Spalovač mrtvol
Ladislav Fuks
https://www.databazeknih.cz/img/books/14_/145477/bmid_spalovac-mrtvol-Na5-145477.jpg
4
4755
4755
Slavný příběh o spalovači mrtvol, podivínském Karlu Kopfrkinglovi, je podobenstvím o patologickém vývoji malého člověka k přijetí zla. Filmové zpracování z roku 1968 patří ke zlatému fondu české kinematografie.
Přidat komentář
Tak tohle byl absolutní čtenářský zážitek. Už jen to že jsem měl k tomu audioknihu namluvenou Lukášem Hlavicou, tak to mělo tu správnou atmosféru. Knihu jsem znal, ale myslel jsem že to bude o úplně něčem jiném, třeba o popisu krematoria (to je zde také, ovšem není to hlavní téma) a jeho pracovníkovi a jeho slastech a strastech v této práci. První kapitoly moc na sebe nenavazovaly, ale potom se příběh nádherně rozvíjel a konec mě doopravdy překvapil, stejně jako asi 97% čtenářů co tady napsali recenze. Najednou z milého chlápka Kopfrkingla, který nekouří a nepije, (na začátku se mi zdál hodně sympatický) se stala zmanipulovaná zrůda... Chápu proč je to horor, ale na začátku mi to zavánělo komedií ale na konci jsem zjistil, co tato komedie ve skutečnosti skrývala. Není co dodat, asi jedna z nejlepších knih co jsem v životě četl...
Přiznávám se, že film s Rudolfem Hrušínským jsem, až na nějaké ukázky, snad nikdy neviděla, což určitě napravím. Zlákala mě ale audiokniha namluvená Lukášem Hlavicou. Zpočátku mě trošku rušila určitá repetitivnost textu, ale i to mělo svůj účel. Nelze než souhlasit s komentáři ostatních čtenářů, že jde o studii pokřiveného a narcistního člověka v podmínkách hrůzné ideologie. Doufám, že je to v dnešní době na střední škole povinná četba, protože tohle by si měl přečíst každý...
Popravdě jsem to nečekala, protože film Spalovač mrtvol je top tier, ale... knížka je ještě mnohem lepší. Ostatní komentáře už to podstatné shrnuly, takže místo toho vypíchnu dvě věci, které moc často nezaznívají: Spalovač mrtvol je ukázková psychologická studie narcistní osobnosti (zesílená kontextem doby) a pan Kopfrkingl je ukázkový nespolehlivý vypravěč. Myslete na to, až budete číst, a buďte u toho fakt pozorní (protože Fuks je v psaní maximálně úsporný).
Spalovač mrtvol je novela Ladislava Fukse. Jedná se o hororovou černou komedii a musím uznat, že je hodně “hustá “. Film je díky Rudolfu Hrušínskému nezapomenutelný.
Toto dielo je legendárne. Myslím, že sa v Česku alebo na Slovensku nenájde knihomoľ, ktorý by o ňom minimálne nepočul. Preslávilo sa aj vďaka známemu filmovému spracovaniu. Nápad konečne sa s ním osobne zoznámiť prišiel spontánne, keď na mňa vyskočila audiokniha z edície Mistři slova, keď som hľadal nejakú audioknihu na jeseň. Spalovač mrtvol je na jeseň ako stvorený. Točí sa síce okolo nacistickej ideológie, ale obsahuje hororové prvky. Je to kniha o účinku vymývania mozgov, je to kniha o tom, koľko zla môže napáchať, keď má niekto pocit nadradenosti a o deštruktívnej sile moci. Je to psycho, ale aby som bol celkom úprimný, zo začiatku sa mi to vôbec nepáčilo. Možno keby som knihu čítal fyzicky, tak ju dokonca odložím. Relatívne dlhú dobu mi to prišlo také o všetkom a o ničom. Nudil som sa. Postupne, veľmi nenápadne, to však začalo naberať na sile. Nepovedal by som, že je záver vyložene šokujúci, ono človek tak nejak začne tušiť kam to smeruje, ale je silný. Pán Táborský knihu nahovoril skutočne majstrovsky. Spalovač mrtvol sa síce nezaradí medzi moje najobľúbenejšie klasiky, ale rozhodne stojí za prečítanie. Odporúčam!
Spalovač mrtvol je klasický kousek, který se uvádí jak na základní, tak i na střední škole. O to víc je pozoruhodné, že mě do dnešního dne míjel jak film, tak i kniha. Jediné, co jsem vydoloval z paměti byl úryvek z ?čítanky? a jméno Kopfrkingl z nějakých rozborů na SŠ.
Dnes jsem si řekl, že dám této knížce šanci. K podzimním ranním mlhám a brzkým tmám to pěkně sedí. Člověk tu těžkou četbu vnímá při ranní cestě busem tak trochu jinak.
Kniha se mi četla docela dobře. Až mrazivě je zde popsán přerod z normálního občana na zrůdu s vymytým mozkem. Ze začátku jsem měl problém se do knihu dostat, ale počínaje návštěvou panoptika jsem se se stylem psaní autora +- vyrovnal. Jediné, co mi zde trochu vadilo byly ?humorné? pasáže ve stylu "Seš blbá, nejseš tam, seš tady...". Trochu mi do jinak výborné knihy nezapadaly.
Smekám před vylíčením daných scén a jazykem, jímž je kniha psána. Jak jsem již výše zmínil, opravdu z toho až mrazí a člověk se od toho nemůže odtrhnout. Konec mohl být možná trochu více rozveden, psát by ostatně pořád bylo o čem. I tak to byl ovšem neopakovatelný zážitek.
Po dočtení knihy jsem musel zkusit i film, abych to měl z jedné vody načisto. I přes úžasný herecký výkon p. Hrušínského a výborně obsazeného Menšíka především kvůli osekanému ději dávám přednost knize.
4,5/5 Určitě stojí za přečtení.
Překvapilo mě, jak dobře je tahle kniha napsaná, jak lehce se čte. Přestože jsem ten příběh znala z filmového zpracování, jazyk, který spisovatel použil, dal tomu zážitku nový rozměr.
Mrazivé, manipulativní, psychopatické, morbidní. V líbivých větách je ukryto zlo, které se postupně prodírá na povrch.
"Loučím se s tebou, Nebeská, jako ředitel krematoria i jako tvůj milující manžel..."
Ach, Lakmé, ty jsi dopadla...
Film jsem neviděla, tak jsem vůbec netušila, co mám čekat. Začátek byl takový nemastný neslaný, to bylo samé - nebeská, blažená, nejsladší, nadoblačná..., ale postupně jsem cítila jakousi úzkost a pak přišla ta věta: "Co abych tě, drahá, oběsil?" Nu, docela silné kafe. Byť se na zfilmované knihy nedívám, tady asi udělám výjimku.
„Jediné, co v životě je jisté, je smrt.
Poslouchala jsem jako audioknihu. Pan Táborský ho skvěle namluvil. Karl Kopfrkingl, zaměstnanec pražského krematoria, které bere své povolání jako poslání, mi byl nesympatický už od začátku a postupem času jsem na něj dostala averzi až to vygradovalo úplně, k samému konci.
Například své členy rodiny oslovoval nebeští nebo podobně. Má nebeská nebo něžná, drahá, čarokrásná řekla a udělala tamto. V zásadě je kniha slizký, fádní text plný popisů, při kterém jsem trpěla a byla ráda, že už je konec.
Zajímalo by mě kolikrát se v knize vyskytuje jeho jméno “Kopfrkingl, protože mi přijde, že to bylo snad v každé druhé větě.
A už chápu, proč je řazen mezi horory, za poslech jsem ráda, ale už nikdy více.
(SPOILER) I když byla knížka mezi povinnou četbou, jsem ráda, že jsem ji přečetla až teď, kdy si dokážu věci mnohem lépe propojit a pochopit. Nicméně to, že příběh ve mně vzbuzuje odpor z jednání člověka k jeho rodině a přátelům, zůstává. Opravdu nepředstavitelné, jak se může někdo zbavit svých blízkých s takovou lehkostí pod vlivem manipulace a vidinou šťastného lidstva bez utrpení...
Tato novela byla mou povinnou četbou k maturitě. Před revolucí bylo toto dílo zakázané, a po převratu jsme ho museli číst, i když toto téma pro nás studenty bylo velmi odporné. Nyní jsem si připomněla tento morbidní titul v aknize, velmi těžké čtení a hodně emotivní. Spisovatel zachytil na postavě Karla Kopfrkingla přeměnu člověka a to v chování, jednání a myšlení v období těsně před válkou a po okupaci. Pan Karekl K. je členem měšťácké rodiny a zaměstnanec strašnického krematoria. Je pro mě nepochopitelné, jak se zachová ke své rodině, ke svým příbuzným a známým jen kvůli svému postavení.
Tato kniha se mě hodně těžce hodnotí. Jde o děsivé vybarvení člověka který na začátku příběhu působí jako neškodný podivín který se před očima čtenářů mění v lidskou zrůdu která je schopna všeho. Pravdou je že autor dokázal napsat silný příběh který chvílemi člověku nahání husí kůži. Tento příběh odhaluje neuvěřitelný hnus kterého je člověk schopen kvůli kariéře a záchraně vlastního života.
Drsná novela o tom, jak může člověk propadnout vlivu jiného člověka a začít likvidovat vlastní rodinu a přátele a ještě si u toho myslet, že činí dobro.
Po čase jsem si tenhle výrazný a nesmrtelný román připomenul. Spousta nezapomenutelných a kultovních hlášek, černý humor, nebezpečná doba, temné prostředí krematoria a pan Kopfrkingl balancující nějakou dobu nad propastí šílenství než..... Nemohu se ubránit porovnání s filmem z roku 1968, ten považují za lepší, ale bez předlohy by nevznikl.
Citace: "Vidíte to, pane Kopfrkingl," hořekoval ve vrátnici a strkal panu Kopfrkinglovi pod oči jakousi zasklenou vitrínku, "vidíte to? Tady na těch papírových čtverečcích jsou nalepené mouchy. Tady ty se jmenují banánové čili drosophily, hmyz dvoukřídlý, pane Kopfrkingl, zkoušejí na nich dědičnost. Tahle, pane Kopfrkingl," pan Fenek ukázal dlouhým nehtem na malíčku, "má dvě stě druhů a tahle se jmenuje drosophila funebris. Nechtěl byste tu vitrínku? Dal bych vám ji, pane Kopfrkingl, lacino. Za špetku..." pan Fenek ztišil hlas a pozdvihl své zaslzené oči, "za špetku morfia..."
"Z prachu jsme vzešli, prach jsme a v prach se obrátíme. Před námi je tma a po nás je tma, ten život je jen chvilka mezi dvojím temným nekonečnem."
Velice zajímavá, děsivá, ale zároveň podivně humoristicky napsaná kniha!
Podle mého jedna z nejlepších knih klasické české literatury. Snoubí se zde bizární způsob vyprávění a tragičnost doby, o které je vyprávěno.
Hlavní hrdina, pan Kopfrkingl, je podle mě jedna z nejvýraznějších postav české literatury. Zrůdnost jeho myšlení a chování téměř není znát. Přitom, jak je uvedeno ve skvělém doslov knihy, hlavní hrdina jeví známky přímo patologické povahy.
Kniha vzbuzuje otázku, zda by pan Kopfrkingl byl takový, jaký byl, i v jiné době. Zda byl tak krutý ze své vlastní povahy nebo to bylo povahou společnosti? Opravdu by se někdo dokázal zachovat ke své rodině takovým způsobem?
Nevím, a nechci nad tím ani přemýšlet. Stačí se zamyslet při četbě samotné. Je to každopádně zážitek.
Film jsem neviděl, ale okrajově jsem věděl, o čem kniha je. Bohužel mi to nesedlo, na prvních 70 stranách se toho děje pramálo. Přemlouval jsem se, abych četl dál. V moment, kdy se Karl začne seznamovat s nacismem, začíná být i příběh čtivější. Přerodu Karla v zapáleného nácka by možná slušelo podrobnější rozepsání jeho motivů, autor spíš naznačuje a zdaleka ne vše je jasně vyřčené, což byl asi účel. Kopfrkinkgl mě docela vytáčel tím svým neustálým mudrováním, nedivím se, že pan Dvořák kouřil jednu za druhou, když to musel pořád poslouchat. :)
Štítky knihy
druhá světová válka (1939–1945) nacismus zfilmováno česká literatura kolaborace antisemitismus první republika, 1918-1938 ideologie krematoria Protektorát Čechy a MoravaAutorovy další knížky
| 2017 |  Spalovač mrtvol |
| 1985 | Pan Theodor Mundstock |
| 2004 | Myši Natálie Mooshabrové |
| 1975 | Příběh kriminálního rady |
| 1978 | Variace pro temnou strunu |
Toto je jedna z mála knih z období druhé světové války, které znám, jejíž příběh je důstojný, poutavý a velmi znepokojivý. Příběhů (ve filmech i knihách), které se snaží neustále recyklovat, jak špatný byl nacismus, mám plné zuby, protože jsou nesympatické a neosloví, naopak spíše celkově odpudí až do takové míry, že se člověk ani nechce zabývat zpracovaným tématem. Spalovač mrtvol je zářný opak vyprávějící zmíněné hrůzy v poetickém kontrastu. Kdybych měl zmínit, jaká část knihy mi přišla nejstrašnější, neřekl bych Kopfrkinglovy vraždy, ač jsou chladnokrevné a ikonické, ale scéna u synagogy, když se Kopfrkingl přestrojil za Žida. Vždyť už vůbec myšlenka, že se může člověk za něj převléknout, je ve své podstatě strašlivá; převlékáme se přeci za příšery a zvířata, pokud nejde o konkrétní charaktery. Fuksův styl psaní působí zvláštně - promluvy i výstupy postav se periodicky opakují a přesto se v kontextu děje mění jejich význam. Kniha i film byly výborné.