Spalovač mrtvol
Ladislav Fuks
https://www.databazeknih.cz/img/books/34_/34610/bmid_spalovac-mrtvol-34g-34610.png
4
4697
4697
Psychologický hororový román o pracovníku krematoria Karlu Kopfrkinglovi, z něhož se částečně vlivem nacistické ideologie, částečně tím, že byl ovlivněn orientální filosofií, stává maniak. Jde vidět, jak postupem děje se stává z člověka, který nadevše miluje svoji rodinu, bezcitný vrah, který propadl určité ideologii. Kniha byla zfilmována roku 1967 Jurajem Herzem v hlavní roli s Rudolfem Hrušínským.... celý text
Přidat komentář
Spalovač mrtvol je klasický kousek, který se uvádí jak na základní, tak i na střední škole. O to víc je pozoruhodné, že mě do dnešního dne míjel jak film, tak i kniha. Jediné, co jsem vydoloval z paměti byl úryvek z ?čítanky? a jméno Kopfrkingl z nějakých rozborů na SŠ.
Dnes jsem si řekl, že dám této knížce šanci. K podzimním ranním mlhám a brzkým tmám to pěkně sedí. Člověk tu těžkou četbu vnímá při ranní cestě busem tak trochu jinak.
Kniha se mi četla docela dobře. Až mrazivě je zde popsán přerod z normálního občana na zrůdu s vymytým mozkem. Ze začátku jsem měl problém se do knihu dostat, ale počínaje návštěvou panoptika jsem se se stylem psaní autora +- vyrovnal. Jediné, co mi zde trochu vadilo byly ?humorné? pasáže ve stylu "Seš blbá, nejseš tam, seš tady...". Trochu mi do jinak výborné knihy nezapadaly.
Smekám před vylíčením daných scén a jazykem, jímž je kniha psána. Jak jsem již výše zmínil, opravdu z toho až mrazí a člověk se od toho nemůže odtrhnout. Konec mohl být možná trochu více rozveden, psát by ostatně pořád bylo o čem. I tak to byl ovšem neopakovatelný zážitek.
Po dočtení knihy jsem musel zkusit i film, abych to měl z jedné vody načisto. I přes úžasný herecký výkon p. Hrušínského a výborně obsazeného Menšíka především kvůli osekanému ději dávám přednost knize.
4/5 Určitě stojí za přečtení.
Překvapilo mě, jak dobře je tahle kniha napsaná, jak lehce se čte. Přestože jsem ten příběh znala z filmového zpracování, jazyk, který spisovatel použil, dal tomu zážitku nový rozměr.
Mrazivé, manipulativní, psychopatické, morbidní. V líbivých větách je ukryto zlo, které se postupně prodírá na povrch.
"Loučím se s tebou, Nebeská, jako ředitel krematoria i jako tvůj milující manžel..."
Ach, Lakmé, ty jsi dopadla...
Film jsem neviděla, tak jsem vůbec netušila, co mám čekat. Začátek byl takový nemastný neslaný, to bylo samé - nebeská, blažená, nejsladší, nadoblačná..., ale postupně jsem cítila jakousi úzkost a pak přišla ta věta: "Co abych tě, drahá, oběsil?" Nu, docela silné kafe. Byť se na zfilmované knihy nedívám, tady asi udělám výjimku.
„Jediné, co v životě je jisté, je smrt.
Poslouchala jsem jako audioknihu. Pan Táborský ho skvěle namluvil. Karl Kopfrkingl, zaměstnanec pražského krematoria, které bere své povolání jako poslání, mi byl nesympatický už od začátku a postupem času jsem na něj dostala averzi až to vygradovalo úplně, k samému konci.
Například své členy rodiny oslovoval nebeští nebo podobně. Má nebeská nebo něžná, drahá, čarokrásná řekla a udělala tamto. V zásadě je kniha slizký, fádní text plný popisů, při kterém jsem trpěla a byla ráda, že už je konec.
Zajímalo by mě kolikrát se v knize vyskytuje jeho jméno “Kopfrkingl, protože mi přijde, že to bylo snad v každé druhé větě.
A už chápu, proč je řazen mezi horory, za poslech jsem ráda, ale už nikdy více.
(SPOILER) I když byla knížka mezi povinnou četbou, jsem ráda, že jsem ji přečetla až teď, kdy si dokážu věci mnohem lépe propojit a pochopit. Nicméně to, že příběh ve mně vzbuzuje odpor z jednání člověka k jeho rodině a přátelům, zůstává. Opravdu nepředstavitelné, jak se může někdo zbavit svých blízkých s takovou lehkostí pod vlivem manipulace a vidinou šťastného lidstva bez utrpení...
Tato novela byla mou povinnou četbou k maturitě. Před revolucí bylo toto dílo zakázané, a po převratu jsme ho museli číst, i když toto téma pro nás studenty bylo velmi odporné. Nyní jsem si připomněla tento morbidní titul v aknize, velmi těžké čtení a hodně emotivní. Spisovatel zachytil na postavě Karla Kopfrkingla přeměnu člověka a to v chování, jednání a myšlení v období těsně před válkou a po okupaci. Pan Karekl K. je členem měšťácké rodiny a zaměstnanec strašnického krematoria. Je pro mě nepochopitelné, jak se zachová ke své rodině, ke svým příbuzným a známým jen kvůli svému postavení.
Tato kniha se mě hodně těžce hodnotí. Jde o děsivé vybarvení člověka který na začátku příběhu působí jako neškodný podivín který se před očima čtenářů mění v lidskou zrůdu která je schopna všeho. Pravdou je že autor dokázal napsat silný příběh který chvílemi člověku nahání husí kůži. Tento příběh odhaluje neuvěřitelný hnus kterého je člověk schopen kvůli kariéře a záchraně vlastního života.
Drsná novela o tom, jak může člověk propadnout vlivu jiného člověka a začít likvidovat vlastní rodinu a přátele a ještě si u toho myslet, že činí dobro.
Po čase jsem si tenhle výrazný a nesmrtelný román připomenul. Spousta nezapomenutelných a kultovních hlášek, černý humor, nebezpečná doba, temné prostředí krematoria a pan Kopfrkingl balancující nějakou dobu nad propastí šílenství než..... Nemohu se ubránit porovnání s filmem z roku 1968, ten považují za lepší, ale bez předlohy by nevznikl.
Citace: "Vidíte to, pane Kopfrkingl," hořekoval ve vrátnici a strkal panu Kopfrkinglovi pod oči jakousi zasklenou vitrínku, "vidíte to? Tady na těch papírových čtverečcích jsou nalepené mouchy. Tady ty se jmenují banánové čili drosophily, hmyz dvoukřídlý, pane Kopfrkingl, zkoušejí na nich dědičnost. Tahle, pane Kopfrkingl," pan Fenek ukázal dlouhým nehtem na malíčku, "má dvě stě druhů a tahle se jmenuje drosophila funebris. Nechtěl byste tu vitrínku? Dal bych vám ji, pane Kopfrkingl, lacino. Za špetku..." pan Fenek ztišil hlas a pozdvihl své zaslzené oči, "za špetku morfia..."
"Z prachu jsme vzešli, prach jsme a v prach se obrátíme. Před námi je tma a po nás je tma, ten život je jen chvilka mezi dvojím temným nekonečnem."
Velice zajímavá, děsivá, ale zároveň podivně humoristicky napsaná kniha!
Podle mého jedna z nejlepších knih klasické české literatury. Snoubí se zde bizární způsob vyprávění a tragičnost doby, o které je vyprávěno.
Hlavní hrdina, pan Kopfrkingl, je podle mě jedna z nejvýraznějších postav české literatury. Zrůdnost jeho myšlení a chování téměř není znát. Přitom, jak je uvedeno ve skvělém doslov knihy, hlavní hrdina jeví známky přímo patologické povahy.
Kniha vzbuzuje otázku, zda by pan Kopfrkingl byl takový, jaký byl, i v jiné době. Zda byl tak krutý ze své vlastní povahy nebo to bylo povahou společnosti? Opravdu by se někdo dokázal zachovat ke své rodině takovým způsobem?
Nevím, a nechci nad tím ani přemýšlet. Stačí se zamyslet při četbě samotné. Je to každopádně zážitek.
Film jsem neviděl, ale okrajově jsem věděl, o čem kniha je. Bohužel mi to nesedlo, na prvních 70 stranách se toho děje pramálo. Přemlouval jsem se, abych četl dál. V moment, kdy se Karl začne seznamovat s nacismem, začíná být i příběh čtivější. Přerodu Karla v zapáleného nácka by možná slušelo podrobnější rozepsání jeho motivů, autor spíš naznačuje a zdaleka ne vše je jasně vyřčené, což byl asi účel. Kopfrkinkgl mě docela vytáčel tím svým neustálým mudrováním, nedivím se, že pan Dvořák kouřil jednu za druhou, když to musel pořád poslouchat. :)
Ladislav Fuks je naprostý génius, kniha je skvěle napsána, nicméně jde z ní strach.
Člověk, co světem chodí, vždy bude ze svého příkoří obviňovat jiné. Je to zcela logické a přirozené, říká se. Za mor přece mohli ve středověku také Židé. Označme viníka a hned se některým lépe dýchá, lépe žije. Když svůj mokvající hněv můžou někam směřovat. To, že to lepší žití, je na úkor jiného života, je už vedlejší... Přerod hlavní postavy mě závěrem knihy zvedal ze židle...
Když pátrám v minulosti a čtu díla, která popisují historické události jako je holokaust nebo jinou epochu lidstva, mrazí mě. Protože je až zarážející, jak se nic ve své podstatě nemění. A bubáci jen převlékají kabáty. Proč se vlastně člověk ještě nenaučil empatii? Proč je pro něj přirozenější nenávidět? Proč se nepoučí z dějin? Pomyslný klid získávat vyvražďováním a pleněním? Opravdu?
Vždyť ze všech ve finále zbyde ten pomyslný popel... že, pane Kopfrkingl?
Mrazivé dílo. Kdysi jsem viděla filmové zpracování, tudíž jsem před četbou už byla poměrně dobře seznámena s dějem a znám mi byl hlavně velkolepý konec; nicméně to ani v nejmenším nezabránilo tomu, aby mi atmosféra knihy pronikla až do samého morku kostí. Miluji styl, jímž Ladislav Fuks příběh vypráví: spisovná mluva, vznešená slova... Přívlastky, jimiž pan Kopfrkingl nazývá svou rodinu; postavy, které se v průběhu knihy objevují opakovaně, například bláznivá žena s manželem nebo dívka v černých šatech. Ne každý si umí atmosféru díla dost dobře představit, obzvlášť když nezhlédl filmové zpracování - při jeho sledování se ani nemusíme snažit, z něj to na nás dýchá samo - ale to ničemu nevadí. Snímek je mimochodem mistrovské dílo plně si zasluhující označení jednoho z nejlepších československých filmů. Já osobně po přečtení knihy a opětovném zhlédnutí filmu nemám favorita - obě verze mají své unikátní mrazivé kouzlo, obě jsou nezapomenutelné.
(SPOILER)
Tohle všechno přesně si představuju pod slovem morbidní.
Karel, který si říká Roman, je romantickou duší - používá romantická jména, rodina je pro něj požehnaná, miluje vážnou hudbu, má smysl pro estetiku, která je znázorněna jejich bytem, staví zvířata k úrovni lidí, nemá rád násilí, utrpení a strádání.
Jeho život má řád, pravidla, možná i to měly evokovat stále se opakující fráze a prvky, nebo taky spisovnost v přímé řeči. Všechno dává dojem předurčenosti, jasných rolí, i žeh je přeci uchopení procesu, jeho ovládnutí.
O to víc z děje vyvstává psychologická proměna lidumila v zastánce Říše a smrti - prostě si jen dotváří svůj nepálský pohled na svět, on je nebo sebe považuje za spasitele.
Je to o manipulaci a začátku války.
Štítky knihy
druhá světová válka (1939–1945) nacismus zfilmováno česká literatura kolaborace antisemitismus první republika, 1918-1938 ideologie krematoria Protektorát Čechy a Morava
Autorovy další knížky
| 2017 |  Spalovač mrtvol |
| 1985 | Pan Theodor Mundstock |
| 2004 | Myši Natálie Mooshabrové |
| 1975 | Příběh kriminálního rady |
| 1978 | Variace pro temnou strunu |
Toto dielo je legendárne. Myslím, že sa v Česku alebo na Slovensku nenájde knihomoľ, ktorý by o ňom minimálne nepočul. Preslávilo sa aj vďaka známemu filmovému spracovaniu. Nápad konečne sa s ním osobne zoznámiť prišiel spontánne, keď na mňa vyskočila audiokniha z edície Mistři slova, keď som hľadal nejakú audioknihu na jeseň. Spalovač mrtvol je na jeseň ako stvorený. Točí sa síce okolo nacistickej ideológie, ale obsahuje hororové prvky. Je to kniha o účinku vymývania mozgov, je to kniha o tom, koľko zla môže napáchať, keď má niekto pocit nadradenosti a o deštruktívnej sile moci. Je to psycho, ale aby som bol celkom úprimný, zo začiatku sa mi to vôbec nepáčilo. Možno keby som knihu čítal fyzicky, tak ju dokonca odložím. Relatívne dlhú dobu mi to prišlo také o všetkom a o ničom. Nudil som sa. Postupne, veľmi nenápadne, to však začalo naberať na sile. Nepovedal by som, že je záver vyložene šokujúci, ono človek tak nejak začne tušiť kam to smeruje, ale je silný. Pán Táborský knihu nahovoril skutočne majstrovsky. Spalovač mrtvol sa síce nezaradí medzi moje najobľúbenejšie klasiky, ale rozhodne stojí za prečítanie. Odporúčam!