem hned na začátku ledna vybrala jednu z nejlepších knih tohoto roku. Když jsem po knize sahala, tak mě malinko odrazovala hodnocení. Nicméně jak jsem se do knihy pustila naprosto mě pohltila. První polovina byla neskutečně smutná a taky děsivá. Všude jsem viděla podobné situace jako při nástupu covidu. Běhal mi z toho mráz po zádech a neustálé jsem musela obracet stránky. Konec už nebyl tak rychlý, ale opět velmi zajímavý, v tom jak se svět změnil a všichni se museli přizpůsobit nové situaci. Kniha je z pohledu velkého množství postav, takže šlo o krátké úryvky různých osob, které se postupně pěkně doplňovaly a tvořily ucelený příběh. Moc doporučuji!
Dobrá kniha. Popis, který by bohatě mohl stačit. Je to opravdu dobrá kniha. Dobrý nosný příběh, dobré postavy, dobrý konec. Dobrý, je ale za tři. Kniha je ke konci hrozně utahaná, postavy nejsou ve většině případů dostatečně zajímavé, aby Vás jejich trápení vlastně zajímalo. To proč Vás to zajímá je, že se to odehrává v post-pandemické době. V době, kdy si mnoho lidí prošlo podobnými příběhy jako hrdinové knihy. Naštěstí pro nás, covidová pandemie nebyla tak smrtící. Konec je navíc trochu až přehnaně feministický. Opravdu ,kniha není špatná, co jí ovšem hodně sráží dolů je obrovské množství překlepů a chyb. Omlouvám se, ale tohle je poslední dobou už asi třetí kniha, kde se tento problém objevuje.
No, byl jsem hodně zvědavý :)
Musím říct že výsledek nebyl vůbec špatný.
Osobně jsem měl problém, že se mi trochu prolínaly hlavní postavy. I normálně mám problém si pamatovat jména, ale když byly skoro všechny ženy a ještě měly podobné příběhy, tak mi vždy trvalo pár odstavců, než jsem se zorientoval kde to vlastně zrovna jsem.
Ale chápu tento typ psaní, jelikož šlo o snahu rozšířit pohled na epidemii z různých stran.
V některých místech, mi přišlo, že to bylo zbytečně přitažené za vlasy ( onemocněl někdo, kdo dlouhou dobu s nikým nepřišel do styku ) což nebylo za potřebí, šlo to napsat i jinak a ten mor byl extra děsivý i tak.
Trochu jsem čekal větší chaos, nepokoje, anarchii.
Jinak ale byly některé aspekty života bez 90% mužů dobře popsány, to mě bavilo.
Po přečtení jsem se přistihl, že uvažuju co a jak bych asi v této situaci dělal já...takže ve mě kniha rozhodně něco zanechala.
Pro fanoušky post-apokalyptické literatury je to rozhodně TOP.