Soustružníci lidských duší

28.09.2023

Zásadní kniha nejen pro lidi pohybující se kolem knihoven. Petr Šámal dokázal stručným, jasným, odborným a přesto zábavným stylem popsat snad jednu z nejtemnějších ér československých knihoven, které, jak ukazuje tato publikace, nebyly odtrženy od socio-politických okolností přelomu 40. a 50. let. Kniha pojednává jak o cenzurních seznamech, jejich genezi a reálné aplikaci, ale i o jiných praktikách, které měly prosadit onen jediný možný světonázor, totiž iluzorní běh za lepšími zítřky. Mezi ony praktiky patřily zejména práce se čtenářem, jeho modelování do vzorného a uvědomělého socialistického občana. Knižní ankety, plánovaná četba, hlasité čtení, tuchlovické hnutí, asistovaný výběr ve volném výběru, tj. nikoliv volný výběr knihy, ale výběr pod dozorem s knihy určenými již dopředu, knihy, které prosazovaly marxismus-leninismus. Knižní katalogy měly být taky uspořádány tak, aby si čtenář vybral právě jen ty knihy vyhovující soudobému režimu. Šámalova publikace je ukázkovým příkladem toho, jak se mají psát historické práce, jedná se o systematické uspořádání, a přesto je kniha všechno jiné, než pouhé suché konstatování seznamů knih, které se mohly půjčovat. (Ty seznamy tvoří druhou část publikace, a samozřejmě bez předchozího textu první části, by nebylo tak zábavné se jimi procházet, a zároveň děsivé si je prohlížet, mnoho autorů, které čtu, bych si tenkrát neměl možnost přečíst, viz Graham Green, Jan Čep, Jan Zahradníček, Jaroslav Durych, František Křelina a další). Přesto toto temné téma má i svou světlou stránku, a to, že to byla právě rodina, tato základní jednotka zdravé společnosti, a domácí knihovna, která možná byla nejméně zasažena všemi vnějšími cenzurními okolnostmi. Vesnické prostřední také přeci jenom bylo více imunní vůči vyřazování knih (ostatně proto byl ruralismus komunismem vnímán jako konkurenční ideologie, a knihy z toho okruhu uváděny v cenzurních seznamech). Povinná četba pro všechny knihovníky, a doporučená pro všechny ostatní. Opravuji se! Dokonce možná povinná pro kohokoliv, kdo má zájem o československou minulost. Počkejte! Možná bych měl napsat, že rozhodně nechci nikomu vnucovat svůj čtenářský vkus. No nakonec nedopouštět se nějaké formy cenzury (pokud se v tomto případě o cenzuru jedná, protože pojem cenzury přeci jenom je dosti různě používán) snad není ani možné. Sám jsem si vědom, že cenzuru na základě estetického měřítka provádím dost často, a sám se často přistihnu, že tu a tam prohodím o nějaké knize, že je brak a nepřijde mi to jako něco špatného. Nikomu bych však nebránil takovou knihu číst. Je to podobné, jako by mě někdo bránil koukat na béčkové horory nebo Výměnu manželek. Občas je pořádný brak vlastně docela potřeba.