Spáči
Lorenzo Carcaterra
https://www.databazeknih.cz/img/books/29_/297465/mid_spaci-2AT-297465.png
5
232
232
Pravdivý příběh oddanosti, zrady, vraždy a pomsty.
Přidat komentář
Nejprve jsem viděla film, který mě vážně zaujal.
Po zjištění, že je natočen podle knižní předlohy, jsem hned knihu sehnala.
Zpočátku jsem byla trošku zklamaná, ale kniha se rozjela a opět mě dostala - stejně, jako film.
Dobře napsaná....
Zřejmě se můžu pokládat za "duševní masochistku", neb se k této knize vracím opakovaně a ono, i film jsem kdysi zhlédla... A pokaždé je to stejné, stejný pocit. Pocit, jako když si před sebe dáte lahev nepančované pálenky. S každou kapitolou, lokem se vám od určitého momentu sevře hrdlo, pálí - bolí vás, pak se vám zalesknou oči a vy namáhavě polknete, ale není vám pomoci, pokračujete v tom dál a dál, až na samé dno, dno lahve - knihy. A stejně tak, jak po dopití lahve, tak i po vykonání pomsty..., se nedostaví, ten vytoužený pocit úlevy... O tom se přesvědčí i hlavní postavy, tohoto strhujícího příběhu, od Lorenza Carcaterra.
Spáči, do mé knihovny už léta patří a rozhodně mě nikdy při čtení neuspali. Naopak, vždy silně probrali - donutili zamyslet se nad byrokracií...
Kniha je rozdělena na 3 hlavní části, což dává možnost hodnotit každou zvlášť. Nejdřív se seznámíme s hlavními hrdiny a jejich životem. Abychom viděli transformaci postav, tato část tu nemohla chybět, ocenila bych ji však kratší. Místy jsem se nudila. Navíc se tu začalo objevovat něco, čemu říkám žhavení, kdy autor píše stylem "to jsme ještě nevěděli, že nás čeká něco horšího". Připravuje čtenáře na nacházející události, místo aby jim dal nečekanou facku. Tohle se děje napříč celým příběhem, vždy mi to kazí zážitek z četby.
Druhá část knihy je surová, drsná, smutná. Nechápete, jak můžou být lidé vůči jiným takoví.
Závěr mě bavil nejvíc. Byla jsem zvědavá, jak se vše rozmotá, i když jsem měla pocit, že to bylo hodně o haluzi.
Protože jsem kdysi viděla film, věděla jsem, že mě čeká neveselý příběh.
Zpočátku jsem byla zklamaná. Podle mého názoru je zhruba první třetina románu poněkud nudná. Do čtení jsem se musela nutit. Nebavilo mě číst o lumpárnách hochů sice z rozvrácených rodin, ale moje sympatie si nezískali. Myslím si, že kdyby autor tuto část zkrátil, knize by to prospělo.
Pak přišel zvrat - jak v osudech chlapců, tak v mém vztahu ke knize. Často jsem se musela z hluboka vydýchat, abych mohla číst dál. Brutální, pro silné povahy.
Jeden z chlapců (vypravěč tohoto příběhu) rád četl román Hrabě Monte Christo. Stejně jako Edmond Dantès ani hrdinové této knihy svůj klid v duši po vykonání pomsty nenašli.
Skutečný příběh z konce 60. let o tom, jak jedna malá chyba nenávratně ovlivnila životy čtyř obyčejných, nevinných kluků. Příběh o tom, že přátelství dokáže překonat věky, ale také o tom, že pomsta nemusí vždy přinést klid a odpuštění. Některé rány a křivdy se už nikdy nezhojí. A šrámy na duši bývají nejhlubší.
"Někdy si myslím, že šťastní jsou ti spáči, kteří již zemřeli. Nemusí totiž žít se svými vzpomínkami. Už nemají žádné špatné sny."
Bez přehánění ...jedna z nejlepších knih, jaké jsem kdy četla a už je to hodně dávno. Teď po letech podruhé s velkou radostí díky tomu, že se mi ji podařilo koupit do čtečky. Vynikající záležitost s excelentním filmovým zpracováním.
Na jednu stranu se to hrozne tezko hodnoti v tom smyslu, ze autor popisuje to, co ve skutecnosti zazil.
Chytlo me to od zacatku do konce; v te prvni casti jsem se dokazala v predstavach dokonale prenest do Pekelne kuchyne.
A pak se najednou stala osudova chyba, ktera ctyrem kamaradum zmenila od zakladu zivot; ale ne jenom docasne, zmenila jim zivot a je same navzdy.
Docela by me zajimalo jak by vypadal jejich zivot kdyby tim napravnym zarizenim neprosli. Poznamenalo je to natolik, ze se z tech dvou pak stali zlocinci? Nebo by se to stalo i tak? Vydrzelo by jejich pratelstvi kdyby je nespojovalo to, cim si prosli?
Přesně jak je uvedeno na přebalu knihy: příběh oddanosti, zrady, vraždy a pomsty. Tak silné pouto přátelství se dnes už jen tak nevidí.
Famózní kniha. Už jsem ji sice kdysi četl a dokonce viděl i film. Přesto mě znovu uchvátila. Jak zdánlivě nevinný vtip změní několika lidem život. Přemýšlím, co napsat. Co mě na té knize fascinovalo a proč bych ji doporučil ke čtení.
Děti dělají lumpárny. Jsou schopné páchat i zločiny. Dospělí to samé. Společnost si vytvořila systém, jak se s tím vypořádat. Je bohužel nezbytný. Ale pokud tento nápravný systém páchá ještě větší zvěrstva, nežli jsou schopní samotní zločinci – je něco špatně. Bohužel žádný systém neumí vymýtit zlo, které si člověk nosí sám v sobě.
Je důležité, aby se podobné příběhy dostaly za zdi podobných zařízení. Je potřeba o nich mluvit a je potřeba je řešit. Hrdinové této knihy to řeší po svém. Jako čtenář jsem jim samozřejmě fandil. Ale všichni víme, že tyto věci musíme vyřešit jinak. A v každém případě – je absolutně nutné, aby každý začal sám u sebe.
Ale dosti mudrování. Knihu si přečtěte a názor si udělejte svůj
(SPOILER)
Knihu jsem přečetla v rychlém tempu, protože je to napínavý příběh. A pak jsem se zamyslela nad tím, jak autor své čtenáře zmanipuloval.
V tom příběhu nezvítězila spravedlnost a vítězství „spravedlivé pomsty“ při bližším pohledu zanechává hořkou pachuť. Neutkalo se dobro se zlem, ale dvě zla. Lidé, kteří v příběhu hrají sympatickou roli, porušili etický kodex svých profesí, zmanipulovali soudní proces, a – což mělo být to nejmenší, ale nad čím jsem zatínala pěsti už při četbě – znemožnili svědkyni, která říkala „pravdu, nic než pravdu, k čemuž jí dopomáhej Bůh.“
Kniha má tři části, které by se daly nazvat Pekelná kuchyně, Polepšovna a Pomsta.
První, nejdelší část je (soudě podle čtenářských hodnocení) pokládaná za „idylickou“. Život v Pekelné kuchyni je má, „tvrdá, ale spravedlivá“ pravidla. Ta pravidla by se dala spíše charakterizovat jako kmenová. Obyvatelé se živí krádežemi, podvody a falešnou hrou v karty, ale svoje zločiny páchají vždycky mimo čtvrť. Podvádějí i lékaři, kteří vykazují zdravotní pojišťovně falešné diagnózy a neprovedenou léčbu. Když ale do pekelné kuchyně zabrousil někdo cizí s nekalými úmysly, musí počítat s nejhorším. Místní lidé i vraždí, ale vždycky ze „spravedlivých důvod“. Nebo v rámci vlastní rodiny, když se domácí násilí trochu zvrtne.
Tedy spíš než idyla romantický obrázek „čestných zlodějů“, který má svůj východní protějšek v Sibiřské výchově Nikolaje Lilina, a jehož verze adaptovaná na malé české poměry je v Hříšných lidech města pražského a v povídkách Karla Čapka.
Co se týká dětských hrdinů, čtyř nerozlučných kamarádů, jejich „veselé“ kousky nejsou tak nevinné, jak to opět chápou čtenáři. Kluci kradou jako straky, ale vždycky mimo čtvrt. „Vlastním“ by nevzali nic, na cizích zřejmě nezáleží a malí zlodějíčci se patrně cítí v právu. Z této mentality se také zrodil onen hloupý vtip, který se chlapcům stál osudným. Obchodník s párky v rohlíku, který se před nimi snaží chránit svůj majetek, si přece zaslouží vytrestat…
V knize se tolikrát zdůrazňuje, že tato událost změnila život hrdinů, že čtenář nepomyslí na to, že by se časem hoši dostali do institucionální péče tak jako tak.
Druhá část naopak představuje čiré zlo. Wilkinsonův chlapecký domov je instituce, kde jsou chovanci týráni, znásilňováni i zabíjeni. Ve srovnání s tímto „domovem“ se americké věznice pro dospělé jeví jako ozdravovny. Nu, podle skandálů, které byly odhaleny ve 21.století, je možné, že se všechny popisované události staly. Ale ne v jednom ústavu, ne během jednoho roku, ne jedné čtveřici chlapců, a nespáchala ji čtveřice dozorců. Spíš během desítek let v desítce ústavů.
Proč by si ale autor vymýšlel, že byl obětí takto brutálního zneužívání? – Kvůli třetí části.
Protože má-li čtenář sympatizovat se skupinou lidí, kteří pomohou dvěma zabijákům vyváznout bez trestu (a dostat se na svobodu a zabíjet dál), musí k tomu dostat pořádně silný důvod. Stejně silný důvod by museli musela mít Pekelná kuchyně, aby se v té záležitosti angažovala. Bití by nestačilo. (Zvláště ne Pekelné kuchyni) Přidejte další sadistické týrání. Přidejte znásilnění (množné číslo). Přidejte svatokrádež chlapec se při znásilňování nucen se modlit).
Lorenzo Carcaterrra měl opravdu traumatické dětství, které vylíčil ve své prvotině A Safe Place: The True Story of a Father, a Son, a Murder. „Murder“ v názvu je skutek, kterého se dopustil jeho otec na své první manželce. (Odseděl si za to sedm let, takže soud spíše klasifikoval skutek mírněji než vraždu). Pravdivost této knihy žádné pochybnosti nevzbudila, protože podle novinové zprávy z roku 1946 byl skutečně devětadvacetiletý Mario Carcaterra odsouzen za zabití své manželky. Lorenzo Carcaterra tvrdí, že mu otec umírající ve věku 71 let na rakovinu dovolil napsat knihu o této záležitosti a vydělat milión dolarů. (Podle My Heritage Mario Carcaterra zemřel v roce 2011 ve věku 94 let.) Nutno poznamenat, že tato autobiografická kniha není konzistentní se Spáči, žádný pobyt v polepšovně v ní nefiguruje a v letech, která tam měl Lorenzo strávit, zažíval jiné události.
Ďábel mi nabízí myšlenku, že mohl být obětí pohlavního zneužívání, ale ne zrovna od dozorců v polepšovně…
Do Zajímavostí dávám odkaz za předled argumentů pro a proti autentičnosti knihy.
Tato kniha se stala mou srdeční záležitostí. Těším se, až si ji v budoucnu přečtu znova.
Viděla jsem i film s výborným hereckým obsazením, ale kniha mi přišla více procítěná, zejména svědecká výpověď otce Bobbyho.
Doporučuji.
Výborné a napínavé ..takové od kterého se neodtrhnete a v některých částech máte pocit , že musíte křičet ...uaaaa moc dobře napsáno .. opravdu doporučuji
Musím se přiznat, že jsem nic závratného od této knížky neočekávala, ale hned od počátku mě upoutala a každou kapitolu jsem četla se stále větším zaujetím. Vyprávění ¨Shakese¨ o něm a jeho třech nerozlučných kamarádech, kteří udělají v mladickém rozpoložení osudnou chybu, jenž poznamená celý jejich život, mě vtáhlo do světa přísných pravidel a nemilosrdného zákoutí.
Jedna klukovská chyba, která nerozlučným kamarádům změní život. Jakýkoliv zločin, páchaný na slabších a bezmocných je neodpustitelný a kluci se s tímto ponížením a utrpením vypořádali po svém.
Zpocatku usmevny pribeh ctyr kamaradu plny legracek a klukovin, ktery se behem chvile tragicky zmeni. Jak jiz bylo v komentarich zmineno, je to narocne cteni a dle meho nazoru brutalnejsi nez filmove zpracovani.
Príbeh o štyroch kamarátoch ktorí boli každý iný a spolu tvorili dokonalú " pevnosť " zvanú priateľstvo na život a na smrť. Kniha je rozdelená do troch častí a viem si predstaviť každú časť ako samostatnú knihu. Prvá kniha nás oboznamuje s "Pekelnou kuchyňou " čo je chudobná časť New Yorku kde prežívame strasti a slasti ľudí silne lapených v sociálne nespravodlivej pasci kapitalistickej spoločnosti. Táto časť knihy je pomerne veselá, svetlá a plná síce ťažkého skúšania životom ale na druhej strane prináša tvrdú školu chlapcom ktorí napriek tomu si užívajú slobodu a voľnosť v rámci ich priateľstva.
Ulica ktorá má svoje drsné ale spravodlivé pravidlá, prežívajú rôzne veselé aj neveselé príhody. Spoznáme rodiny z ktorých pochádzajú a nie je to nikdy nič idylické. Ochrannú ruku nad nimi drží kňaz Bobby ktorý vie,že chlapci aj keď nezbedníci, majú dobré srdcia. Prvé malé kšefty s miestnym podsvetím...v tejto časti ich ale tragická nedbalosť privedie do druhej časti ktorá má od idyly veľmi ďaleko. Chlapci sú umiestnení do nápravného zariadenia ktoré má " nápravne " len vo svojom názve. Zlomenie tela a ducha mladých v podstate ešte detí je otázka pár dní. Nebudem tu rozpisovať všetky detaily hrôz ktoré postretnú našu štvoricu. Človek vydrží veľa ale zlomený duch ostane poznačený natrvalo. Posledná časť knihy je veľmi dôležitá keďže sa uzavrie všetko zlé aj dobré...nedá sa to napísať bez prezrádzania deja a preto uvádzam,že všetci protagonisti príbehu nájdu v ich živote následky za čo mohli aj za čo nemohli. Kniha je napísaná fenomenálne a všetky opisy sú vierohodné a autorovi nechýba cit pre dramatično ani pre reálne zobrazenie spoločnosti ktorá je krutá a ľahostajná. Autor síce uvádza príbeh ako autentický a seba kladie na miesto jedného zo štvorice chlapcov ale následné vyšetrovanie úradov USA nenašlo ani len podobný prípad v dejinách justície. Nemení to nič na tom,že táto kniha je špička medzi drámami a budete veľmi znepokojený ako je bravúrne napísaná. Filmové spracovanie je síce obstojné ale je to len slabý odvar knihy.
Silně emotivní, brutální, smutné čtení, tohle všechno kniha "Spáči" obsahuje.
Příběh čtyř nerozlučných kamarádu ... jedna nerozvážnost, hloupá lumpárna, která vyústila v tragédii, určitě doporučuji, je to ale náročné čtení.
Teda jak to, že se ke mně tato kniha dostala tak pozdě? Dokonce ani film jsem viděla až po přečtení, hrůzy které si občas někteří lidé musejí vytrpět jsou šílené, nejhorší je, že podobné věci se stále stávají.
Sám příběh je dosti drsný, dobře sepsaný. Mnoho čtenářů nad osudem těch chlapců zaplakalo, když však hledali nějaké stopy jejich SKUTEČNÉHO příběhu, docela nic se nenašlo. Ani stopa po tom procesu s pomstychtivými vrahy… Koneckonců autor se přiznal, že se dopustil zbeletrizování celé kauzy, těžko říct, jak mnoho si vycucal z prstu. Příběh vypráví osobně. Je dojemné, jak jsou tito zlodějíčci a lumpové šlechetní. Trochu nudné přes tu otřesnou story. Ale jako Young adult dobré...