Sova
Frode Sander Øien
https://www.databazeknih.cz/img/books/54_/546259/bmid_sova.jpg
4
2408
2408
Holger Munch a Mia Krügerová série
< 2. díl >
Smrt přichází na křídlech nočního dravce.
Literatura světová Detektivky, krimi
Vydáno:
2016
,
Plus
Originální název:
Uglen, 2015
Interpreti: Petra Špalková
více info...
Přidat komentář
První díl poslouchán jako audiokniha. Asi za to mohla zčásti i interpretka, ale fakt se mi líbila (a některé nedokonalosti jsem přehlédla opravdu lehce), tak jsem si koupila jako audio i druhý díl a no... Vcelku vzato mě to opět bavilo, zajímavý příběh, dobře rozjeté linky vyšetřování. Jenže bohužel už jsem taky viděla i ty nedokonalosti. Věřím, že má autor talent, píše poutavě, motivace vraha a jeho vykreslení a pohnutky- to vše za mě super.
Ale dost mi tam vadily dvě věci. A to nadužívání "OK" (v audio ještě víc vyniklo, ale OK přežiju to) a Mia. Nedávno jsem doposlouchala Milénium a rozhodně netvrdím, že jde srovnávat Lisbeth s Miou (ač by se mělo jednat o stejný žánr, tak tyhle dvě knihy ani postavy srovnávat prostě nejde). Ale v obou případech autor chtěl, aby čtenář soucítil a pochopil hlavní hrdinku těžce zkoušenou osudem. U Lisbeth Salanderové se to Stiegovi podařilo opravdu bravurně. A možná i proto mi tak moc vadila alkoholička Mia se svým "Pojď, Mio, pojď". Jelikož mám pořád v živé paměti skvěle napsanou postavu Lisbeth. Nějak jsem v Mii nedokázala najít tu skvělou vyšetřovatelku, za kterou ji v knize všichni mají... Působí to na mě tak, jakoby před touto sérií byla ještě jedna série, kde byla Mia opravdu ta skvělá a nadaná detektivka, pak se to podělalo a byl s ní šmitec, jenže autor se rozhodl tuhle postavu po pár letech "oživit", ale to už se úplně nepovedlo.
(SPOILER) Myslím si to jenom já nebo jsou členové týmu často nechápaví. Když se mezi sebou baví, připadá to tak jenom mně… nebo vždycky jeden člen týmu musí vysvětlovat tomu druhému skoro celý případ od začátku, aby pochopil s jakým nápadem ten první přišel. A taky: jako vážně?! – V lese visí anděl – vrah unese vnučku, Sova – vrah unese dceru (trochu jako Hledá se Nemo a Hledá se Dory, ne?) Clonu se ještě chystám číst ale skoro čekám, že teď někdo unese přímo Holgera Muncha (nebo tu jeho bývalou manželku). Vrah byl perfektní (s dobrým příběhem a motivy) ale moc jsem nepobrala ten konec: čí pohřeb že to byl v poslední kapitole? A už jsem alergická na to jak Mia pořád valí to svoje O.K.
První polovina se mi vlekla, pak už to bylo lepší. Jen ta neustále nametená Mia. Čtenář zajisté pochopil, že si ráda přihne, přišlo mi to už přehnané. A ty neustále dotazy. Uff. Závěr byl docela rychlý, tam bych ještě pár stran přidala. Krátké kapitoly byly fajn.
(SPOILER) Samotný příběh se mi líbil, podle mě má autor skvěle propracované pachatele, jejich motivaci a zločiny. Mia, Munch a zbytek vyšetřovacího týmu mi byli sympatičtí stejně jako v prvním díle. Ale co mě na tomhle dílo trochu naštvalo a ubralo na jakékoliv důvěryhodnosti byla zápletka s Miriam. To jako jako vážně? Opravdu by měl někdo takovouhle smůlu dvakrát? Obvykle mám ráda, když jsou detektivové nějak osobně zainteresováni na vyšetřování, ale tohle mi přišlo moc a nesedlo mi to.
Zápletka mě bavila, s tím bych problém neměla. Ale věčně opilá a sjetá Mia mi už lezla na nervy. To má být detektiv s nevídanými kvalitami? Tato troska, která by měla být spíš na léčení? "Pojď Mio, pojď " a já si nejednou při čtení říkala: "Tak už sakra jdi, ať je po všem ". A další detektiv gembler a alkoholik, k tomu Munch, který byl často také nějak mimo... Vskutku zajímavý policejní sbor. Ale možná to je v Norsku normální, co já vím.
v hodně detailech dávám za pravdu "Metle" pode mnou, takovýto "špičkový tým policistů" nemůže fungovat, v tomto to spisovatel přepískl. Nicméně příběh je lépe propracovaný, ucelenější, víc se mi líbil.
Mám radost, kdykoliv objevím spisovatele, který se mi trefuje do vkusu. Leč při množství vycházejících knih je úspěchem i to, když si můžu nějakého autora škrtnout. Sbohem, pane “Samueli Bjørku”, první kniha byla navzdory mouchám fajn, druhou u mne končíte. Případ byl sice poutavý, atmosféra seversky chladná a pochmurná, leč postavy a dialogy mě naprosto vytáčely do vrtule.
Autor je zřejmě sklerotik - nebo má své čtenáře za dementy, neschopné udržet v prostinkých hlavičkách žádnou informaci déle než několik sekund. Proto jsou rozhovory plné: “Co? Cože? Já ti asi nerozumím!”, přičemž takto policejní esa obvykle reagují i na zcela jednoduchá fakta. Následuje opětovné vysvětlování a pro jistotu vzápětí znovu. Tím pádem rovněž tým vyšetřovatelů působí dojmem (nahluchlých) dementů, většinu z nich bych s podobným mentálním výkonem poslala dělat na ulici platfusáky, možná rovnou sbírat odpadky. Unavený šéf jede na nikotinu a odmítá vnímat očividné, počítačový specialista je tak přecitlivělý, že není schopen při převzetí důkazu ani položit základní otázky, další detektiv propadl hazardu a chlastu, "supermozek" Mia je nevyrovnaná, sebelítostivá, ožralá, zfetovaná fňukna, vyrážející do terénu na vlastní pěst a zatajující informace... Všichni jako by byli imrvére deprimovaní, zmatení, pod vlivem, celí žhaví zlikvidovat svůj úsudek, zničit manželství, rozbíjet rodiny. V severských zemích skončily dobré časy nejspíš s dětmi z Bullerbynu, jinak si to neumím vysvětlit.
Do toho levicoví aktivisté, prohnilí boháči a naivní pipiny, ach jo.
Zbytečné, zdlouhavé a ve finále nic neřešící vrtání se v mizérii životů hlavních i vedlejších charakterů mě v “Sově” opruzovalo. Nevím, jestli začínám být na tento jev obecně alergická, snad jde o přechodný stav.
Za zmínku stojí ještě přídavná jména, samozřejmě stále dokola omílaná. Nestačí napsat “dívka”, je třeba pořád zdůrazňovat “patnáctiletá dívka”, "světlovlasá právnička”, “tmavovlasá kolegyně” a tak dále, dokud jsem nezískala na daná slovní spojení naprostou averzi.
Několik motivů bylo hodně dobrých, přesto musím zase jednou s lítostí jít proti spokojenému davu čtenářů a dát za pravdu kritičtějším hlasům. Především za ty iritující, slabomyslné dialogy odstřelím "Sovu" průměrem.
Další skvělá detektivka, která dokáže vtáhnout do děje tak moc, že odložení knihy je nemožné. Tento druhý díl mě neskutečně bavil a knihu jsem přečetla jedním dechem snad za dva dny. Stále nedokážu pochopit, jak to autor mohl takto napínavě vymyslet, zakomponovat mnoho zápletek a ,,slepých uliček vyšetřování''. Takže za mě moc doporučuji přečíst!
Svižný děj, některé věci se zbytečně rozvádějí do podrobností, zatímco u jiných bych uvítala více informací, ale to je jen můj osobní pocit, jinak velmi čtivá kniha, nechybí napětí, trochu tajemna a zajímavý konec, už se těším na Clonu.
Krátké kapitoly, svižný děj, pro mě sympatičtí hlavní vyšetřovatelé a ostatní členové týmu (u kterých bych uvítala větší pohled do soukromí). Jediné co mi vadilo byly dialogy, které občas vypadaly jako kdyby se potkal "hluchý s blbým".
Dej byl velice podobný předchozímu dílu. Možná mě bavil trošku víc. Jen mě tentokrát přišlo,že některé věci zůstaly nedořešené. Ale i tak jsem si knihu přečetla s chutí.
Začíná to pěkně ponuře a tajuplně. Začátek ovšem nehraje žádnou roli v příběhu a zase se vynoří až někdy v poslední čtvrtině. Severští vyšetřovatelé jsou přiměřeně depresivní, ponuří, rozháraní, nestabilní, prostě jsou pojatí civilně, jak už to u severských autorů bývá. Je to taková prevence nápadů stěhovat se do Skandinávie. Vyšetřovací tým a jeho různé stavy a pohnutky, je v textu rozpitván daleko podrobněji, než různí možní pachatelé a jejich motivy, což třeba mně nijak nevadí. Hlavní ženská postava /Mia/ je čím dál lépe vykreslená a i když nemusí být nějak extra sympatická, je prostě pravděpodobné, že když umí toto a zažila tamto, v reálném životě by se prostě chovala přesně takto. Příběh sám je směsicí takových obvyklých bububu a lekání, nicméně jedna z point, řečeno se starou Škopkovou "samou roztažeností už lidi nevědí, kam se vrazit", je sice naznačená lehce a prostor v textu nemá velký, ale je to trefený hřebíček přímo na hlavičku. Závěr je poněkud uspěchaný, ale až ten úplný, jinak až do TÉMĚŘ konce paráda. Úplný konec je zvláštní především tím, že takto zkušení autoři by nemuseli mít až takový problém napsat konec příběhu nějak tak, aby z toho čtenář neměl dojem, že je tlačil termín uzávěrky a dopisovali to honem honem, dvě minuty před odevzdáním.
Oproti prvnímu dílu se mi tenhle díl moc nelíbil. Místy depresivní, ponurý děj. Konec celkem zmatečný.
V polovine cteni Sovy jsem si sla koupit dalsi dil,Clonu.Protoze mne proste sedi styl psani tohoto autora,kratke kapitoly,kazda z pohledu nekoho jineho a na konci se vse prirozene propoji a vam vse docvakne.Elegantni.Takze ja jsem nadmiru spokojena a jsem rada,ze jsem negativni komentare predem necetla.
Moc dobrý nápad, který byl bohužel totálně zabitý příšerně stupidními dialogy a nesympatickými postavami. Mia je jen zoufalá troska na práškách, Curry je ochlasta a Munchova dcera mi těžce drásala nervy a já měla chuť ji profackovat. A samotný Munch, ač je to jedna z hlavních postav, působí úplně prázdně, nevýznamně... Prostě o ničem. A jak už zde bylo řečeno- tohle je prostě tým k ničemu, jak může něco vyřešit?
A hlavní záporák, chytřejší než celý tým vyšetřovatelů se nechá odhalit tak neuvěřitelnou, dokonce přímo školáckou, chybou!
70%
Tolik nechápavých "Cože?" v dialozích si v jedné knize jen tak nepřečtěte. To je na rekord. Mia mi stále nesedí a je s podivem, že tak nesehranný tým něco vyřeší. A myslím, že autor vykradá tak trochu sám sebe.
Ale je to prostě strašně čtivé!
Sympatická dvojice, Mia si trochu napravila reputaci, v prvním díle mi byla zezačátku trochu nesympatická. Četlo se to rychle, zápletka promyšlená, občas trošku vyumělkované rozhovory, ale jinak super čtení.
No, ze začátku jsem si myslela, že se bude děj rozjíždět hodně dlouho. Přišlo mi, že policie dlouho tápe a neví si rady. Každopádně příběh chytil spád a poté už jsem si na malé váhání na začátku ani nevzpomněla. Průběžně začaly přibývat důkazy a vysvětlení. Nakonec jsem otáčela stránky velmi rychle a nemohla jsem se dočkat konce. Ten mě opravdu dostal. Oproti Cloně, měla kniha pomalejší rozjezd ovšem konec ho vyvážil. Jedna z povedenějších krimi knížek, která se dobře četla a napětí mě nutilo číst dál a dál.
Štítky knihy
thrillery norská literatura sérioví vrazi severská krimi norské detektivky Oslo (Norsko)
Skrýt reklamy
Sice slušný nadprůměr, ale na druhou stranu proti první knize této série poněkud sešup. Zbytečné odbočky, které děj zpomalují a spíše jen odvádějí pozornost od hlavní linie příběhu. A postava Mii? Ta snad ani za komentář nestojí.