Souška
David Lukšů , Aleš Palán
Podtitul: Životní a sportovní příběhy hokejisty Jana Suchého Příběh nejlepší českého hokejového obránce všech dob – bojovníka, který nechával na ledě srdce. S Duklou Jihlava se stal sedmkrát mistrem Československa. Jako jediný obránce v historii naší ligy vyhrál kanadské bodování soutěže. Zvítězil v prvních dvou ročnících ankety Zlatá hokejka. Čtyřikrát byl vyhlášen členem all stars sestavy mistrovství světa. O největší úspěch svojí kariéry Jan Suchý přišel. V době své největší slávy zabil v autě spolujezdce, skoro rok strávil ve vězení, a přišel tak o zlato z mistrovství světa v roce 1972. Stejně intenzivně jako hru prožíval Suchý i mimosportovní život. Nikdy – ani před zápasem – se nevzdal piva a cigaret. Otevřeně hovoří o braní zakázaných podpůrných prostředků, prodávání zápasů, pašování zboží za hranice, hazardních karetních hrách a dalších fenoménech, které se rozhodně neslučovaly s prototypem socialistického sportovce přelomu šedesátých a sedmdesátých let. Hráč s číslem 17 šel z průšvihu do průšvihu, ale na ledě zářil a fanoušci ho milovali. Čtenář spolu s ním nahlédne i za skrytou tvář vrcholového sportu, kterou Jan Suchý naprosto otevřeně popisuje.... celý text
Přidat komentář
Pokud se zaměříme na "Souškovo" bodré, nijak nepřikrášlované vyprávění, nemá kniha sebemenší nedostatek. Bohužel její celkové vyznění kazí několik vyslovených historických nesmyslů (například v případě MS 1974 ve Finsku), které by si autoři mohli a měli ohlídat. Zvláště, když jsou ony překroucené údaje snadno dohledatelné.
Hokejista Jan Suchý, obránce světových parametrů vrhající se do střel protivníků, vynikající střelec. Škoda, že nemohl hrát v NHL. Měl jsem to štěstí, že jsem jeho i další skvělé hokejisty vidět na vlastní oči. Jezdil jsem s tátou a kamarádem do Jihlavy i Brna na hokej. Při derby Dukla versus ZKL Brno stadióny praskaly ve švech, Dukla v těch letech přebírala nadvládu nad Kometou. Já fandil Kometě a táta Dukle. Kniha o životě Jana Suchého se mně líbila a jsem rád, že ji mám.
Začátek vypadá slibně a nadějně, ale pak se příběh zúží ve vyprávění veselých historek převážně z vojny, resp. z Dukly. Když čtete čtyřicátou v řadě, už to trochu nudí... Chybí kontext, chybí tah na branku (autorům, ně obránci), chybí toho dost. Škoda, výsledkem je pak poněkud plochý příběh jednoho skvělého hokejisty.
Fakt: představí to Honzu Suchého jako úplně normálního a hodně zlobivého chlapa. Akorát - přijde mi , že to o tom hokeji až tak moc zase není. On rád hrál, ale evidentně to moc nežral. Ale je to vtipné. Nebyl moc na pocity.