Spalovač mrtvol
Ladislav Fuks
https://www.databazeknih.cz/img/books/35_/353/bmid_spalovac-mrtvol-hQ6-353.jpg
4
4592
4592
Slavný příběh o spalovači mrtvol, podivínském Karlu Kopfrkinglovi, je podobenstvím o patologickém vývoji malého člověka k přijetí zla. Filmové zpracování z roku 1968 patří ke zlatému fondu české kinematografie.
Přidat komentář
Kniha byla výborná a knihu hodnotím na 5 hvězdiček, tj. 100 %. Knihu určitě doporučuji. Tuto knihu si časem určitě přečtu znovu. Jedná se o knihu, která obsahuje hodně symbolů, které jsem přehlédnul, a které mne třeba vůbec nenapadly. Díky jiným názorům jsem získal na určité události nový pohled.
Knihu bych spíše zařadil jako psychologickou novelu s prvky hororu a černé satiry. Kniha se odehrává těsně před 2. světovou válkou. Hlavní postavou je pan Karel Kopfrkingl, který je zaměstnancem pražského krematoria. Má ženu - Lakmé a 2 děti - Zinu a Mílu. Svou ženu a další ženy oslovuje například těmito slovy: "něžná", "nebeská", "nadoblačná", "nejčistší", "nevýslovná". Žije celkem klidně, miluje svoji práci, upřednostňuje kremaci před klasickým pohřbením do země, má starost o ostatní lidi, se kterými přichází do kontaktu. Prohlašuje o sobě, že je romantik. Postupně dochází ke změně jeho chování až dojde k určitému zlomu.. Závěr knihy byl překvapivý a děsivý!! Musím upřímně říci, že nad závěrem knihy jsem hodně přemýšlel a hned napoprvé jsem si nebyl jistý, jak jej interpretovat. Dotazoval jsem se, co nám autor chtěl říci? Závěr knihy jsem si musel přečíst znovu a po shlédnutí filmu jsem si vyjasnil některé události, nad kterými jsem uvažoval. Závěr knihy jsem už správně pochopil. :)
Kniha se četla celkově dobře, má 15 kapitol, které jsou krátké. Jako pozitivum této knihy hodnotím originální námět - dozvíme se hodně informací o práci v krematoriu, kterou pan Kopfrkingl vykonává, v knize se nachází hodně myšlenek o smrti a o životě. V knize se nachází také humor. Líbil se mi například manželský pár - paní s pérem na klouku a tlustý menší pán s holí. Tyto scény mne rozesmály. V knize se seznamujeme s dalšími vedlejšími postavami, např. růžolící dívkou v černém s mládencem, agenty, zaměstnanci krematoria apod.
Za negativum by mohli někteří čtenáři považovat, že se v některých věcech pan Kopfrkingl opakuje (např. povídání o smrti, o duši, charakteristika některých postav..). Opakování neberu jako negativum, rád jsem si jeho myšlenky připomněl a prohloubil.
Po přečtení této knihy jsem si vybral tyto myšlenky: 1) člověk svobodný, který nemá děti, je stejně důležitý jako člověk, který je ženatý a má děti, 2) pokud soudím druhé, měl bych si nejprve zamést před svým vlastním prahem, 3) jedinou jistotou, kterou má člověk, je SMRT. Dříve nebo později, ať má člověk obrovský majetek, anebo velikou moc, každý člověk zemře a to je spravedlnost pro všechny lidi.
Kniha mne nutila k zamyšlení nad smrtí. S mnoha názory jsem se s panem Kopfrkingl ztotožňoval. Každopádně představa, že bych měl být spálený v krematoriu mě děsí. Určitě bych chtěl být pochován, až nadejde čas, klasickým způsobem, to je do země v rakvi.
Viděl jsem také film SPALOVAČ MRTVOL, který se celkem drží knižní předlohy. Hlavní roli ztvárnil Rudolf Hrušínský. Poslouchal jsem také audioknihu, kterou namluvil Lukáš Hlavica. Přednes byl výborný. Audiokniha trvala téměř 5 knih. Škoda, že ve filmu ani v audioknize nebyla scéna na petřínské rozhledně.
Citáty z knihy, které mne oslovily:
Z kolika zlých lidí by se stali dobří, milý, kdyby se našel někdo, kdo by je pochopil, kdo by jim porozuměl, trochu tu jejich vyprahlou duši pohladil… vždyť snad každý člověk potřebuje lásku vždyť snad dokonce i ta policie, která stíhá prostituci, potřebuje lásku, zlí lidé jsou zlí jen proto, že jim nikdo nikdy trochu lásky neposkytl.
Strach je kromě bídy, závisti a pomluv největší nepřítel lidstva. Kdyby se lidstvo zbavilo strachu, žilo by mnohem šťastněji. Pro strach člověk nemůže vychutnat ani krásu přírody, která je kolem něho.
Předčasná smrt je velké dobro jen tehdy, když člověka ušetří velkého strádání.
Kdybychom se zbavili smrti, nebylo by totiž úniku z utrpení. To by napřed nesmělo utrpení existovat, ale to by také napřed musili lidé být andělé, protože utrpení pášou lidé.. Kdyby nebylo smrti, nemohli bychom se měnit v prach, jak je psáno, nemohli bychom se z prachu znovu rodit, nějaké převtělování by přestalo mít smysl..
Budoucnost je vždycky nejistá. Nikdo z nás neví, co nás čeká nebo co nás mine, jediná jistota, kterou v životě máme, je smrt.
Svatba je posvátný obřad, tak posvátný obřad se má konat jen jedou v životě. Je to něco podobného jako prohlášení za mrtvého, nejodpovědnější a nejvznešenější úřední akt, který se na tomto světě koná, anebo jako pohřeb, který se také koná v životě jen jednou.
Smrt osvobozuje člověka od bolesti a utrpení, odstraňuje zeď, která ho za života obklopuje a brání mu v rozhledu, osvěcuje ho.
Já jsem nikdy knihu nečetla ani neviděla film, přesto jsem znala konec. O to víc mně přišlo šílené, jak byli všichni většinu příběhu až přehnaně hodní, milý a příjemní. Drsné....
Pro mě dost natahované, stále se dokola něco opakuje. Konec ovšem šokuje.
Až na to podle mě zbytečné opakování různých faktů je to perfektní kniha. Vynikající depresivní atmosféra, která na mě doléhala přesto, že jsem věděla, jak to skončí (před čtením jsem již dvakrát viděla filmové zpracování). Jedna z nejlepších, které jsem četla k maturitě.
První půlka na mě byla taková moc pomalá, hodně se to natahovalo nekonečnými Kopfrkinglovými monology. Přibližně od poloviny se to ale pěkně rozjelo. Příběh plný manipulace a zvrácenosti. Autor skvěle buduje atmosféru, vážně na vás dýchá ta temná smrt nasáklá zatuchlým, vlhkým sklepem. Au, o tom se mi bude určitě i zdát.
PS: Mundstock, Kopfrkingl...tady má někdo slabost pro šíleně psaná jména.
Útlá knížka, zato hluboký zážitek. Příběh jsem viděla zfilmovaný i jako divadelní hru, ale knižní předloze se nic z toho nevyrovná, i když jsou skvělé. Mrazivý pocit z pana Kopfrkingla mě bude strašit ještě dlouho.
Ve většině případů zfilmovaných knih je výsledek často tragický a čtenáři mají chuť se knihou uděřit do hlavy. Když se však do toho dá Mistr Hrušinský, pak je film stejně skvělý jako kniha samotná.
Dost divná kniha, ze začátku se tváří celkem nevině a neustálým opakováním spíš nudí. Nakonec se vše přehoupne a nakonec .. no upřímně kdybych pracovala v krematoriu taky by mě z toho kapalo na maják. Jen pro pořádek film jsem neviděla. Ze začátku jak se všichni měli rádi a byli velké šťastná rodinka tak konec mě opravdu překvapil jak se jen tohle mohlo stát a kde byl ten osudový zvrat a kdy se pan Kopfrkingl odhodlal své rodině udělat to co udělal.
Celkem mě kniha bavila, některé pasáže ale byli dost natahovací a štvalo mě neustálé opakování, někdy se mi zdálo že čtu jednu a tu samou stránku, konec byl ale dost nečekaný a poslední stránky jsem přečetla jedním dechem. K maturitě doporučuji, děj této knihy opravdu nezapomenete to mi věřte.
Uf, když jsem na gymplu viděla film, říkala jsem si, že už nikdy více. po mnoha letech jsem se odvážila sáhnou po knize. no je to docela silný psychopat ten pan Kopfrkingl, jak rychle vede cesta od dobrého úmyslu k něčemu velmi zvrhlému. Celkem vzato kniha byla propracovaná a dala mi tu správnou dávku divnosti a nechutnosti, kterou jsem očekávala.
Nedalo mi to, a hned po přečtení jsem si odvážně pustila film. A musím přiznat, že je mi z něj opravdu špatně. Atmosféra, hudba, střih, dialogy, velmi kontrastní černobílý obraz a ty prázdné tváře. Asi poprvé, kdy ve mě film zanechal větší dojem (nejsem si jistá, jestli až takovy dojem potrebuju)
Viděla jsem nejprve film (výtečný) a pak teprve četla knížku. Je hodně drsná, ale fakt působivá.
Divná knížka o divném chlápkovi, co pracuje v krematoriu a tak miluje svou rodinu, že nakonec .... No, kdo četl ví... Kdo ne, tomu nebudu konec prozrazovat... Pro mě tohle čtení není ....
Tak a mám nového favorita na mou oblíbenou knihu. Oceňuji zejména styl, jakým je kniha napsaná. Ačkoliv uznávám, že děj není zrovna pro každého, zejména pro slabší povahy. Já mám však hroší kůži, proto jsem si knihu zamilovala a plnými doušky hltala každé slovo pana Koprfingla. Líbí se mi, jak groteskně jsou vyjádřeny některé situace a ještě nikdy jsem neměla při četbě takovou husinu, jako když Kárl vraždil, tedy pardon, spasil Miliho. Pět hvězdiček zaslouženě.
PS: Co kdybych tě, drahá, oběsil?
Může být kniha zároveň jednou z nejlepších i nejhorších? Postava Karla-Romana a vůbec celé téma nedělá dobře mojí duši. Na druhou stranu, smekám před talentem Fukse, mistra slova! Výjimečná knížka.
Hlavní postava ve mně vyvolávala rozporuplné pocity. Na jednu stranu to byl chlapík bez svého názoru. Na druhou mi přišel slizký, jak se pořád usmíval a hlavně ta jeho mluva.
Kniha dobře popisuje Hitlerovskou propagandu a vymyté mozky. Bohužel i přes svůj malý rozsah je neuvěřitelně rozvleklá a všechno se tam zopakuje minimálně pětkrát.
Již druhá kniha, kterou jsem od Ladislava Fukse přečetla, a stejně jako u první mám tušení, že ne naposledy. Spalovač mrtvol v sobě skrývá více otazníků, než se na první pohled může zdát.
Nějak jsem se v průběhu čtení nevyhnula srovnávání s filmem, který jsem viděla dřív. Takže jsem si to úplně neužila. A to opakování vět jsem měla tendenci přeskakovat.
Další mé "opáčko" knih, které jsem četla kdysi dávno na střední. Pamatuji si jako dnes, jak šíleně ponuře a depresivně na mě tato kniha působila, a stejně tak na mě zapůsobila dnes, po více než dvaceti letech. Nejen za toto je třeba autorovi vznést hold. Vše ostatní již bylo vyřčeno níže. Kniha, kterou by si měl každý aspoň jednou přečíst.
Ve své strašidelnosti humorné - ve své humoristice cynické - ve své cyničnosti groteskní - ve své groteskce zvrácené - ve své zvrácenosti geniální. Toť příběh pana Karla Kopfrkingla, jenž se z naprosto obyčejného muže, proměnil v krvelačnou zrůdu. Toť tato kniha. Toť Spalovač mrtvol...
Kniha nemá ani dvě stě stran, avšak více také není nutno. I tak se v knize mnohokrát objevujou informace o hlavním hrdinovi, které jsou ale často schválně monotóní. Ani nechci počítat, kolikrát se v knize nachází informace, že Kopfrkingl je abstinent. Ale i když by to ve většině knih byl faktor, jenž by rušil příběh, tak zde to funguje dokonale humorně a krásně to ladí s tím jinak stralšivým příběhem, jenž ale má také své trochu táhlé části.
HODNOCENÍ: 9/10
Štítky knihy
druhá světová válka (1939–1945) nacismus zfilmováno česká literatura kolaborace antisemitismus první republika, 1918-1938 ideologie krematoria Protektorát Čechy a Morava
Autorovy další knížky
| 2017 |  Spalovač mrtvol |
| 1985 | Pan Theodor Mundstock |
| 2004 | Myši Natálie Mooshabrové |
| 1975 | Příběh kriminálního rady |
| 1978 | Variace pro temnou strunu |
Českou klasickou literaturu jsem na střední škole milovala a hltala jsem ji po desítkách knih. O to víc mě Spalovač mrtvol otrávil. Četla jsem ho jen z donucení coby maturitní četbu a dodnes lituji času, který jsem na to musela vynaložit. Nelíbila se mi autorova dikce (vyumělkovaná a bezkrevná), neuspokojovaly mě myšlenky (žádná mnou nepronikla a neoslnila mě) a po celou dobu jsem se vlastně podrážděně nudila.
To neznamená, že bych neviděla žádné klady. Pamatuji si scénu, kde hrdina hraje žebráka a jedna z nacistek mu věnuje almužnu. Fuks byl zjevně schopen některé věci vidět neotřele, což je základní podmínkou uměleckého díla.