Soumrak rytířstva
Jiří Kovařík
https://www.databazeknih.cz/img/books/29_/2963/bmid_soumrak-rytirstva-1461-1525-rytirsk-K1l-2963.png
5
60
60
Rytířské bitvy a osudy série
< 4. díl
Soumrak rytířstva, čtvrtý a závěrečný svazek projektu Rytířské bitvy a osudy, vypráví o posledních rytířských střetech a osobnostech „podzimu středověku“, o časech, kdy na bojištích získávaly hlavní slovo neurozená pěchota a střelné zbraně. Válkou růží projdeme přes bitvu u Towtonu, staneme se svědky vzestupu i pádu „Králotvůrce“ Warwicka a budeme uvažovat, kde i jak došlo k poslednímu boji krále Richarda III. Skrze tři rychle za sebou jdoucí bitvy, Grandson, Murten a Nancy, spatříme trpký konec rytířské slávy burgundského vévody Karla Smělého, budeme sledovat boje hrdých Maurů i pyšných španělských rytířů o Granadu. Skrze bitvu u Fornova a životní osudy Pierra Bayrda, jemuž dali už současníci přídomek Rytíř bez bázně a hany, se přeneseme do posledních rytířských střetů na italských bojištích, za nimiž udělala tečku bitva u Pávie, kterou ani jedna strana nechtěla... (Knižní web)... celý text
Přidat komentář
Kovařík nezklame. I závěrečný díl rytířské tetralogie je psaný stejně poutavě jako zasvěceně a i tentokrát si odnáším nejeden opravený dějinný mýtus. Konkrétně mám na mysli Richarda III., kterého jsme si jistě mnozí díky Shakespearovi a Laurenci Olivierovi zafixovali jako hrbatou bezcharakterní stvůru, což je obrázek skutečnosti na hony vzdálený. Geniální dramatik zkrátka nebyl zcela imunní vůči politickým tlakům a schopného panovníka vylíčil v těch nejhorších barvách prostě proto, že oba patřili k nepřátelským politickým táborům. Richard byl York a Shakespeare zase loajální Tudorům. Takhle se deformuje historie. A je to nikdy nekončící proces. Dnes si myslíme, že naše korekce jsou trvale platné a že odhalováním historických lží odhalujeme dlouho zastíranou pravdu, ve skutečnosti ale jen vytváříme jiné lži a jiná zkreslení, která nebudou po chuti zase příštím generacím. Cancel culture je sice současný pojem, jeho obsah tu ale byl s námi vždycky.
Začal jsem v edici odzadu, ale v zásadě je to asi jedno. Skvělá, přehledná a v maximální míře objektivní a čtivě napsaná kniha. Co se týká živě popsaných a dobře rozdělených událostí (a nejen v téhle knize) mi připomíná pan Kovařík něco jako kancelář na opravu omylů, tentokrát historických a vojenských.
Válce růží se začalo manipulativně říkat až později, po skončení této občanské války a jedná se jen o jakousi básnickou licenci. V knize je tenhle omyl objasněn, protože Lancasterští žádnou růži ve znaku neměli. Je to typická ukázka zkreslování a dodatečného vytváření falešných point. Růži si na erb přidali až Tudorovci. A je zde ještě jedna fascinující věc, která má širší přesah. Richard III. - zloduch, jak nám ho vylíčil Shakespeare včetně dalšího "historického" výkřiku - Království za koně. Jiří Kovařík není první, kdo poukazuje na jasné zkreslování této osobnosti. Už před víc jak před dvaceti lety jsem viděl britský dokument, kde jeho autoři poukazovali třeba na fakt, že na smrti oněch dvou malých princů měl největší zájem - Jindřich Tudor. A z hlediska dynastických zvyklostí logicky.
A tak člověka napadne, že i jeden z největších umělců lidské historie - sám velký dramatik William Shakespeare napsal propagandistické, silně provládní lživé drama. Asi aby dokázal svoji loajalitu trůnu. Stává se to, nebyl sám a rozhodně nebyl jediný, ale tady je to hodně přes čáru. I ti největší umělci jsou prostě jenom lidé. Nález ostatků Richarda III. a jejich analýza dokazuje, že to, jak byl dovedně "umělecky" vylíčen nemá se skutečností moc společného. Kolik podobných vrcholných uměleckých a dokonce i historických děl takhle překrucuje, nebo dokonce mění historii? A kolik historických osobností dostalo "nálepku", která je zcela zkreslená a lživá s cílem onu osobu nesmyslně oslavovat nebo naopak zatratit? I naše dějiny jsou plné podobných nesmyslů a manipulací a to až po dnešek.
Potěšilo mě, jak byly popsány boje mezi Karlem Smělým a Spříseženectvem. V Dějinách Švýcarska z nakladatelství LN jsou tyhle události podávány poněkud zmateně a bez zásadních informací, které tady naopak jsou. Trio bitev u Grandsonu, Murtenu a Nantes jsou ukázkou, že rytířstvo skutečně skončilo a Švýcaři důrazně vstoupili na bitevní pole Evropy.
A zase je tady jeden zajímavý moment. V knize je (a nejenom v souvislosti s nimi) popsáno, jak se chovali vojáci i kolik nejrůznějších válek proběhlo během XV. století. Tedy v době, kdy byla naše země údajně totálně zdevastovaná odpornými husity, zatímco všude jinde se šířila renesance a podle těch, kdo s tímhle vystupují, byl všude jinde klid a mír. Vojáci na obou stranách oněch konfliktů se chovali stejně a dost často i hůř, než než oni husité. I oni vypalovali kostely, kláštery a ničili bez zábran umělecká díla. Vynikali v tom právě Švýcaři od chvíle, kdy přestali bránit svoje kantony a nechávali se najímat od nejrůznějších válečníků. A to píšu jako člověk, který má Švýcarsko hodně rád. Boje v Itálii, ze které si Francouzi udělali "kasičku" (jednalo se jenom o loupeživá tažení) jsou rovněž výživné a známe je i z děl italských renesančních spisovatelů a historiků. Ale některým lidem u nás to vadí jenom právě u těch domácích husitů, kteří přitom v tomto směru nijak nevybočovali z řady. I to je zajímavý paradox, který z knihy pozoruhodně vyplyne, aniž by byl nějak výrazně zmiňován. Neměli bychom zapomínat i na počínání vojsk za oné občanské války v Anglii v XV. století. Vraždění, rabovaní a drancování tady pan Kovařík zmiňuje mnohokrát.
A tím jsem se dostal k tomu, co některým chybí. Totiž husitské války. Je dobře, že se jim Jiří Kovařík nevěnuje, protože je to v domácích luzích a hájích dost podrobně rozebrané téma. Husitská vozová hradba a vůbec organizace, výcvik a taktika husitského vojska byla ve své době mimořádně inovativní. Jejich struktura, velitelská hierarchie i způsob velení byly základem moderního vojenství. Stejně jako slova, která patří do vojenské terminologie dodnes - houfnice a pistole. Ale problém byl v tom, že ona vozová hradba byla nejen dost těžkopádná, ale především velmi nákladná (množství koní), i výcvik byl s ohledem na větší množství specialistů mnohem náročnější, než u masy "katů" rytířů - lancknechtů. Ti byli nejen mnohem lacinější, ale hlavně mobilnější a flexibilnější v náročnějším terénu.
Ale stejně, třeba do šířky i hloubky členěný průzkum, jak ho prováděli husitští hejtmani (aby pořád věděli, kde je nepřítel a přitom našli vhodné místo pro onu vozovou hradbu) by třeba onoho Karla Smělého možná uchránil alespoň částečně před drtivými porážkami, když onu poslední zaplatil životem. Jenže byl rytíř - vymírající druh, a jeho šlechtická "čest" mu bránila, aby se na švýcarské "chámy", vedené často i neurozenými veliteli (jeden z nich byl zubař z Luzernu) díval, jako na rovnocenné protivníky. Nakonec díky podobnému přístupu byl zajat František I. po bitvě (či spíše chaotickém zmatku, který se Jiří Kovařík pokusil celkem úspěšně rozplést) u Pavie.
Závěrečný díl historické tetralogie v podání pan Kovaříka byl opět vynikající. Každý díl je lepší možná i z důvodu, že si každou následující stránkou zvykáte na vyprávěcí styl autora. Rozhodně stojí za zvážení pokračování četby navazující sérií.
Poslední kniha rytířské série (volně na ni navazují Bitvy a osudy válečníků). Kniha je velice čtivá a autor do knihy vybral zajímavé postavy a bitvy. První půlka knihy se zabývá hlavně Anglickou válkou růží, druhá převážně válkami v Itálii. Nejzajímavější kapitoly jsou miniživotopisy Pierra Bayarda a hraběte Warwicka, pád Granady a bitvy Františka I. Čteno a hodnoceno druhé rozšířené vydání od Akcentu.
Soumrak rytířstva je zakončením série Rytířské bitvy a osudy. Knihu případně její části lze číst i samostatně bez znalosti předchozích dílů, neboť se nejedná o klasickou beletrii, ale o popis historických událostí.
Mne osobně tento díl na první nahlédnutí zaujal nejméně, avšak po pár přečtených stránkách jsem se velmi rychle začetl a knihu si moc užil. Osobně se mi nejvíce líbila kapitola o Richardovi III., která měla zajímavou historickou pointu.
Této knize a obecně celé sérii nemám co vytknout. Pan Kovařík při popisu událostí vychází z dochovaných historických pramenů a mnohdy jsou jeho popisy velmi precizní a detailní. Za mne se jedná o vynikající zakončení celé série. Knihu bych doporučil všem čtenářům, kteří mají rádi historii.
Hodnocení této knihy lze chápat jako hodnocení celé série. Jako vždy píše Kovařík jasně, srozumitelně a čtenářsky atraktivně. Osobně mám nejradši první díl který se hojně týká tématu křižáckých válek. Pozdější války a šarvátky v Evropě kde se to jen hemží desítkami jmen(viz jakákoliv válka v Anglii :-) )už mne tolik nelákají. To ale rozhodně není výtka knize nebo autorovi. I když mám raději knihy které se věnují jen jedné době nebo tématu, tak pro obecný přehled o tom jakými cestami se ubíral ideál rytířství a osoba rytíře v bitvě v průběhu několika staletí nelze nic jiného než celou tuto sérii doporučit.
Pro milovníky historie dané epochy velmi užitečné, protože autor nejen podrobně popisuje průběh a výsledek bitev, ale jejich příčiny, a to v přiměřeně širokém kontextu (takže ve jménech vlastních a šlechtických laik bude pořád mít pořádný zmatek). Mne zaujala hlavně poslední bitva Richarda III. a dobytí Granady. Oceňuji doprovodné mapy a mapky. Redakce jistě dala zabrat, ale neunikla mi chybka, která unikla korektorovi: Gaudalquivir místo Guadalquivir.
Poslední díl opět vynikající. Pro mě byly obzvláště zajímavé tažení Karla Smělého, bitva u Pávie a bitva u Bosworthu, kde padl král Richard. Autor o něm napsal:
"V dějinách lidstva snad neexistuje druhý příklad tak nesmírně překroucené památky člověka jako v případě Richarda III."
Autorovy další knížky
| 2005 |  Meč a kříž |
| 2005 |  Co v učebnicích dějepisu nebylo |
| 2011 | Válka Řeků s Peršany |
| 2006 | Rytířská krev |
| 2013 | Ludvík XIV. - Život, doba a války krále Slunce |
Stále intenzívnejšie presadzovanie sa palných zbraní, či nárast významu pechoty a zmeny v taktike vedenia bitiek nutne priniesli i zmenu postavenia rytiera. Síce si rytier - urodzený šľachtic naďalej zachováva vznešené spoločenské postavenie, na poli bitky jeho dominancia postupne degraduje a s tým ruka v ruke možno hovoriť i o akejsi labutej piesni kurtoáznej kultúry na bojisku. Jiří Kovařík dokázal v poslednom diely svojej veľmi podarenej série skvele túto atmosféru vystihnúť. Opäť musím vyzdvihnúť najmä detailné popisy významných bitiek doplnené o mapky bojísk, ktoré napomáhajú k lepšej predstave. K celkovej atmosfére a pútovosti už tradične prispievajú epické pasáže a oboznámenie s najdôležitejšími protagonistami o ktorých kapitoly pojednávajú.
Tak ako v predošlých komentároch i ja musím pozitívne zdôrazniť kritickosť voči historickým mýtom. Čo viac dodať k výbornému čítaniu? Jiří Kovařík je pre mňa skrátka stávka na istotu, záruka histórie popísanej pútavo, no zároveň nedevalvujúcej a neskresľujúcej fakty.